Nový Dracula - 7. kapitola

13. října 2012 v 10:22 | Syd |  Nový Dracula


7. kapitola



Mina se probudila. Žádné informace o Draculovi z ní nedostali.

Ještě než je zahalila tma, připravili vše na noc - rozdělali oheň, upravili kožišiny a připravili jídlo. Mina však odmítla jíst, že prý prostě nemá hlad.

Sam s Deanem se už v kočáře dohodli, že na noc kolem místa, kde budou spát, nakreslí ochranný kruh. Sam našel v tašce krabičku hostií, které rozdrobil a roztrousil po celém kruhu.

"Myslíš si, že to bude něco platný?"

"Snad jo," pokrčil rameny Sam. "Jsou to svěcené hostie z kostela a co si pamatuju, tak by to mělo pomoct."

"Tak to vyzkoušíme." Dean se podíval na Minu. "Jestli má něco společnýho s upírama, mělo by to působit i na ní." Ta celou dobu nehnutě seděla a postupně bledla, až byla bělejší než sníh v okolí. Nepromluvila jediné slovo. "Nechcete si sednout blíž k ohni?" zeptal se jí Dean.

Mina poslušně vstala, ale po prvním kroku se zarazila a zůstala stát, jako by ochrnula.

"Pročpak nejdete dál?"

Ale Mina jen zavrtěla hlavou a vrátila se na místo, kde seděla, pak prohlásila: "Nemohu!"

"Vidíš," poukázal Sam, "když nemůže přejít ona, nebudou moci přejít ani upíři."

"To jsou věci! No, hlavně aby to fungovalo, až na to opravdu dojde."

Vtom začali uvázaní koně řičet a vzpínat se. Vozkové se je snažili uchlácholit, ale moc jim to nešlo.

"Nechte je být a pojďte k ohni!" poručil vozkům Dean. "A bacha, ať nenarušíte kruh."

Vozkové vytušili, že se něco děje, a raději ho poslechli.

Chvíli čekali, ale nic se nedělo.

Později začal oheň dohasínat a protože se náhle snesla chumelenice a přinesla s sebou mrazivou mlhu, Sam raději přiložil. Všechno utichlo, jen oheň praskal. Vozkové začali pospávat, ale Winchesterovým to přišlo podezřelé a ostražitě sledovali les.

Hlubokou tmou prosvítal nepatrný jas, jaký kolem sebe šíří sníh, a bratrům připadalo, že se sněhové vločky a cáry mlhy pomalu přeměňují v ženské postavy s vlajícími šaty. Dean se nenápadně natáhl pro tašku se zbraněmi a oba doufali, že ten kruh bude fungovat.

Sněhové vločky a mlha začaly vířit a kroužit kolem, až se jim před očima zjevily nezřetelné postavy třech žen.

Když se přízračné postavy přiblížily a kroužily kolem, Sam pohlédl na Minu. Klidně seděla a jen se na něj usmála. Chtěl přistoupit k ohni, ale chytila ho za paži, přitáhla si ho k sobě a zašeptala mu do ucha: "Ne! Nechoď z kruhu! Tady jsi v bezpečí, drahý!"

"O sebe se nebojím," odpověděl. "Ale spíš mám strach o vás."

Nato se zasmála a tiše odpověděla: "Bojíš se o mně? Proč? Nikdo na celém světě není před nimi bezpečnější než já!"

"Co tím myslíte?" nechápal Dean. Pak se v závanu větru vzedmul plamen a v jeho svitu zahlédl rudou jizvu na jejím čele.

"Co to máte...?" nedořekl, protože si toho všiml i Sam a vydechl: "To je Draculovo znamení. Teď už to opravdu začíná být vážný."

Vířící sněžné a mlžné postavy se stále více blížily, ale zůstávaly vně posvěceného kruhu.

"Co to má znamenat?" zeptal se jeden kočí. Koně začali řičet a on se otočil k nim.

"Nesmíte porušit kruh!" vykřikl Sam.

Potom se postavy začaly zhmotňovat a najednou před nimi stály tři ženy z masa a krve. Měly kypré tvary, jasné tvrdé oči, bílé zuby, růžovou pleť a smyslné rty. Neustále se usmívaly na Minu. Nočním tichem se rozléhal jejich smích. Napřáhly paže, ukázaly na ni a sladkým perlivým hlasem ji lákaly: "Pojď, sestřičko! Pojď k nám! Pojď!"

Mina však měla v očích hrůzu, odpor a zhnusení.

V ten okamžik to ale kočí nevydržel a vrhnul se ke koním. "Ne! Nechoď tam!" zakřičel na něj druhý a Dean měl co dělat, aby ho udržel uvnitř kruhu, protože se chtěl vydat za kamarádem.

Najednou se všechny tři ženy změnily k nepoznání a jako příšery se vrhly na kočího. Koně rychle ustoupili tak daleko, jak jen jim to uvázané uzdy dovolily, a snažili se být nenápadní, aby na sebe zbytečně neupozorňovali.

Kočí na tom byl ovšem hůř, ani nestačil vykřiknout. Tři upírky se na něj s jekotem vrhly a začaly ho cupovat na kusy.

"Zůstaňte všichni v kruhu!" zakřičel Sam a spolu s Deanem už drželi zbraně v rukou. Druhý kočí se trochu probral a popadl na svou obranu větev, kterou měli připravenou u ohně.

Když upírky skončily svou hostinu, obrátily se zpátky ke skupince. Krev jim potřísnila šaty a několik kapek jim ulpělo i na tvářích.

"Pojď, sestřičko! Pojď s námi!" řekly Mině.

Jakmile Mina uviděla krev, její strach jako by vyprchal. "Můj pán mě volá," prohlásila téměř v transu. Zvedla se ze svého místa a zamířila k upírkám.

"Stůjte!" snažil se ji zastavit Sam a postavil se jí do cesty.

"Ach drahý Jonathane, kdybys byl rozumný, už jsi dávno mohl být s hrabětem a já bych se k tobě nyní mohla připojit," nepřítomně se na něj usmála a pak ho srazila k zemi.

"Dámo," řekl Dean varovným hlasem, ale než stačil něco udělat, Mina se zarazila u kruhu z hostií, který nemohla překročit. Zaječela šíleným hlasem a vrhla se na Deana. V ten okamžik k Mině zezadu přiskočil druhý vozka a praštil ji po hlavě větví, kterou svíral celou dobu v ruce. Mina šla k zemi.

"Je... mi... líto," vykoktal a omdlel.

"Bezva," prohlásil Dean, když se Sam zvedal. Popadl láhev se svěcenou vodou a rozmáchl se proti upírkám. "Tak co, vy potvory? Jste na řadě."

Upírky před ním couvaly a smály se příšerným smíchem. Jak se jich dotkly kapičky svěcené vody, zaječely a s kvílením zmizely ve tmě.

Winchesterovi se rozhlédli kolem. Zdálo se, že upírky už poblíž nejsou, ale stále cítili jejich přítomnost mezi stromy.

Mina byla stále v bezvědomí.

Sotva začalo vycházet slunce nad obzor, začala vířit mlha a sníh a cáry průzračných stínů se vznášely směrem k zámku. Pak zmizely.

Kočí se konečně probral, ale odmítal jakkoliv komunikovat, ze své brašny vyhrabal láhev čehosi a zalezl si za balvan.

"A co teď?" zeptal se Dean stojící nad spící Minou. "Přece ji nebudeme vláčet s sebou!"

"Tak ji tady necháme," pronesl Sam. "Hodíme přes ni deku a půjdeme do zámku pěšky."

"Co? Pěšky? Seš cvok?"

"Vždyť to není tak daleko. A s kočím nemůžeme počítat. Umíš snad zapřáhnout koně?"

"Ne," uznal sklesle Dean.

Posbírali si své věci, Minu položili na jednu kožišinu a zbytek přikrývek na ni naházeli.

"Teda, tebe bych chtěl mít za manžela," utrousil ironicky Dean, když vyrazili přes les.

"Proč?"

"Nechals tam Minu jen tak."

"Je přikrytá, spí a z toho kruhu neuteče... A je u ní ten kočí."

"Jo, nechat ženu v bezvědomí uprostřed lesa s ožralou - ideální manžel!" ušklíbl se Dean.

"To NENÍ moje žena!"


© 2012 Syd
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama