Kapitola 9.

21. července 2012 v 19:02 |  Pánové Náměsíčník, Červíček, Tichošlápek a Dvanácterák

Boj o pohár



Po té debatě tenkrát večer je už otázka budoucího povolání nezajímala.

Jamesovi zase začaly tréninky na poslední zápas sezóny, který se měl konat čtrnáct dní po Velikonocích. Celé družstvo chtělo vyhrát, tak usilovně trénovali v každém počasí.

Na svátky většina studentů odjela domů. James, Sirius, Remus a Peter zůstali ve škole, protože byl úplněk. Tentokrát měli báječnou příležitost strávit většinu času v Chroptící chýši a venku, aniž by je někdo otravoval. Julie jela domů a polovina družstva také, takže se James nemusel zabývat žádnými tréninky (těm, co zůstali v Bradavicích, se bez kapitánky nechtělo nic dělat).

Tentokrát si dávali pozor a drželi se hlouběji v lese, kdyby jim náhodou Remus zase utekl, aby ho stihli dohnat dříve, než by měl příležitost dostat se do Prasinek.

Když se po svátcích vrátili, zase jim nastaly povinnosti.


Necelý týden před zápasem - v pondělí odpoledne - se celý nebelvírský pátý ročník shromáždil před učebnou Dějin čar a kouzel profesora Binnse. Poslední dobou se většina studentů při těchto hodinách spíš učila na NKÚ.

Bylo otevřeno, tak se všichni usadili na svá místa a protože měl profesor trochu zpoždění, vytáhli si svou práci.

''Není trochu divný, že ještě Binns nedorazil?'' zajímal se James.

''Neměl by se po něm prefekt jít podívat?'' prohodil s úsměvem Sirius.

Remus vzhlédl od své učebnice a zašklebil se na něho. ''To je fakt, ale je to jeho problém, že...''

Nestačil to ani dopovědět, protože celá třída vykřikla. Všichni tři se otočili, aby zjistili, co se děje.

Profesor Binns právě vešel do třídy. Ovšem nepřišel dveřmi jako obvykle, ale vstoupil do učebny tabulí. Byl šedivý, celý průsvitný a vznášel se skoro půl metru nad zemí.

''Sakra!'' zaklel Lupin.

''No to snad není ani možný!'' Black vypadal překvapeně a zároveň nadšeně, že zrovna u takové věci mohli být první.

''Už aspoň víme, co ho zdrželo,'' pronesl Potter.

''Vždyť je z něj duch!'' vydechl Peter.

''Skvělý, Červíčku! Poznal jsi - to skvělý pokrok stát se bystrozorem,'' řekl trochu jedovatě Sirius.

Binns právě přeletěl část místnosti, usadil se na své židli a začal předčítat své poznámky o povstání skřetů. Vyplašených studentů, ani svého stavu si nevšímal.

''Asi bych měl pro někoho dojít, co?'' řekl po chvilce Remus.

''Skoč pro McGonagallovou - je o dvě třídy dál. Pár lidí je z toho nějak vedle,'' usmál se James a rozhlédl se po vyděšených děvčatech.

''Ehm, pane profesore?'' zvedl pomalu ruku Lupin.

''Ano?'' odpověděl mu rozladěně profesor, protože ho vyrušil. Vypadalo to, že si zjevně neuvědomil svůj stav a teď se diví, proč je třída tak neklidná.

''Mohl bych si na chvilku odskočit?''

''No... dobrá, jděte,'' uvolnil prefekta učitel.

Remus vyrazil ze dveří rovnou do učebny Přeměňování. Zaklepal a vtrhl do třídy profesorky McGanagallové.

''Paní profesorko! Promiňte, že vyrušuju, ale asi byste měla jít se mnou!'' začal Lupin, ještě než došel ke katedře.

''Co se stalo, Lupine?'' zajímala se profesorka.

''Právě máme Dějiny čar a kouzel a něco se děje s profesorem Binnsem.''

''Proč myslíte?''

''Totiž - asi je mrtvý, protože prošel do učebny tabulí,'' oznámil jí Lupin. Ve třídě to zašumělo.

''Cože?!'' vyvalila na něj oči učitelka. ''Dobře - všichni si ukliďte věci, pro dnešek končíme,'' snažila se nasadit svůj obvyklý tón a zároveň překřičet šuškající studenty. ''Pojďte, Lupine, půjdeme se na to podívat,'' řekla a vedla Remuse zpátky do jeho třídy.

Když otevřela, uviděla Binnse, jak právě proplouvá katedrou, aby mohl procházet po třídě.

''Profesore Binnsi!'' vykřikla. ''Co se vám to stalo?'' Ten se otočil za jejím hlasem a u toho nechtěně prošel jednou studentkou, která vykřikla.

''Co by se mělo dít, Minervo?'' obořil se na McGonagallovou Binns. Byl už rozladěný ze všeho toho vyrušování.

''Mohla bych si s vámi na chvíli promluvit na chodbě?'' Učitel přikývl, i když nerad, a společně odešli ven z učebny.

Jakmile se zavřeli dveře, třída vybuchla v naprosto zmateného výkladu toho, jak se to Binnsovi mohlo stát.

''Co na to McGonagallová říkala?'' zeptal se Black, když si k nim Lupin zase přisedl.

''Nebyla z toho vůbec nadšená a svou třídu rozpustila,'' odpověděl mu Remus.

''To se vůbec nedivím,'' souhlasil s ním Potter.

V ten okamžik se otevřely dveře, vstoupila profesorka McGonagallová a oznámila jim: ''Všichni mohou jít. Připravujte se na další hodinu nebo na zkoušky... Já jdu s profesorem Binnsem k řediteli,'' odpověděla tak na otázku, která se nejméně polovině třídy honila hlavou.

Následoval další výbuch brebentění: ''Co se s ním teď asi stane? ... Kdo nás bude učit? ... '' Nebelvírští už žádnou hodinu neměli, tak šli do společenské místnosti - dál zabraní do hovoru.

Po večeři už celá kolej věděla, co se při hodině dělo. Remuse donutili, aby zašel za profesorkou McGonagallovou a zeptal se, jak to dopadlo. Když se po několika minutách vrátil, všichni na něj nedočkavě čekali ve společenské místnosti.

''Co ti řekla?'' zajímali se.

''Profesor Binns nás bude učit i nadále,'' prohlásil Remus a musel zvýšit hlas, aby všechny překřičel. ''Vypadá to, že po obědě usnul ve sborovně a tam zemřel. Když se ... probudil ... jako duch šel přednášet a své tělo nechal v křesle. Prý si ani nevšiml, že je mrtvý. Víc mi neřekla,'' ukončil své prohlášení a vrátil se do křesla ke krbu ke svým přátelům.

U snídaně to věděla už celá škola a všichni byli připraveni na to, že by jim profesor mohl přijít do hodiny tabulí nebo zdí.


Teď, když se blížil zápas, měl James tréninky každý večer. Sirius většinu večerů trávil na hřišti a sledoval tréninky. Remus s Peterem chodili s ním a občas si s sebou brali nějaké učebnice.

Ani se nenadáli a už tu byla sobota a rozhodující zápas - Nebelvír proti Zmijozelu.

Po tom minulém nepovedeném uřknutí se ani zmijozelští nesnažili něco vyvést. Jejich ředitel jim tenkrát pěkně vynadal a říkalo se, že Snape dostal nějaký extra ošklivý školní trest. Tomu trestu moc nebelvírští nevěřili, protože Burn měl Snapea rád a moc by si na něm vztek nevyléval. Ale nikdo se neodvážil pokus o napadení zopakovat. Takže v sobotu v jedenáct hodin nastoupila na hřiště obě družstva živá a zdravá.

Profesorka Leasová odpískala začátek a všech čtrnáct hráčů se do sebe pustilo. Poslední zápas byl vždycky nejbrutálnější, protože se jednalo o pohár a nikdo - hlavně Zmijozel - neznal meze.

''A Camrál má teď Roger Deacon z Nebelvíru!'' rozléhal se po hřišti hlas Lese Hawka z Havraspáru, který zápasy komentoval.

James se strategicky vznášel mezi ostatními hráči. Robert Howard - zmijozelský chytač - zvolil postavení tak, aby na Jamese viděl, a opakoval po něm každý pohyb (evidentně rozhodnut ho všude následovat).

''Ale - to bylo podlé! John Smith odrazil proti Danu Jonesovi Potlouk a ten spadl z koštěte!'' říkal právě Les. ''Nebelvír tak přišel o střelce a Zmijozel dává gól!''

Potter si všiml, že Howard kopíruje každý jeho pohyb, tak na něj ušil menší lest. Přišli o jednoho střelce a Zmijozel nehodlal povolit v likvidování protihráče. Teď měl i James co dělat, aby se vyhl dalšímu Potlouku.

Nebelvírský chytač se rozlétl co největší rychlostí proti tribuně. Předstíral, že vidí Zlatonku, a doufal, že Howard ho bude následovat. Povedlo se - zmijozelský chytač mu byl v patách. Jen pár čísel od tribuny James stočil koště a začal prudce stoupat. Za jeho zády se ozvala tupá rána a řev diváků. Když svůj let srovnal, ohlédl se pod sebe a viděl, jak Howarda odnáší z hřiště - nestihl otočit koště a rozmlátil se o tribunu.

Teď měl James volnou cestu ke Zlatonce, ještě ji ale musí najít. Jako by jeho prosby vyslyšela a objevila se kousek před ním, zamířila si to rovnou mezi hráče.

Potter se rychle proplétal mezi spoluhráči a snažil se uhýbat útokům protihráče. Zmijozelští byli teď ještě víc navztekaní, protože přišli o chytače a už neměli šanci vyhrát, tak se alespoň rozhodli zlikvidovat co nejvíce nebelvírských.

''A máme tu Zlatonku! Potter se ji právě snaží dostihnout! ... James Potter chytil Zlatonku! Nebelvír vyhrál!'' ozývalo se, když se James konečně vymotal ze skupinky hráčů a svíral zlatý míček v ruce nad hlavou.

Okamžitě celý stadion začal řvát. Nebelvírští fanoušci jásali a zmijozelští nadávali a hrozili Jamesovi za to, že jim vyřadil hráče (i když si za to Howard vlastně mohl sám).

Obě družstva přistála na trávníku, kam se právě nahrnula celá nebelvírská kolej. K Jamesovi se vrhla nějaká dívka, objala ho, políbila na tvář a hned zase zmizela v davu. Potter stihl zahlédnout jen záplavu zrzavých vlasů, ale byl si jistý, že dívku poznal.

Pak se všichni trochu ztišili, aby Brumbál mohl předat vítězům pohár. Jakmile James s Julií pohár zvedli, propukl další řev. Celé družstvo bylo zdviženo do vzduchu a odneseno z hřiště skoro až k hradu. James stále v ruce svíral Zlatonku a nehodlal ji pustit.

Nastaly další oslavy a profesorka McGonagallová se ani nesnažila je o půlnoci zahnat do postelí. Sirius s Remusem zase přinesli jídlo a pití z kuchyně.

Všechno utichlo až skoro ve tři hodiny ráno. James se svými přáteli zůstal ve společenské místnosti jako poslední.

Peter už asi před hodinou usnul skrčený v křesle a Remus se právě zvedl, aby se protáhl a šel si ještě pro něco k pití. Sirius měl před sebou rozloženou knihu, kterou dostal od Alfarda k Vánocům, a něco v ní usilovně hledal.

Když byli chvíli sami, James se Sirius zeptal: ''Co si myslíš o Lily?''

''Myslíš Evansovou?''

''Jo.''

''No, je celkem chytrá a docela i hezká ... Proč?'' řekl Sirius, aniž by vzhlédl od knihy.

''Po zápase se ke mně na hřišti vrhla a políbila mě na tvář,'' přiznal James.

''To bylo asi jen z nadšení, že jsme vyhráli.''

''Jo, asi máš pravdu,'' prohlásil James. Musel ale přiznat, že měl Sirius pravdu - Lily byla chytrá a i se mu líbila.

To už se Remus vrátil a přinesl si s sebou džbánek dýňového džusu. ''Poslyš, Tichošlápku, co to hledáš - a zrovna teď?'' zeptal se Siriuse, když ho viděl listovat v knize.

''Ale ... napadlo mě, že už máme školní pozemky skvěle prozkoumaný, tak bychom je mohli přidat do Pobertova plánku. Teď hledám nějaké kouzlo, které by nám to umožnilo...''

''Prima nápad!'' probral se ze snění o Lily James. ''Víš, co bychom ještě mohli udělat? Projdeme pod pláštěm do ostatních kolejí a celý hrad...''

''Jasně! Jen musím najít to kouzlo - jsem si jistý, že jsem to tady někde viděl!''

''Hele, nechcete to nechat na zítřek?'' zívl Remus. ''Peter už usnul.''

''Ten nic nevydrží - usnul už před hodinou!'' zamumlal Sirius. ''Mám to! Já věděl, že to tu bude!''

''A kolik je hodin?'' zeptal se po chvilce James.

''Půl čtvrtý,'' oznámil mu Remus.

''Tak proto tu je takový klid,'' podivil se bez zájmu Sirius a rozhlédl se po místnosti. ''Ale máš pravdu - necháme to na zítřek.''

Dohodli se, že až se probudí, domalují do Pobertova plánku školní pozemky a po nocích budou prozkoumávat hrad. Pak probudili Petera a všichni čtyři se odebrali do svého pokoje spát.


© 2005 Krysa z bambusového háje

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Terezka Terezka | 22. listopadu 2013 v 16:57 | Reagovat

Néééé :-( blíží se konec :-( to nepřežiju :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama