Noční přítel - 1. kapitola

27. dubna 2013 v 15:08 | Syd |  Noční přítel

1. kapitola



PŘED 2 MĚSÍCI

Pro rodinu Stokesových to byl normální večer. Až na Grega. Seděl v obývacím pokoji na pohovce a tiše zíral na něco v televizi. Ani nevěděl, co dávají. Přemýšlel. Dneska rozhodně spát nepůjde.

"Gregu, večeře!" ozvalo se z kuchyně.

Po chvíli se bezmyšlenkovitě zvedl a posadil se k jídelnímu stolu. Jeho žena Aileen nachystala náramnou večeři. A jeho dvě děti ani na svého otce nečekaly a vrhly se na jídlo.

Greg však do jídla jen několikrát šťouchnul, ale nic nesnědl. Byl tak strašně unavený, že ani nemohl jíst. O několik okamžiků později se omluvil a vrátil se k televizi. Ne, dneska rozhodně spát nepůjde.

Asi v jedenáct ho Aileen konečně dostala do postele. Přitulila se k němu a zašeptala: "Tak už mi konečně řekneš, co se s tebou děje?"

"Nic se neděje. Jsem jen unavený," zabručel. Vymanil se z jejího objetí a otočil se k ní zády.

"No jak myslíš!" řekla trochu naštvaně a vrátila se na svou stranu postele.

Než jeho žena začala klidně a pravidelně oddychovat, předstíral, že spí. Jakmile zjistil, že Aileen usnula, obrátil se na záda a zíral do stropu.

Ne, dneska rozhodně neusne! Dneska tomu zmetkovi nedá příležitost! V žádném případě se nenechá terorizovat!

Nějakým zázrakem se Gregovi podařilo usnout. Byly asi tři hodiny ráno, když uslyšel sladký hlásek: "Áhojky!"

Ale ne, už zase, pomyslel si Greg a doufal, že jeho předstíraný spánek je věrohodný.

"Víš, Gregu, je to smutný - jsem u tebe každou noc a ty se mě snažíš ignorovat," řekl smutně celkem hezký mladík s jemnými rysy, který měl na sobě růžovou košili s volánky a upnuté džíny. "Gregu, mluv se mnou! Připadám si jak idiot, co trpí samomluvou!" Podíval se na Grega smutnýma očima. "Já tě chápu, ale ty se taky snaž pochopit mě."

Žádná odpověď.

"Dobře, tak ti aspoň povím, nad čím jsem dnes přemýšlel. Víš, potřebuju nějaké jméno. Nemůžu si říkat ´To´ nebo ´Incubus´ navěky. Co myslíš? Co třeba ´John´?" Podíval se na Grega, který už vzdal předstírání spánku a vypadal znechuceně.

"Chápu, ´John´ je moc drsňácký jméno, to se pro mě nehodí... Tak mi poraď!"

Greg to už nevydržel a vybuchl: "Můžeš mě nechat aspoň jednou v klidu vyspat?!"

"Jé! Ty mluvíš!" zatleskal incubus. "Hurá! Gregu, proč jsi na mě takový?"

"Proč? Chceš to fakt vědět? Už tě mám dost! Otravuješ mě už čtrnáct dnů! Mám pocit, že se zblázním. Ani jednu noc kvůli tobě nespím! Nech mě na pokoji! Najdi si někoho jinýho..."

"Ale já tě mám rád, Gregu," hlesl incubus.

"To je mi jedno!"

"Rozbolela mě z tebe hlava! Teď se mi z tebe určitě udělají pupínky - budu vypadat jak nějaká třináctiletá puberťačka. To ti teda děkuju!"

"Je mi jedno, jak vypadáš nebo jak se jmenuješ..." řekl zoufale Greg.

"To seš hodnej, že jsi tak tolerantní," přerušil ho incubus. "Ale mně na mém vzhledu docela záleží, víš? Ale připomněl jsi mi to jméno... Co třeba ´Lulu´ nebo ´Milly´... ´Miranda´? Ne, to ne, to už je moc."

Greg zaúpěl, dal oči v sloup a klesl zpátky na polštář. Jeho žena klidně oddechovala a on si přál, aby mohl taky v klidu spát aspoň jednu noc.

"Kdybych si dal jméno ´Gabriel´," pokračoval démon, "mohli by mi říkat ´Gábi´. To je celkem hezký, ne? Já ti nevím, zlato..." A tak to pokračovalo asi další hodinu.

Greg už uvažoval, co po něm hodí, ale posledně nezabrala ani ta baseballová pálka, co si na něj připravil. Už začínal být zoufalý, když náhle monolog ustal.

"Už vím!" vykřikl najednou incubus. "Budu si říkat ´Robert´! ... Robert... Robík..."

"Fajn, Robe," řekl Greg unaveným hlasem, "teď vypadni! Za chvíli vstávám do práce."

"Ty jsi tak zlej!" pronesl démon a se zaúpěním zmizel.

Greg si oddychl a zavřel oči. Konečně začal usínat a ... zazvonil budík.


***


Dnešní noc nechtěl Greg ponechat nic náhodě. V každém případě se potřeboval vyspat a tak se rozhodl pro drastické řešení - sebral manželce tubu s prášky na spaní, hrst si jich vzal a zapil to pořádným panákem whisky. Konečně usnul.

Zdálo se mu, že spí jen několik hodin, když otevřel oči a zíral do tmy. Tohle nevypadalo jako ložnice v jejich domě. Postel byla rozhodně užší a tvrdší, manželku vedle sebe neměl a světlo z ulice po pokoji ukazovalo úplně jiné stíny, než znal.

"Jemináčku!" ozvalo se mu vedle hlavy. "To jsem nechtěl. Takhle to nemělo dopadnout, to jsem ti nepřál."

"Robe?" zamumlal Greg.

"Jsem tady, drahoušku."

"Kde to jsem?"

"Na psychiatrii. Trochu jsi to přehnal s těmi prášky na spaní, víš? To nebyl dobrý nápad, ne, ne," vážně pokyvoval hlavou incubus. "Pročpak jsi to udělal? Když jsi měl problémy, proč jsi mi o tom neřekl? Já bych si s tebou o tom promluvil - mohli jsme to vyřešit."

"Já se chtěl zbavit TEBE!"

"Tak ty mě nemáš rád? Po tom všem, co jsme si spolu prožili?" Robert se dal do pláče. "Tak ... já ... už tě ... nebudu ... obtěžovat," zavzlykal a s nelidským zakvílením zmizel.


***


Martin Stevens se dobře navečeřel a natáhnul se k televizi. Jeho manželka ještě pobíhala po kuchyni a jemu se začaly klížit oči. Za chvíli už tvrdě spal.

Najednou mu za hlavou zašustil satén, něco se mu otřelo o ruku a ozvalo se: "Áhojky, jmenuju se Robík. Ty jsi mi ale fešák. Budeme si povídat?"


© 2013 Syd
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Natalia. Natalia. | Web | 27. dubna 2013 v 15:18 | Reagovat

Úžasná kapitola :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama