Noční přítel - 4. kapitola

27. dubna 2013 v 14:58 | Syd |  Noční přítel

4. kapitola



Další den ráno se Dean vzbudil později, než měl původně v úmyslu. Sam už byl zpátky se snídaní.

"Vyspal ses?"

"Ne," odpověděl mu rozespale bratr. "Celou noc jsem měl pocit, že mě ten incubus sleduje."

"Co máš v plánu?"

"Nevím, asi bychom měli vystopovat toho kluka a zjistit, co vlastně provedl. Ale ještě jsem nepřišel na to, jak to udělat."

"Kolik v tomhle městě může být patnáctiletých kluků, co maj rádi auta?"

"Nevím," pokrčil rameny Dean. "Hodně?"

"Tak zkusíme najít nějakou spojitost mezi těmi muži v blázinci. Ten incubus říkal, že se u nich objevoval zničeho nic. Ale něco ho k nim muselo přivést, když si je sám nevybral."

"Takže zpátky do cvokárny."


***


"Doktore Traubridgei, doktore Greenbaume, co vy tady?" zeptal se doktor Somers - primář, když se Winchesterovi znovu objevili v nemocnici. Byl to starší muž, určitě přes padesát, v bílém plášti a falešným úsměvem pro návštěvy, ze kterých by mohlo něco kápnout, na tváři.

"Včera večer jsme si procházeli naše poznámky a zjistili jsme pár nedostatků," začal Sam.

"Ano, mohli bychom si promluvit ještě jednou s pacienty a upřesnit si několik informací?" doplnil ho bratr.

"Ale zajisté!" rozzářil se doktor. "Hlavně když to pomůže vašemu článku... A zmíníte se v něm o našem sanatoriu, že?" A pak tiše dodat: "A mně?"

Dean mu předvedl zářivý úsměv. "Ale samozřejmě, doktore, s tím počítáme už od začátku."

Somers zářil ještě víc. Už se viděl na hlavní stránce lékařského časopisu. "A s kým byste si rádi promluvili?"


***


"Pane Stokesi, ve vaší složce je psáno, že jste měl noční můry i když vás převezli do nemocnice," začal Sam. Znovu seděli u první oběti, protože se u něj objevovaly příznaky i když už nebyl doma.

"Jo a co?"

"Je to zvláštní, protože ostatním se nic podobného nestalo," řekl trochu drsněji Dean.

"A proč bych nemohl mít noční můry i mimo domov?" nechápal Stokes.

"Protože je možné, že to, co vám ty můry způsobilo, přišlo s vámi i do téhle nemocnice. Neměl jste tady něco z domova?"

Greg se na chvíli zamyslel. "Ani ne - pyžamo, ručník... jo a manželka mi přinesla knížku, co jsem měl ten večer rozečtenou, ale nechtěl jsem si jí číst, byla divná, tak jsem ji vyhodil."

"A pak ty můry přestaly?" nadhodil Sam.

"Když o tom teď mluvíte, tak asi ano. Trochu mi ty dny splývají, ale jo, asi jo."

"Kde je ta kniha teď?"

"Nevím, někde na smetišti?" zamračil se Greg.

"Bezva," zakvílel Dean.

"Díky, moc jste nám pomohl," řekl Sam a začal couvat z pokoje.

"Jak tu knížku teď najdeme?" zavrčel Dean, když vešli na chodbu. "Může být kdekoliv!"

"Ne, nemůže," odporoval mu bratr. "Ten incubus nějak souvisí s tou knihou, je na ní vázanej, takže ta kniha cestovala... a skončila u Moora."

"Jo! A vzhledem k tomu, že démon uvíznul v tom baráku, tak tam někde musí být i ta kniha!"


***


Dojeli zpátky do domu Stevena Moora asi za půl hodiny.

Jen co otevřely dveře, objevil se Robert. Měl na sobě barevný kostým z nějaké lesklé látky, která trochu skřípala, když se pohnul. Široký, naškrobený límec mu sahal až po uši, nohavice se rozšiřovaly do zvonů a boty měl až na nezdravě vysoké podrážce. Vypadalo to jak ze 70. let.

"Pane bože, co to máš na sobě?!" zděsil se Dean.

"Dobrý, viď?"

"Ne, vypadáš jak nějakej glam-rocker," sdílel Sam bratrovo zděšení.

"Kdo?" nechápal Dean.

Ale Robert jeho otázku ignoroval. "To byl účel, snažil jsem se okopírovat Davida Bowieho. Znáte Ziggyho Stardusta? Já ho fakt žeru! Teda... hned po Lise, samozřejmě."

"Nemáš se náhodou zjevovat jen v noci?" zavrčel vztekle Dean.

"Teoreticky ano," začal Rob, ale trochu se mu na podrážkách podlomily nohy. Zakolébal se, opřel se o zeď, srovnal rovnováhu a pokračoval: "Ale vlastně se můžu ukázat, kdy se mi zachce. V noci je to strašidelnější a řekl bych, že to je něco jako nepsané pravidlo: duchové a démoni se zjevují jen v noci. Ale mně je to jedno... a mám vás rád! Mimochodem, jak vám jde pátrání?"

"Vypadni," zasténal Dean.

"Poslyš, vzhledem k tomu, že se to týká mě osobně, tak o ten případ mám zájem."

"Tímhle tlacháním nám rozhodně nepomůžeš."

"Ale já chci vědět, jak jsem na tom!" dožadoval se démon.

"Robe, postupujeme," vložil se do toho Sam. "Snažíme se najít mezi tím vším spojitost. A možná jsme ji i našli."

"Tak mi všechno řekni," naléhal incubus.

"Nepamatuješ si, že bys někdy viděl nějakou knihu?" zeptal se Sam. "Možná jsi k ní nějakým způsobem připoutaný."

"Hmmm," zamyslel se Robert a položil si ukazováček na rty. "Oprýskaná, hnědý desky, možná to byla kůže... Občas jsem ji zahlédl u někoho na nočním stolku."

"To bude ono!" probral se ze zachmuření Dean. "Víš, kde je teď?"

"Ne."

"Tak ji budeme muset najít. Bude někde v domě."

"Já jdu s Deanem!" vykřikl incubus.

"Ani náhodou!" ohradil se jmenovaný.

Robert ho už ale nevnímal: "Jen se rychle převléknu do něčeho... no, je tu trochu špína, nerad bych si tohle oblečení zašpinil, blbě se to shánělo." A pak zmizel.

"Já s ním nikam nejdu!" protestoval Dean.

"Nemusíš," uklidňoval ho bratr. "Je pryč, tak máme chvíli klid."

"Fajn, jdu na půdu, ty to prohlédni tady dole."


© 2013 Syd
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama