Another Ghost Story - 7. kapitola

4. srpna 2012 v 12:47 | Syd |  Another Ghost Story

7. kapitola



Dean se Samem se řítili po schodech do prvního patra vily. Šli za řinčivým zvukem a blikajícím světlem. Když Dean rozrazil dveře, vpadli do místnosti, která asi původně bývala ložnicí. Ze stěn se loupaly staré tapety a po zemi se válelo plno haraburdí. Jedna stěna už byla dokonce napůl vybouraná a dírou bylo vidět do rozpadlé koupelny.

Uprostřed místnosti stála žena ve středním věku. Téměř průhledná, krví podlité oči a ve tváři šílený výraz, za který by se nestyděl leckterý psychopat. Ta nevypadá moc spokojeně, proletělo Deanovi hlavou. "Asi jsme se spletli v odhadu," řekl Samovi. Už si chystal brokovnici nabitou solí, když se žena proti nim otočila a vydala nelidský skřek. Máchla rukou a Deanovi vyletěla brokovnice z ruky. Dean sám přistál na polorozpadlé skříni, která se pod jeho vahou rozložila a zasypala ho svým obsahem.

Než se Sam stačil podívat na bratra, objevila se žena těsně u něj a popadla ho za hrdlo. Přitlačila ho ke zdi a Sam zalapal po dechu.

"Nechte můj dům!" promluvil duch výhružným hlasem.

Samovi už pomalu docházel dech, když se Dean konečně vyhrabal z té hromady, co zbyla ze skříně. Popadl první železnou trubku, kterou našel v té změti harampádí na podlaze a rozmáchl se. Než však trubka proletěla duchem, žena zmizela.

"Díky," zachraptěl Sam.

"Já nic neudělal," odpověděl zmateně Dean. "Zmizela sama od sebe."

"To je divný."

"Jo, říkal jsem si, že to všechno šlo moc lehce."

"Nechte můj dům. Nechte můj dům!" Tentokrát hlas zněl jakoby odevšad z domu. V místnosti začal foukat silný vítr.

"Co je zase, sakra, tohle?" zeptal se Dean rozčileně. Byla to spíš řečnická otázka, protože si ani nemyslel, že by se mu dostalo odpovědi. Teda pokud nečekal odpověď v podobě pohybujícího se nábytku.

Těsně je minula polorozpadlá židle a před letící deskou stolu se museli sehnout. Jedna velká komoda se velkou rychlostí přesunula přes místnost a přitlačila oba bratry ke zdi.

"Nechte můj dům!" Nyní se duch opět začal objevovat. Postava byla stále zřetelnější. Jak se k nim žena blížila, tlak komody na jejich těla sílil.


***


Alex čekala v autě. Ale když se delší dobu nic nedělo, sebrala odvahu a rozhodla se, že se za nimi půjde podívat. Zhluboka se nadechla, odemkla dveře a otevřela kufr. Z arzenálu si vybrala revolver, který si zastrčila za pásek, sáček soli strčila do kapsy a když jednou rukou zavírala kufr, v druhé držela brokovnici s upilovanou hlavní a nabitou náboji s kamennou solí. Takto vyzbrojená se vydala zpátky do domu.

Chodbou se proplížila tiše, ale pak v patře zaslechla nějaké zvuky. Rychle vyběhla schody a sunula se podél zdi. Na konci chodby byly pootevřené dveře a vycházelo z nich světlo a také ty zvuky - jako když někdo stěhuje nábytek a sem tam nějaká nadávka, která zněla jako od Deana.

Zlehka otevřela dveře, aby se podívala, co se děje. "Kde jste celou - ?" Zbytek otázky se jí zadrhl v krku.

Na okamžik se nebyla schopná ani pohnout. Sama a Deana tlačila ke zdi komoda, oba vynakládali všechny síly na to, aby je nerozdrtila, a Dean u toho nehorázně nadával. Na druhé straně místnosti stála téměř průhledná žena ve starých šatech, s rozcuchanými vlasy a šíleným výrazem ve tváři. Na spánku jí zela díra po kulce a na tváři měla zaschlé pramínky krve.

Když žena otočila hlavu směrem k Alex, pud sebezáchovy zvítězil. Alex stiskla spoušť a vystřelila z brokovnice na ženu. Žena se ve spršce soli rozplynula.

"Co to sakra bylo?" vydechla Alex.

"Řekl bych, že panička - a docela naštvaná," odpověděl Dean.

"Já myslela, že to dělá ten chlap," nechápala Alex.

"Jo, to my taky," řekl Sam s námahou, když s bratrem odsouval komodu. "Vypadá to, že to celou dobu dělala ona. Asi podřízla svého manžela a sama se pak zastřelila. On se nás tam dole snažil jen varovat... Zřejmě nechce, aby zbourali tenhle dům. No, budeme se muset vrátit na zahradu a vykopat i její hrob."

Dean jen dal oči v sloup a v tváři se mu objevil otrávený výraz. Nesnášel kopání hrobů. A když za noc musel vykopat dva, tak to byla dvojitá otrava. Navíc ho štvalo, že se s tím prvním dřeli úplně zbytečně!

Pak se tázavě podíval na Alex a brokovnici, kterou držela v ruce.

"Dovolila jsem si ti trochu prohrabat kufr u auta," řekla omluvně.

"Tentokrát ti odpouštím - vzhledem k okolnostem. Ale už to nikdy nedělej," odpověděl s lehkým úsměvem.


© 2012 Syd
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama