Noční přítel - 3. kapitola

27. dubna 2013 v 15:02 | Syd |  Noční přítel

3. kapitola



"Dobrý den," řekl Sam, když vstoupili do pokoje posledního pacienta - Stevena Moora. "Jsme od doktora Phelpse. Píšeme jeden článek a rádi bychom si s vámi promluvili."

"Jo, proč ne?" souhlasil.

Zopakovali mu tu samou otázku, kterou ten den pokládali už několikrát.

"Jo, pamatuju si. Nemohl jsem spát."

A jééé, pomyslel si Dean, je to tady zase!

"Bál jsem se, že zase přijde. Už mi z něj šla hlava kolem."

"Z něj?" nechápal Dean. Co se tu sakra děje? Snad z NÍ, ne? Má to být succubus!

"Z koho?" zeptal se Sam, kterého to neméně překvapilo.

"Z koho?" zamrkal nechápavě Steven.

"Právě jste řekl, že vám Z NĚJ šla hlava kolem," připomněl mu Dean.

"To jsem neřekl."

"Ale ano řekl."

"Nenenenenene," Moor se začal kolébat na posteli zepředu dozadu. "Nic takového jsem neřekl. Žádný chlap neexistuje.... Nikoho jsem neviděl..." A pak už jen něco nesrozumitelně blábolil.

Dean se na něj trochu znechuceně podíval a naznačil Samovi, aby s ním opustil pokoj.

"Ten si tady ještě pěknou chvíli pobude," řekl, když se za nimi zavřely dveře.

"Jo, ještě se s tím nevyrovnal."

"Ale máme poučení pro příště: nikdy se nehádej s bláznem! Nedivím se, že Phelps nechce šířit paniku! Kdyby tady psychiatr začal vykřikovat teorie o succubovi, stal by se svým vlastním pacientem."

Sam poznámku raději přešel a zeptal se bratra: "Co chceš dělat teď?"

"Je pozdě, měli bychom se trochu prospat, teď už z těch pacientů stejně nic nevyrazíme."

"Najdeme nějaký motel," řekl Sam, když vyšli z nemocnice a zamířil přes parkoviště k Impale.

"Ne, nechce se mi jezdit po městě a hledat nějaký zablešený motel."

"A co teda navrhuješ? Budeme spát v autě? Nebo si uděláme táborák venku?" zeptal se Sam trochu rozladěně, protože už tušil, že jeho bratr zase vymýšlí jeden ze svých "úžasných" plánů.

"Mám adresu Moora, toho posledního magora," usmál se Dean a zamával složkou od doktora. "Měl pronajatý dům v zapadlé čtvrti a bydlel sám."

"Ty se mu tam chceš vloupat?"

"No a co? Je na psychiatrii a ještě tam nějakou dobu bude... No tak, kdy jsme se naposled vyspali v normálním baráku?"


***


Dean Samovi nedal moc na výběr, takže nakonec skončili doma u Moora. Byl to dost prostorný dům, velká kuchyň, dvě koupelny, tři ložnice a garáž na dvě auta. Odemčené dveře měli za chvíli a Dean zaparkoval Impalu v garáži vedle červeného Pontiacu, aby nebyla tak na očích.

Jediný problém byl, že dům ještě nebyl plně zařízený, takže jen v jedné ložnici bylo rozkládací dvojlůžko. Naštěstí se daly obě postele od sebe oddělit a bratři se mohli v klidu vyspat na vlastní posteli.

Když si do domu nanosili všechny věci a dali si sprchu, uložili se ke spánku.

"Jseš si jistej, že tady chceš přespat?" zkusil to naposledy Sam. "Co když v domě ještě pořád je to, co dostalo ty chlapy?"

"Bojíš se, Sammy?"

"Ne, ale proč to riskovat? Viděl jsi, jak dopadli..."

"Jo, viděl. Co tady může být? Maximálně ten démon, kterého stejně hledáme. Myslíš, že se zrovna my necháme rozhodit nějakým succubem?" ušklíbl se Dean.

"Seš si pořád jistej, že to je succubus? Ten poslední pacient mluvil o nějakém chlapovi."

"Prosím tě, kdo ví, co viděl. Chci se po dlouhý době taky jednou pořádně vyspat v normální posteli." S těmi slovy se převalil na bok a zachumlal se do peřiny.

"No, jak myslíš," hlesl Sam a snažil se usnout taky.

Mohly být tak dvě hodiny v noci, když zašustilo hedvábí a zavrzala kůže, jak se někdo pohyboval po místnosti.

I když Dean spal tvrdě a usnul snad dřív, než dolehl na polštář, tohle ho vzbudilo. Dům měl být prázdný a přesto tu někdo chodil. Nahmátnul pistoli pod polštářem.

"Áho- " ozvalo se do tmy, ale dotyčný se zarazil v půli slova, protože byl přerušen.

"Kdo jsi a co tu chceš?"

Dean jednou rukou rozsvítil lampu na nočním stolku a v druhé ruce měl zbraň namířenou na nechtěnou návštěvu. Sam už byl taky na nohou a připravený na útok.

V nohou postelí stál nějaký mladík v hedvábné košili a upnutých kožených kalhotách a vypadal skutečně nadšeně. "Ale božíčku!" Pak se ale trochu zamračil: "Teda pánové, trochu slušnosti. Takhle se chováte ke každé návštěvě?"

"Jo," zavrčel Dean.

"Kam se podělo ´ahoj, jak se máš?´" pokračoval vetřelec. "Takovou dobu jsem zavřený v tomhle baráku a čekám, až sem někdo přijde," odmlčel se, ale pak se mu rozzářily oči. "Ale nemyslel jsem si, že moje záchrana bude v podobě dvou takových krasavečků!"

"Co prosim?!" zalapal Dean po dechu, ale pak se hned vrátil ke svému tématu. "Co jsi zač?!"

"Ehm, Deane," řekl pomalu Sam, "to bude asi ten succubus."

"Omyl! Já jsem incubus!" ohradil se Robert. "Neznáte základy? Je v tom rozdíl!"

"Právě že známe! Už se nedivím, proč ti chlapi skončili ve cvokárně."

"Hej, to není od tebe hezký! Takhle o těch chudáčcích mluvit..."

"A od tebe nebylo zase hezký, žes jim ... Cos jim vlastně udělal?"

"Já?" nechápal incubus. "Nic. Jen jsme si povídali."

"Pořád se tomu nedivím," ušklíbl se Dean.

"Co od nás chceš?" zkusil to Sam.

"Jenom si trochu povykládat. Jsem pořád tak sám..."

"Fajn, chceš si povídat?" vyštěkl na něj Dean. "Zodpovíš nám pár otázek."

"To moc nevypadá jako konverzace," nadhodil incubus, "spíš jako výslech."

"Tak trochu. Jméno?"

"Deane, je to démon," navrhl Sam.

"No a co? Jméno mít může. Třeba ho pak podle jména dohledáme v nějakých odkazech."

"Hej," zamával incubus před Deanem. "Ten ´démon´ je pořád tady. Náhodou se jmenuju Robík, když tě to zajímá."

"Aha," vypadlo po chvíli z Deana. "No, tak s tím se asi daleko nedostaneme."

"Jak jsi se sem dostal?" navrhl Sam.

"Jako myslíš do tohohle domu?"

"Ne, jak jsi se objevil na světě? Vyvolal tě někdo?"

"No, první, co si pamatuju, bylo, že jsem se objevil v nějakém příšerném pokoji. Na zdech visely plakáty s auťákama a všude byl strašný nepořádek. Byl tam nějaký spratek, tak patnáctiletý, a křičel na mě: ´Běž pryč! Běž pryč! Tebe nechci!´" Incubus se posadil Deanovi na postel, odněkud vytáhl pilník, dal si nohu přes nohu a začal si pilovat nehty. "No, taky jsem neprahnul po tom, abych u toho uječenýho haranta zůstal. Tak jsem zmizel."

"A jak ses dostal k tomu Gregovi?"

"Ach, Greg," vzdychl Robert zasněně. "Ale nevím, jak jsem se k němu dostal. Vždycky se někde objevím a pak tam nějakou dobu zůstanu... teď jsem zůstal viset tady. Že mi pomůžete, abych se dostal z tohohle baráku?" Robert nasadil psí oči a podíval se na Deana. Ten však předvedl znechucený výraz, který říkal: "Tohle na mě neplatí."

Robert se obrátil na Sama a hledal u něj větší porozumění. Sam se trochu ošil a nevěděl, co říct. Nakonec ze sebe dostal alespoň: "Uvidíme."

To dodalo incubovi zase nadšení, odhodil pilník a zatleskal. "Vy jste tak úžasní! Díky, díky!"

"Fajn," zabručel Dean. "Mám toho už dost. Dořešíme to ráno. Teď vypadni, protože bych se rád vyspal."


© 2013 Syd
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama