Noční přítel - 2. kapitola

27. dubna 2013 v 15:06 | Syd |  Noční přítel

2. kapitola



DNES

Bratři Winchesterovi byli zrovna na cestě, když Deanovi zazvonil mobil. Vylovil ho z kapsy. "Jo."

"Deane?" Byl to Bobby Singer a ani se neobtěžoval s představováním nebo pozdravem.

"Ahoj Bobby, jak je?"

"Měl bych pro vás práci."

"Fajn, o co jde?"

"V Bloomingtonu v Illinois je snad polovina chlapů z města na psychiatrii. Místní psychiatr je můj známej a volal mi, jestli bych mu s tím nepomohl. Mám teď něco rozdělanýho, tak mě napadlo, že byste to tam mohli zkontrolovat."

"Jo, není problém. Máš představu, co by to mohlo být?"

"No, prý všichni byli tak přetažený z únavy a nevyspání, že to přehnali, když s tím chtěli skoncovat, a dostali se na JIPku. Přemýšlel jsem nad tím a jediný, co mě zatím napadá, je succubus, i když na tom pár věcí nesedí."

"Hmmm..." Dean už začal uvažovat, co by se s takovým succubem dalo dělat.

"Ale myslím," pokračoval Bobby, "že víc asi zjistíte na místě. Doktor se jmenuje Phelps, zavolám mu, aby vás čekal."

"Fajn, Bobby, díky."

"Vemte si na sebe něco slušnýho a dávejte na sebe bacha, idioti!"

"Jako vždycky," usmál se Dean. "Měj se," a zaklapl telefon.

"Máme případ?" ozval se Sam ze sedadla spolujezdce.

"Jo, vypadá to, že v Bloomingtonu řádí succubus. Pár chlapů je kvůli tomu ve cvokárně. Bobby zná místního doktora, tak nám s ním dohodne schůzku."

"To jsem zvědavej, jak takovýho succuba budeme chytat."

"Jednoduše," prohlásil Dean, "vylákáme ho a pak ho... teda ji... sejmeme."

"Další skvělý plán," prohlásil Sam ironicky.

"V jednoduchosti je krása," ignoroval jeho tón bratr s úsměvem.

"Blbče."

"Vole."

Pak jeli chvíli mlčky, jen z rádia se linula píseň od AC/DC. Nakonec to ticho Dean prolomil a zeptal se: "Takže, co víme o succubech?"

"No, z člověka vysávají životní energii při sexu," odpověděl Sam a listoval v deníku jejich otce. "Mají podobu svůdných žen, které navštěvují ve spánku muže, kteří jsou..."

"Nadržený?" dokončil za něj bratr.

"Tak nějak," vydechl Sam a pak dodal, "takže by pro tebe neměl být problém ji vylákat."

"No dovol, to si vyprošuju!" zašklebil se Dean a zahleděl se někam na cestu před sebe.


***


Bylo už pozdě odpoledne, když Dean zaparkoval Impalu před nemocnicí v Bloomigtonu. Chtěli na doktora udělat dobrý dojem, tak si na sebe vzali obleky a kravaty, jak jim doporučil Bobby.

Dorazili k hlavní recepci, kde seděla mladá žena v uniformě zdravotní sestry.

"Dobrý den," řekl Sam a Dean sestře kývl na pozdrav. "Jdeme za doktorem Phelpsem. Měli bychom být ohlášení."

Žena se podívala do počítače a pak se usmála. "Ano, vy budete doktoři Traubridge a Greenbaum. Posaďte se, prosím, zavolám vám pana doktora."

Winchesterovi se posadili do nabízených křesel před recepcí a Dean se tázavě povídal na bratra: "Doktoři?"

"Asi je to krytí, který si Phelps vymyslel, aby nemusel říkat pravý důvod, proč jsme tady."

"Páni, na doktora jsem si ještě nehrál... teda oficiálně," pobaveně mrkl na Sama, ale ten ho už moc neposlouchal, protože k nim spěchal po chodbě muž ve středních letech a v doktorském plášti.

"Pánové, vítejte!" řekl jim nadšeně. "Doufám, že jste moc dlouho nečekali." A po několika zdvořilostních frázích je doktor Phelps zavedl do své kanceláře.

Jen, co dovřel dveře, prohlásil: "Takže vy jste ti dva od Bobbyho Singera? Představoval jsem si vás jinak."

"No, nic není, jak se zdá," ušklíbl se Dean.

"Dobře," přikývl doktor. "Nechci tady nějaký skandál nebo šířit paniku. Všechno budeme vědět jen my tři. Pro ostatní jste doktoři Traubridge a Greenbaum z Bostonu, kteří píší článek pro lékařský časopis."

"Jak si přejete," řekl Sam.

"Moment, doktoři Traubridge a Greenbaum? Špióni jako my?" pozdvihl Dean jedno obočí a podíval se na doktora.

"Vy to znáte?" podivil se Phelps.

"No, jasně! To je klasika, Dan Aykroyd tam byl skvělej."

"Já mám sice radši Chevy Chase, ale plně souhlasím," sdílel Deanovo nadšení doktor.

"Ehm, pardon, můžeme pokračovat?" vložil se do toho Sam, který evidentně neměl tušení, o čem se ti dva baví. "Můžete nám tedy říct, o tom případu?"

"Ano," přikývl Phelps, pokynul jim rukou, aby se posadili na židle, a sám si sedl do svého koženého křesla. "Mám tu šest chlapů se stejnými příznaky. Všichni trpěli nespavostí, odmítali jíst, někteří mají stále těžké noční můry... Každý z nich se pokusil o sebevraždu. Jeden si vzal prášky na spaní, další si pustil plyn, další skočil z okna a tak dále a tak dále... Poté, co je ošetřili na ambulanci, skončili tady. Teda, řeknu vám, že takhle plné tohle oddělení ještě nebylo!"

"A řekli vám, co je k tomu přimělo?"

"Nechtějí o tom mluvit - jako by se za něco styděli."

"A jak jsou na tom teď?"

"O dost se zlepšili. Převážnou většinu mám už jen na pozorování. Bobby říkal, že by to mohl být succubus, myslíte, že to je možné?"

"To se budeme snažit zjistit," odpověděl Sam.

"Neřekl vám někdo z nich něco, čeho bychom se mohli chytit?" zeptal se Dean. "Nebo něco nějak zvláštního?"

"Teď, když o tom mluvíte, tak mi Brian - to je třetí oběť - jednou řekl: ´Je mi jedno, že jsem tady. Teď už ho mám aspoň z krku!´ A když jsem se zeptal, co tím myslel, tak mi neodpověděl. Nevím, co to mělo znamenat."

"Mohli bychom si s vašimi pacienty promluvit?"

"Ale zajisté, jen mi je moc nerozrušte. Ještě jsou na prášcích a někteří jsou na ty události trochu citliví."

"Kdo byl první?"

"Greg Stokes. Přivezli ho sem před dvěma měsíci. To je ten s těmi prášky," odpověděl doktor.

"Je mezi jednotlivými pacienty nějaký pravidelný časový odstup?"

"Právě že jsem tam nic pravidelného nenašel a věřte mi, že jsem se snažil..." Phelps vyhrabal ze štosu papírů tenkou složku. "Připravil jsem vám pár informacích o pacientech. Bobby mi do telefonu říkal, co by se vám mohlo hodit. Není to nic, co by narušilo lékařské tajemství, ale jsou tam možná detaily, které by vám mohli pomoc."

"Děkujeme. Můžete nás odvést k prvnímu pacientovi?"

"Zajisté."

Vyšli ze dveří a doktor je vedl chodbou do pokoje Grega Stokese. Phelps vstoupil a hned promluvil na muže na lůžku. "Dobrý den, pane Stokesi. Tohle jsou doktoři Traubridge a Greenbaum a zajímají se o váš případ. Myslíte, že byste jim mohl věnovat pár minut?"

"Jo, proč ne. Stejně nemám nic na práci, ale nevím, co bych vám řekl."

"Nezdržíme vás dlouho, jen pár otázek," ujistil ho Sam.

"No, prosím..."

"Pamatujete si na tu noc, co vás přivezli do nemocnice? Stalo se ten večer něco zvláštního?"

Greg se zamyslel: "Nevybavuju si nic zvláštního, jen jsem byl strašně unavený a chtěl jsem se vyspat. Manželka měla nějaký prášky na spaní, tak jsem si řekl, že je vyzkouším."

"A neviděl jste něco zvláštního, než jste usnul?"

Stokes se na chvilku odmlčel a pak rázně odpověděl: "Ne."

Tak, jak byl ze začátku Stokes přístupný, nyní úplně otočil. Evidentně mu otázka vadila. Už nemělo cenu se ho dál na něco ptát. Podle jeho výrazu v očích už nechtěl na nic odpovídat.


***


U dalšího pacienta Winchesterovi pochodili úplně stejně.

Když to šlo takhle dál, Dean už to nevydržel a na chodbě si začal stěžovat. "Už toho mám dost, všichni omílají to samý pořád dokolečka, jako by to měli nacvičený!" Pak se trochu uklidnil. "Potřebuju kafe!"

Sešli do přízemí, kde byla nemocniční kantýna. Dean hned zabral prázdný stůl, protože se místnost začala plnit personálem. Sam se vydal k pultu pro kávu.

"Hej," křikl na něj ještě bratr. "Vezmi mi koláč."

Sam jen přikývl a obrátil oči v sloup. Po chvíli se vrátil a položil před Deana hrnek černé kávy a talířek s třešňovým koláčem.

Dean se podíval na talíř a pak na Sama. "Jinej neměli?"

"Jestli sis chtěl vybírat, měl sis pro něj dojít sám!" dosekl mu bratr.

Dali si kávu a pročítali složky pacientů.

"Měli bychom si zkusit promluvit s tím posledním pacientem," navrhl Sam.

"Proč myslíš?"

"Přivezli ho nedávno a neměl tolik času si všechno promyslet a upravit si svůj příběh. Třeba jsi měl pravdu s tou ´nacvičenou verzí´. Jestli je něco vyděsilo nebo se za něco stydí, měli dost času si upravit pravdu a neprozradit nic, co by jim mohlo ublížit."

"Fajn, tak mi ukaž jeho složku." Dean se natáhl pro pár papírů a chvíli si je pročítal. "Hele, nedávno se přistěhoval a bydlí sám ve velkém domě na okraji města."

"No a co?"

"Nic, nic," přešel rychle otázku, ale už se mu v hlavě začal rodit plán.


© 2013 Syd
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama