Nový Dracula - 8. kapitola

13. října 2012 v 10:20 | Syd |  Nový Dracula


8. kapitola



Když dorazili do zámku, byly všechny dveře otevřené a po chvíli pátrání došli až do staré kaple, kde by měl spát Dracula.

Vzduch tam byl těžký a jakoby prosycený sirnými výpary. V dáli uslyšeli výt vlky.

"Slyšíš to?" zarazil se Dean.

"Jo, zní to jako vlci v lese."

"Sežerou ti ženušku!"

"Deane..." řekl varovným hlasem Sam. Už toho začínal mít dost, ale pak změnil strategii. "A víš co? Je mi to jedno, ať ji klidně sežerou, stejně není skutečná." Otočil se od bratra a vyrazil hledat hroby upírů. Za sebou jen uslyšel pár poznámek o "úžasném manželovi".

Prohlíželi hrobky pod kaplí tak dlouho, dokud nenašli první, ve které někdo spočíval. Ležela tam ve svém upířím spánku jedna z těch žen z noci, plná smyslné krásy. Ovšem okolí hrobu bylo k ní v úplném kontrastu - všechno bylo sešlé věkem, pokryté prachem mnoha staletí a zapáchající odporným puchem.

"Je docela sexy... na upírku," konstatoval Dean.

"Jo, ale když v noci žrala toho kočího, tak to bylo její zlý dvojče, co?"

Dean jen ohrnul ret ve znechuceném šklebu při vzpomínce na noc a raději to nekomentoval. Jen zavrčel: "Tak dělej, ať to máme z krku!"

Když upírce do srdce vrazili dřevěný kůl, zaslechli z lesa táhlý výkřik paní Miny.

"Sakra, ti vlci ji snad fakt žerou!"

"Spíš si myslím, že je to reakce na to, že zabíjíme tu upírku," vysvětlil Sam. "Je na ty upíry napojená."

Další výkřik následoval poté, co Dean uselk upírce hlavu mačetou, kterou sebral v zavazadle jednoho kočího.

Postupně prohledali všechny rakve, dokud nenašli a nezlikvidovali další dvě upírky. Jeden náhrobek však vynikal svou okázalostí nad všechny ostatní, byl mohutný a nádherně provedený. Bylo na něm napsáno jediné slovo - DRACULA.

Hrob byl ovšem prázdný.

"No skvělý! Co teď?"

"Ehm," přemýšlel Sam. "No, Dracula by měl být ještě někde na cestě... Měli bychom se vrátit k Mině a setkat se s těma ostatníma."

"Paráda! Asi jsem byl naivní, když jsem si myslel, že to tady skončí."

Zámek zabezpečili, aby se do něj Dracula nemohl vrátit a - podle knihy - mu vložili pro jistotu do rakve hostii.


***


Jakmile vkročili do kruhu, kde Mina spala, probudila se. Sotva je spatřila, rozplakala se a vrhla se Samovi do náruče. "Ach, Jonathane, odejděme z tohoto strašného místa! Vezmi mě odtud! Půjdeme naproti ostatním, kteří jsou na cestě k nám." Byla vyhublá, bledá a malátná, ale oči měla jasné a plály jí vroucím citem.

Posbírali tedy nejdůležitější věci a opilého kočího nechali spát vedle koní. V dáli se ozývalo vytí vlků.

Hrbolatá cesta vedla přímo po svahu dolů. Sníh hustě padal a Dean se rozhlížel a snažil se najít nějaké výhodné místo, kde by byli chráněni, kdyby došlo k útoku.

Nakonec Minu usadili pod jakýsi skalní výklenek, příchod k němu chránily dva mohutné balvany. Pak Sam vytáhl z brašny polní kukátko, postavil se na skálu a pátral po okolí.

"Podívejte! Támhle!" najednou zavolal. Dean vyskočil k němu, vzal si dalekohled a podíval se ukazovaným směrem.

Přímo před nimi, docela blízko, se blížila skupina jezdců. Obklopovali vůz, dlouhý žebřiňák, smýkající se na nerovné cestě ze strany na stranu. Jejich postavy se ostře rýsovaly proti sněhu a podle oblečení to vypadalo na venkovany nebo cikány.

Na voze byla naložena velká hranatá bedna. "No konečně," vydechl Dean. "To jim to trvalo!"

"Jo, vypadá to, že to chtějí stihnout do zámku před západem slunce," usoudil Sam.

"Podívejte! Podívejte!" křičela vesele Mina, která se k nim nacpala na vrcholek skály a držela se Sama, aby nespadla. Ukazovala směrem k jihu, odkud se rychle blížili jezdci na koních. "To jsou určitě doktor Seward a pan Morris a lord Godalming."

Všichni pronásledovali tu skupinu se žebřiňákem.

Dean se podíval tím směrem. "Jo, to budou ti chlapi z tý hospody."

Mina se po něm nechápavě podívala, ale on i Sam si už chystali pušky a opřeli se o balvany u cesty.

"Jedou na ně," poznamenal Sam. "Až bude vhodná chvíle, napadneme cikány ze všech stran."

Z lesů se začali postupně stahovat vlci. Vyčkávali a každá vteřina jim připadala jako věčnost. Vichřice se do nich divoce opírala a sníh kolem vířil v prudkých náporech. Chvílemi nebylo vidět ani na krok a do západu slunce chybělo už jen pár minut.

Jednotlivé skupinky se začaly nedaleko od nich přibližovat. Severní vítr zřejmě odehnal sněhové mraky, protože sníh už padal jen zřídka.

Už se daly rozeznat i jednotlivé postavy. Ale pronásledovaní si snad ani neuvědomovali, že jsou stíháni - nebo toho nedbali. Jak se však slunce sklánělo níž a níž k vrcholkům hor, začali uhánět dvojnásobnou rychlostí.

Když se k nim skupina přiblížila, někdo zvolal: "Stůj!" Pak se objevil Morris, jeho hlas zněl rozhodně, klidně a velitelsky. Cikáni sice řeč neznali, ale tím, jak byl rozkaz pronesen, nemohl nikoho nechat na pochybách, i kdyby byl vydán v jakékoliv řeči. Bezděčně zastavili koně. Současně se z další strany k nim přiřítil doktor Seward a Godalming.

Velitel cikánů, mohutný chlap, sedící na koni, mávl na pronásledovatele, aby couvli, a svým lidem prudkým hlasem rozkázal, aby jeli dál. Ti práskli do koní a vyrazili. Přátelé napřáhli pušky a tak jim jasným způsobem přikázali, aby zůstali stát. V té chvíli se Sam s Deanem vztyčili za balvany u cesty, kde vyčkávali, a mířili na ně zbraněmi.

Cikáni pochopili, že jsou obklíčeni, přitáhli koním uzdy a zarazili se. Jejich velitel se k nim obrátil a něco jim rozkázal. Vzápětí každý cikán tasil zbraň, kterou měl při sobě, nůž či bambitku, a připravil se k boji. Každým okamžikem mohlo dojít k střetnutí.

Velitel cikánů prudce škubl uzdou, vyjel s koněm z řady, ukázal napřed na slunce - teď již téměř se dotýkající vrcholků hor - a pak na zámek a řekl něco nesrozumitelného.

"Co to kecá?" řekl Dean, ale neočekával doslovný překlad.

"Asi chce dostat Draculu na zámek před západem slunce," odpověděl Sam.

Vzápětí se Winchesterovi vrhli k vozu. Velitel cikánů však postřehl, kam míří, a něco rozkázal. Jeho lidé se okamžitě shlukli kolem bedny a jeden do druhého neukázněně strkal a vrážel, jak se horlivě snažili vykonat, co jim bylo řečeno.

Teď i ostatní pronásledovatelé seskočili s koní a snažili se dostat k bedně.

Bratři vyskočili na vůz a snažili se vypáčit víko, zatímco ostatní bojovali kolem a pokoušeli se cikány udržet z dosahu.

Pod náporem obou mužů začalo víko povolovat, hřeby se skřípavě draly ven a bedna se otevřela.

Cikáni mezitím zjistili, že jsou ze všech stran obklíčeni puškami a vydáni na milost a nemilost. Složili zbraně a přestali klást odpor.

Slunce už skoro spočívalo na hřebenech hor a stíny postav se dlouze táhly po sněhu.

Konečně bedna povolila a Sam s Deanem spatřili hraběte. Byl částečně zasypaný hlínou, na které ležel a která se v bedně při přesunu přesypávala. Byl mrtvolně bledý, jako vosková figurína, a v rudých očích mu plápolal příšerně nenávistný pohled.

"To je asi ten nejhnusnější upír, jakýho jsem kdy viděl," prohodil Dean.

Najednou oči hraběte zahlédly zapadající slunce a zášť se změnila ve výraz vítězství.

Jenže v tom se kmitla vzduchem Deanova mačeta a uťala upírovi hlavu. Ve stejný okamžik Sam hraběti ponořil do srdce dřevěný kůl. Přímo před jejich očima se tělo Draculy rozpadlo na prach a zmizelo.

Když cikáni viděli, co se stalo, obrátili se a uháněli pryč, jako by jim šlo o život. Ti z nich, kdo neměli koně, vyskočili na žebřiňák a volali na jezdce, aby je neopouštěli. Vlci se stáhli do bezpečné vzdálenosti a rozběhli se za nimi.

"No a je to!" oddychl si Dean.

"Pohleďte!" vykřikl doktor a ukazoval na Minu. Poslední paprsky slunce jí dopadly na obličej a zalily ho růžovou září. Její jizva na čele zmizela. "Kletba pominula."

Všichni klesli na kolena a sborově zvolali: "Amen."

Sam a Dean nad nimi stáli a jen nevěřícně hleděli.

"To jsou magoři," prohlásil Dean nad tou scénou.

Najednou se okolí začalo rozplývat a rychle mizet. "Co to sakra...?" Všechno se zatočilo a Winchesterovi se najednou ocitli v temné, zaprášené místnosti.


© 2012 Syd
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama