Noční přítel - 5. kapitola

27. dubna 2013 v 14:55 | Syd |  Noční přítel

5. kapitola



Dean vylezl po polorozpadlých, dřevěných schodech na půdu. Elektřina tam nefungovala, tak měl k dispozici jen svou baterku. Snažil se prohlédnout všechny kouty, ale nikde nic nebylo.

"Je tady docela tma, co?" ozvalo se za ním. Dean nadskočil a posvítil na Roberta. Tentokrát měl na sobě světle růžovou, sametovou teplákovou soupravu a přes prsa měl korálky vyšitý nápis "PRINCEZNA".

"Co tady sakra děláš?" vyštěkl na něj.

"Říkal jsem, že chci jít s tebou... proč mě nemáš rád?"

"Proč? Seš démon, ubližuješ lidem," odpověděl mu Winchester automaticky.

"Neubližuju..."

"Hele, já se s tebou nechci hádat a ani bavit."

Chvíli bylo ticho a pak démon tiše pronesl: "Jako bych šlapal po křupkách."

"To nebudou křupky," řekl Dean.

"A co teda?" nechápal incubus.

"Neznáš Chrám zkázy? Hm? Indiana Jones? Nic?"

"Ten film ne, brrr... je tam moc násilí, ale Harrison Ford je strašně sexy! Ale pořád jsi mi neřekl, po čem šlapu."

Dean posvítil na podlahu a ve světle baterky se rozprchlo hejno švábů. Robert začal ječet.

"Jo, tak nějak takhle to v tom filmu vypadalo," pronesl Dean. A pak dodal s úšklebkem: "A ječíš stejně pěkně jako ta blondska."

"Jak může někdo žít v něčem takovém?"

"Třeba o tom ani nevěděl. Podle záznamů se nastěhoval teprve nedávno. Vždyť nemá skoro žádný nábytek... Jak dlouho tady mohl žít, než jsi ho dostal do cvokárny? Týden?"

Incubus se zatvářil dotčeně: "To bolí, Deane, nemusíš mi to furt připomínat."

"Promiň," hlesl Dean. Pak se ale zarazil: "Proč se ti vlastně omlouvám? Vždyť je to fakt! To jsem to dopracoval - ve tmě na půdě, která je plná švábů, se omlouvám démonovi! Fakt úžasný!"

Najednou se z přízemí ozval Samův hlas: "Deane! Pojď sem!"

Dean se prudce otočil, až málem vrazil do Roberta. Seběhl dolů a vběhl do kuchyně. "Našels něco?"

"Asi jo. Vy jste nahoře něco našli?"

"Jen šváby."

"Aha... No, hele," Sam natáhl ruku a v ní držel knihu, kterou našel. Vypadala dost podobně, jak ji Robert popisoval. Na hřbetě nebyl žádný nápis, název nebo jméno autora. Desky byly z oprýskané kůže. Spíš to vypadalo na starý sešit nebo deník.

"Hej, to je ta kniha!" vykřikl najednou incubus, který se zadýchaný objevil ve dveřích.

"Vážně?"

"Jo. Na knihu, kterou po vás někdo hodí, jen tak nezapomenete. Navíc jsem se díky ní ocitl na pár dní na smetišti - odporný zážitek! Brrr..." Otřásl se při té vzpomínce. "Nedovedete si představit, jaké to je, když se po nocích musíte potloukat kolem popelnic!"

"Takže tys tušil, že jsi k tý knize připoutaný a nic jsi neřekl?!"

"Ale je to jen kniha, ne?" nechápal Rob.

"Jo, ale díky ní ses tady objevil, tak asi bude důležitá," zavrčel Dean, ale pak rezignoval. "To je fuk. Pojďte, zkusíme v ní něco najít."


***


Zabralo to dost času, než se knihou prokousali, a už bylo dost pozdě večer. Mezitím Dean zavolal Bobbymu, aby ho informoval a zároveň ho pověřil taky nějakým hledáním. Teď, když už věděli, proti čemu stojí, mají možnost s tím bojovat.

"Je to kniha zaklínadel," řekl Sam, když už byl téměř na konci. A Dean vzhlédl od notebooku. Robert se byl zrovna znovu převléknout - čert ví, kde to oblečení bral. Takže měli Winchesterovi chvíli klid na práci. "Ale je špatně napsaná. Podívej, tohle zaklínadlo přece známe," ukázal na jednu hustě popsanou stránku, "jen tenhle odstavec je tady navíc."

"Jo, to máš pravdu."

"Myslíš, že to někdo špatně sepsal?"

"Spíš bych řekl, že si někdo udělal srandu," usoudil Dean.

"To musel být docela dobrej, jestli znal všechna ta zaklínadla a dokázal k nim ještě přidat něco málo, co z kouzel udělalo něco jiného."

"To je možná pravda, ale stejně bych tu zatracenou knížku nejradši zničil a třeba ten succubus zmizí taky."

"Incubus," opravil ho automaticky bratr.

"A není to jedno?"

"Myslíš, že nás teď slyší?"

"Ne, kdyby jo, objevil by se a začal hystericky ječet."

"Jo, žes o něm řekl, že je succubus..." načal Sam.

"... a že se ho chceme zbavit i s tou knížkou," dokončil Dean.

Najednou se Robert objevil. Teď měl na sobě upnuté džíny a košili s krajkovými volánky. Naštěstí to vypadalo, že je skutečně neslyšel, protože se na bratry usmíval jak sluníčko. Sam si trochu oddychl, mohl by jim jinak dělat problémy, až by ničili knihu. Dál listoval starými stránkami.

"Podle tohohle záznamu," předběhl Deana, než stačil komentovat tu košili, "se má vyvolaný ... objekt... držet co nejblíž knihy..."

"Objekt?!" vykřikl Robert. "Já jsem ´objekt´?"

"Dobře," opravil se Sam, "tak všechna stvoření vyčarovaná pomocí této knihy jsou k ní připoutaná."

"Proto ses objevil u Grega v nemocnici. Žena mu ji tam přinesla. A on ji pak vyhodil."

"Necita," utrousil démon. "Takhle se mě zbavit!"

"To by vysvětlovalo i to tvoje smetiště..."

"A co teď?" zeptal se Rob.

"Teď se půjdu vyspat," řekl rozhodně Dean. "Bobby stejně říkal, že zavolá až zítra, tak se nemáme kam hnout. Potřebujeme rituál nebo něco, abychom ji mohli zničit."

"Ale mně se spát nechce," hlesl incubus.

"Tebe se nikdo neptal! Zmiz!"

Robert zakvílel a rozhořčený zmizel. Dean se natáhl na postel, ale Sam ještě dál četl.

O deset minut později se najednou v pokoji objevil incubus, až Winchesterovi nadskočili. "Nechcete někdo roztomilý štěňátko?" Držel malého chundelatého pejska v dlaních před sebou na délku paže, jako kdyby to bylo něco toxického.

"Ne," odsekl mu Dean a zašklebil se.

"Kdes ho vzal?" zeptal se Sam.

"Ále, pobíhalo kolem domu. Myslel jsem, že to bude skvělý módní doplněk, ale má furt hlad, chce venčit, strašně pouští chlupy a kouslo mě!"

"A nebude někomu chybět?"

"Já nevím, Same. Teď kolem domu pobíhá nějaká holka a volá: ´Fluffy! Fluffy!´ Ale to dítě si už brát nebudu. Brrr...."

"Ty jsi dítěti ukradl štěně?" zeptal se Dean. "Páni! To je fakt démonský," dodal ironicky.

"Vrať jí ho!"

"To nejde. Nesnáším děti - jako bych na ně měl alergii nebo tak něco."

"A jak ses dostal k tomu psovi?"

"Utekl do křoví a já ho sebral," odpověděl hrdě.

"Tak ho pusť někde poblíž a až ho ta holčička zavolá, přiběhne k ní. Ty se zbavíš psa a jí se štěně vrátí."

"Same, já věděl, že máš ty nejlepší nápady!" řekl s nadšením Robert a zmizel i se psem.

"Začíná mi lézt na nervy," prohodil Dean, když se po démonovi slehla zem.

Asi tak za hodinu si šel lehnout i Sam, ale než stačil usnout, znovu se objevil Robert. "Same, spíš?"

"Skoro."

"Jen jsem ti přišel říct, že jsem udělal dobrý skutek a to štěně vrátil."

"To je fajn," zamumlal Sam.

"Ta holčička byla tak nadšená, když k ní přiběhlo... Bylo to... nevím, jak to nazvat..."

"Fajn pocit?"

"Co kdyby si slečny zabalily věci a šly si povykládat za dveře," vložil se do toho Dean. "Vůbec se nedivím, že ti chlapi skončili ve cvokárně!"

"Deane, já..." začal Sam.

"Jestli si chcete povídat, prosím, ale já chci spát." Vsunul ruku pod polštář a nahmatal pistoli. "Vypadni!" zavrčel na démona.

"Same, povíme si to pak, tvůj bratr mě chce evidentně zastřelit," pronesl uraženě Robert. "Tak mu ušetřím střelivo."

"Aspoň by byl celý problém vyřešený," zavrčel Dean.


© 2013 Syd
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama