Nový Dracula - 5. kapitola

13. října 2012 v 10:24 | Syd |  Nový Dracula


5. kapitola



Už byli na cestě dva dny. Sam, Dean a Mina byli namačkáni uvnitř kočáru spolu s jejich věcmi. U koní se jim střídali dva vozkové, takže jeli téměř bez přestávky. Kraj byl stále divočejší a mohutné výběžky Karpat se nyní shlukovaly a uzavíraly jim cestu.

Když se začalo stmívat, dorazili k jedné vesničce. Dean už začínal mít plné zuby toho kočáru, drncání, natřásání a tvrdých sedaček. Navíc v tašce s jídlem měli zabalenou snad tunu česneku a jeho silný odér byl nejen v kočáře, ale táhnul se za nimi snad ještě pár mil. Jednou se česnek pokusil nenápadně vyhodit do příkopu u cesty, když měli pauzu, ale jeden kočí ho uviděl a udělal příšernou scénu, že je tím chce zabít. Z kočáru ho za jízdy vyhodit taky nemohl, protože ho pořád sledovala Mina. A začínal mít podezření, že vozkové si šuškají, že by z něj taky mohl být upír, když mu česnek nevoní.

"Zastavte!" zařval.

Kočí okamžitě zastavil koně.

"Děje se něco?"

"Jo, dneska přespíme v hostinci," prohlásil Dean stroze a bylo mu jedno, co si o něm ostatní myslí, hlavně chtěl vypadnout z toho hnusnýho kočáru.

Kočí našel hostinec a nechal je ubytovat. Pak odběhl za svým kolegou, aby se společně postarali o koně.

"Proč jsi chtěl tady na noc zastavit?" zeptal se Sam, když zůstali v pokoji sami.

"Chtěl jsem se jen aspoň jednou vyspat. Z toho kočáru mi je zle!"

"Ale no tak, Deane, tak strašný to není."

"COŽE?! Tak strašný to není?! Je to děs!" Pak se odmlčel a prohlásil: "Chybí mi Impala..."

"To je vaše milá, pane Van Helsingu?" prohlásila Mina ode dveří. "Omlouvám se, ale slyšela jsem křik," dodala omluvně, když ji bratři probodli ostražitými pohledy. Pak si ale dodala odvahy a podívala se na Deana takovým způsobem, jako by ráda slyšela odpověď na svou otázku.

"Jo, tak něco," zamumlal Dean a Samovi zacukaly koutky.

"To je mi líto," řekla soustrastně, "musel jste ji nechat doma?"

"Jo, opuštěnou a samotnou... na ulici... snad mi ji nikdo neodře, než se vrátím..." Pak se zarazil a podíval se na Minu a její vyděšený výraz. "Měla byste si jít odpočinout," snažil se rychle změnit téma.

"Vlastně jsem chtěla," probrala se Mina ze šoku, "ale chtěla jsem říct Jonathanovi, že by si měl jít odpočinout také." A laškovně mrkla na Sama. Ten zalapal po dechu a prohlásil, že má ještě s profesorem nějakou práci. Mina zklamaně přikývla a odešla.

Těsně se minula s jedním sluhou, který se zrovna šel zeptat, jestli mají všechno, co potřebují.

"Potřebuju panáka!" prohlásil Dean. "Nenašla by se tu flaška whisky?" obrátil se na sluhu.

"Jistě, pane Van Helsingu. Cokoliv bude třeba," přikývl komorník. "Jen když to pomůže paní."

"Fajn, sem s ní!"

"Jen jednu otázku, pane, co je to whisky?"

Dean dal oči v sloup a vypadal, že asi omdlí.

"A nějaký alkohol tady máte?" rychle se ujal slova Sam, protože tušil, co by mohlo od Deana následovat.

"Domácí pálenku."

"Přineste ji."

"To si dělaj všichni srandu, ne?" vztekal se Dean, když sluha odběhl.

"Bojím se, že ne. Pochop, že jsme v Transylvánii v 19. století. Je to jen hloupej venkovan, co celej život nevytáhl paty z týhle vesnice," snažil se Sam uklidnit bratra.

"Ale tak se sem snad už nějaká whiska dostala, ne?" zadoufal Dean.

"Je to možný, ale on ji asi ještě nepil."

"Ježiši! To jsou krutý podmínky!" povzdechl si Dean. "Jsem zvědavej, co přinese."

Jako by ho slyšel, přiřítil se sluha s jednou zaprášenou lahví čehosi čirého a podával ji Deanovi. Ten si láhev nedůvěřivě prohlédl, ale vzal si ji.

"Tohle tu pálí jeden místní," řekl nadšeně sluha.

Dean vytáhl zátku a opatrně přičichl k obsahu. Z láhve se vyvalila vůně čistého alkoholu.

Sam s napětím pozoroval bratra, jak pomalu zvedá láhev a trochu usrkává. Chvilku testoval chuť na jazyku a pak polknul. Okamžitě se rozkašlal, zrudly mu tváře a vyhrkly slzy.

"V pohodě?" zeptal se Sam.

"Jo," vyhrkl Dean mezi záchvaty kašle. Pak se trochu uklidnil a nadechl se. "Kyselina z baterky," zachraptěl, ale láhev si nechal.


***


Ráno se Dean probudil trochu rozlámaný. Postel sice nebyla nic moc, ale bylo to rozhodně lepší než rozvrzaný kočár nebo kožišiny rozházené po zemi v lese.

Sam vzdal společně strávenou noc s Minou a radši spal v křesle u Deana v pokoji.

Mina byla po ránu zase mimo a prohlásila, že vidí jen tmu a slyší šumění vody. Vzápětí se probudila, čilá a zářící.

Po snídani koupili ještě nějaké zásoby a vyměnili koně.

"Než odjedem, tak si ještě skočím na záchod," řekl Dean a vydal se k oné místnosti, kterou mu ráno s nadšením líčil hostinský - jak je úžasně moderní a jediná ve vesnici!

Otevřel dveře a zarazil se v půli kroku. Všude po stěnách byly pavučiny, ze kterých ho sledovalo několik desítek párů malých očiček - to byl ovšem asi ten nejmenší problém. Vyděšená krysa, která Deanovi proběhla pod nohama hned, jak se otevřely dveře, byla horší.

"Do hajzlu!" zaklel a znechuceně se ohlédl po kryse, která pelášila ke kuchyni.

Po podlaze se válela sláma a toaleta - ale sotva se tomu tak dalo říkat - byla vlastně jen díra v podlaze, která vedla bůhví kam a kterou profukoval chladný vánek z hor. Jediná další věc v místnosti byl kus dřeva na zdi - zřejmě aby se měl dotyčný vykonávající potřebu čeho držet.

Dean několik vteřin stál a zíral na tu katastrofu s otevřenou pusou. Hostinský měl vážně pravdu - tohle musel být snad jediný exemplář ve vesnici a Dean doufal, že i na světě, nerad by se s něčím podobným ještě někdy setkal.

Pak pusu zavřel, otočil se a přibouchl dveře, aby náhodou z toho průvanu, který vanul z díry - jinak se to snad ani nazvat nedalo - nechytil nějakou infekci.

"Co je?" zeptal se Sam, když viděl zelený obličej svého bratra.

"Myslím, že to vydržím a dojdu si někde v lese, až zastavíme," procedil skrz zaťaté zuby Dean.

Sam udělal krok k místnůstce, ale Dean ho zadržel. "Ty to taky vydržíš. Věř mi, ani jeden z nás není očkovanej na žloutenku a všechny ty další sajrajty... a já tady rozhodně nehodlám umřít na tyfus!"


© 2012 Syd
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama