Nový Dracula - 3. kapitola

13. října 2012 v 10:28 | Syd |  Nový Dracula


3. kapitola



Winchesterovi se ocitli ve starodávné místnosti. Všechno nasvědčovalo tomu, že by to mohl být obývací nebo přijímací pokoj. Nábytek byl krásně vyřezávaný, ale potah na pohovku už byl docela zašlý. I když v místnosti stál krb, bylo tu docela chladno a vlhko.

Dean se otřásl. Ten chlápek měl pravdu, že budou mít problém s věškerými věcmi - neměli u sebe absolutně nic - včetně šatů. Už aspoň ví, proč na něj v prvním okamžik tolik působil ten průvan. Podíval se na svého nahého bratra, který se rozhlížel kolem sebe stejně zmateně. "Pěkný svaly," pronesl s úšklebkem.

Než však Sam stačil odpovědět, rozletěly se dveře do pokoje. Vřítil se k nim značně rozrušený muž, který měl na sobě něco, co Samovi připomínalo oblek sloužícího tak z 19. století.

"Pane Van Helsing! Pane Harkere! Paní Mina je..." Sluha se zarazil, když Sama a Deana uviděl. "Pánové, co to tady děláte?!"

Dean se rychle postavil za opěradlo židle a Sam popadl polštář z pohovky, kterým se snažil zakrýt, co se dalo.

"Ne, ne, radši to nechci vědět," vzpamatoval se sluha. "Pánové, prosím, paní Mině už je zase zle. Rychle!" Otočil se a zmizel v chodbě tak rychle, jak jen dokázal. Nechal bratry samotné.

"Co to má, sakra, znamenat?!" vykřikl Dean.

Sam jen tupě zíral na dveře, které se za sluhou zabouchly. Pak pomalu řekl: "Asi bychom se měli oblíknout."

"Jo, to je dobrej nápad, je tady docela průvan."

Na posteli leželo dobové oblečení v jejich velikosti - asi práce toho démona nebo co to vlastně bylo. Aspoň něco jim nechal.

Když se oblékali a Dean zápasil s mašlí kolem krku, řekl: "Počkej. Van Helsing? Harker? To jsme jako v ..."

"Jo, v Draculovi," dokončil Sam.

"Tak to budeme v pohodě. Jenom odděláme jednoho upíra a jedeme domů."

"No, nevím, Deane..."

"Ale jo! Hele, kdo bude Van Helsing a kdo Harker?"

"A není to jedno?"

"Tak já budu Harker. Mina je určitě kočka!" řekl Dean s potutelným úsměvem.


***


Když se konečně oblékli, vyšli z obývacího pokoje a vstoupili zřejmě do ložnice. Na posteli ležela mladá žena. Byla pohublá, propadlé tváře, kůži měla popelavou, kruhy pod očima a blábolila ze spánku: "Voda... šplouchání vody..."

"Rozmyslel jsem si to," prohlásil Dean, když uviděl Minu, "Harker budeš ty."

Kolem stálo několik lidí a když uviděli Sama a Deana, jeden hned řekl: "Pane Van Helsingu, paní Mina už má zase ta vidění v hypnotickém spánku."

"Co to kecá?" zeptal se Dean.

"Tys nečetl Draculu?"

"Vole, copak vypadám jako knihomol?"

"To rozhodně ne," ušklíbl se Sam.

"Tak mě pouč, chytráku."

"Jestli si to dobře pamatuju, tak by měla být Mina psychicky napojená na Draculu. A nejvíc silný to je za soumraku a za rozbřesku, takže to, co cítí on, cítí teď i ona."

"Takže Dracula je někde na vodě?"

"Řekl bych, že jo. Nejdřív se plavil po moři a pak po řece."

"A v který fázi jsme teď?"

"Promiňte," otočil se Sam na jednoho muže stojícího u postele. "Ve kterém jsme městě?"

"Jonathane, jsi v pořádku?"

"Jen mu prostě odpovězte," řekl netrpělivě Dean.

"V Galace," řekl opatrně muž.

"Díky." Sam se otočil zpátky na bratra: "Takže jsme už skoro u konce."

"No sláva! Aspoň se nebudeme muset plahočit celou knížkou!"

"Pane Van Helsingu, co budeme dělat?" zeptal se opatrně další muž od postele. Už si pomalu začínali šuškat, co se s těma dvěma děje.

"Musíme se poradit," odsekl Dean a věnoval se bratrovi.

"Jonathane," zasýpala Mina a natáhla k Samovi roztřesenou ruku.

Oba se k ní jak na povel otočili a Sam si ji změřil pohledem. Podíval se na její ruku, jako by se jí štítil. "Madam, já vás ale neznám."

Ale Mina na něj upírala smutný pohled. "Jonathane, pojď ke mně blíž."

Sam váhal.

"Tak jdi, Jonathane," pobídl ho Dean.

Sam po něm střelil varovným pohledem. "Si děláš srandu?"

"Vžij se do role, navíc je to docela kus... teda asi BYLA," ušklíbl se Dean.

Sam se pomalu přiblížil k posteli. "Madam, jste v pořádku?"

"Jonathane, pojď blíž," zopakovala téměř neslyšně.

Sam se přiblížil o další dva kroky a chytil ji opatrně za ruku. V ten okamžik Mina ze sebe vydala nelidský skřek, pevně mu sevřela dlaň a ohromnou silou ho přitáhla k sobě. Popadla ho oběma rukama a naléhavě mu zašeptala do ucha: "Jonathane, polib mě, toužím po tobě!"

Sam se jen zmohl na vyděšené: "Deane?!"

Ten přispěchal bratrovi na pomoc. Všichni, co stáli kolem postele, byli jak přimražení.

Sam se snažil vyprostit ze sevření, ale moc se mu nedařilo. Mina se ho snažila políbit a on uhýbal, jak to jen šlo.

Dean ji popadl za jedno zápěstí a vší silou se její ruku snažil od bratra odtáhnout.

"Jonathane," vrněla Mina.

"Sakra! Tak se pusť, ty mrcho!" procedil Dean mezi zuby.

Sam se trochu uvolnil a popadl ji za druhé zápěstí. Přitlačili ji k posteli a Mina se pod jejich vahou zmítala. Najednou, jako když utne, se přestala vzpírat. Zhluboka vydechla a vypadalo to, že usnula.

"Hej?" řekl opatrně Sam a trochu do ní šťouchnul. Nic se nestalo a Mina upadla do hlubokého spánku.

"Teda na takovou třesořitku, co před chvíli předvedla, má docela páru," prohodil Dean, když ji oba pustili a nechali ležet na posteli.

"Co to bylo?" zeptal se vyděšeně jeden z přihlížejících.

"Vypadá to, že začíná být pod vlivem hraběte," pronesl Sam. "Omluvte nás, musím si tady s profesorem promluvit." Popadl Van Helsinga a odtáhl ho zpátky do obývacího pokoje.

"To takový záchvaty bude mít teď jako pořád?" zeptal se Dean, když se zabouchly dveře.

"Řekl bych, že jo. Čím blíž bude k Draculovi, tím víc ji bude mít v moci."

"Paráda! Nymfomanka nám tu ještě chyběla!"

"Co myslíš, že nás sem dostalo?"

"Ještě jsem neměl moc čas nad tím přemýšlet... Šibal?"

"Taky mě to už napadlo," přikývl Sam.

Pak se ozvalo zaklepání na dveře. "Co je?" zavolal Dean.

"Ehm, pánové, nezlobte se," ukázal se ve dveřích obličej jednoho muže, kterého před chvílí viděli u Miny, "ale mohli bychom se k vám na tu poradu přidat? Musíme se dohodnout o dalším postupu."

"No jo, tak pojďte," řekl Dean nabručeně.

Do místnosti se nahrnulo několik mužů a s tázavým pohledem sledovali Deana.

"Ssss, Deane, řekni něco," sykl na něj bratr.

"Proč já?"

"Jsi Van Helsing, velíš tady."

"Fakt?" Dean se usmál. "Tak fajn. Vy!" ukázal na muže na kraji. "Jméno!"

"Godalming," dostalo se mu opatrné odpovědi.

"Co jsme řešili posledně?"

"No, že musíme dohnat Draculu?"

"Fajn."

"Pane Van Helsing, měli bychom se rozdělit..." začal další.

Dean po něm střelil pohledem. "Jméno," vyštěkl.

"Morris."

"Jste v pořádku?"

"Nebojte, určitě je, doktore Sewarde," vložil se do toho Sam a doufal, že se trefil do jména podle popisu postavy z knihy, kterou četl už před pěknou řádkou let.

Doktor přikývl, ale moc přesvědčeně nevypadal.

"Dobře, tak co víme?"

"Slováci se budou nejspíš plavit po Prutu nebo Seretu," začal Seward.

"Kdo?" nechápal Dean.

"Slováci," zopakoval mu bratr. "Ti, co slouží Draculovi," významně se na něj podíval, Dean přikývl a Sam dal oči v sloup.

"Vypadá to, že hrabě pluje po nějaké řece na otevřeném člunu, a podle všeho se pohybuje proti proudu. Asi pluje po Seretu, protože se u Fundu vlévá do Bystřice a ta obtéká Borgoský průsmyk a zámku Dracula není žádná jiná řeka blíž."

"Takže, jak jsem řekl: Měli bychom se rozdělit," zopakoval Morris.

"Najmu parní člun a vyrazím po řece za ním," navrhl Godalming.

"Já pojedu s Quinceym na koních," rozhodl se doktor Seward. "Na lovu jsme si jeden na druhého zvykli a dobře si poradíme s čímkoliv, nač narazíme. Arte, ty bys taky neměl na řeku vyrazit sám."

"Jonathan by mohl jet se mnou."

"Nepřichází v úvahu!" vzpamatoval se konečně Dean. Sam mu sice říkal, že to tady má mít na povel, ale ti chlapi vypadali, že nikoho nepotřebují. Navíc mu přišlo, že to ze sebe vychrlili moc rychle. Vždyť se někdy taky musejí, sakra, nadechnout!

Všichni se zarazili a pohlédli na Deana. "Na člun si určitě vemte někoho k ruce, ale Harker pojede se mnou."

"Já, Mina a profesor pojedeme kočárem k hradu," vložil se do toho Sam a usilovně vzpomínal na příběh.

"Chcete snad říct, že máte v úmyslu zavést Minu, beztak už nešťastnou a postiženou tou ďábelskou otravou, přímo do jeho příšerné pasti? Za nic na světě!" řekl zděšeně doktor.

"Jo, proč s sebou chceš tahat tu ženskou?" zeptal se Dean.

"Protože nás k hraběti zavede," vysvětlil Sam. "Může se na něj psychicky napojit a my tak budeme vědět, kudy se vydat."

"No, jak myslíte, pane Harkere," pomalu přikývl Seward. "Je to vaše žena..."

"Fajn, tak si zapakujeme a ráno vyrazíme," rozhodl Dean.

"Vaše taška," přiskočil k němu sluha a podával mu kožený pytel.

Dean vak nadšeně otevřel - s vidinou nějakých zbraní ... když už to má být jeho taška. Pak ho ale s nechutí otočil a vysypal obsah na podlahu. Vypadlo několik tupých dřevěných kůlů, těžký železný kříž, čutora (zadoufal, že v ní je aspoň svěcená voda) a asi kilo a půl česneku.

"Do hajzlu!" zaklel. Česnekový odér se rychle rozšířil po místnosti. "To tady nikdo nemáte nějaký zbraně?!"

"Mám s sebou několik winchestrovek," řekl rychle Godalming.

"Fajn, přineste je!" rozkázal Dean a muž odběhl.

"Vy ostatní, prohledejte barák a snažte se najít cokoliv, co by se dalo použít jako zbraň... Nože, kůly, pistole..."

"Česnek," navrhl nadšeně Morris.

"Ne! Ten ne," Deanovi se už z toho zápachu zvedal žaludek.

Všichni se rozprchli a asi za půl hodiny se stůl naplnil haraburdím. Naštěstí se tam něco užitečného dalo vybrat. Dean našel funkční revolver, Godalmingovi zabavil několik pušek a vybral pár slušných loveckých nožů. Ještě to bude chtít nějaké kůly a možná pak budou mít i šanci.

"Měli bychom se trochu prospat," navrhl doktor. "Ráno musíme vstát před úsvitem, abychom si vyslechli paní Minu."


© 2012 Syd
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama