Kapitola 7.

21. července 2012 v 19:07 |  Pánové Náměsíčník, Červíček, Tichošlápek a Dvanácterák

Chybný manévr



Odjezd probíhal úplně stejně jako prvního září - zabrali si kupé a Peter přijel zase na poslední chvíli. Ve vlaku Červíčkovi radili s pracemi do školy - na některé otázky nebyl schopen najít odpověď.


Po svátcích neuplynul ani týden a byl tu zase úplněk. Sirius se už nemohl dočkat.

V noci se zase proháněli po Zapovězeném lese.

Tentokrát se zatoulali moc blízko k Prasinkám. Sirius se nechal unést a vyrazil napřed - šíleně toužil po tom, že se proběhne po vesnici jako pes. James zase dostal hlad, převládly u něj zvířecí instinkty a ukousl si z trsu trávy, který objevil kousek od všech.

V tom okamžiku Remusovi zřejmě přeskočilo a sám zamířil k Prasinkám - ale z druhé strany než Sirius. Naštěstí si toho všiml alespoň Peter. Rozběhl se k Jamesovi, který si ještě pochutnával na šťavnatém listí, postavil se na zadní a začal šíleně pištět a kvíkat. Jelen zvedl hlavu a ohlédl se. Když Lupina neviděl, okamžitě hlasitě zatroubil. Jako odpověď mu byl štěkot velkého psa, který se k nim hnal neuvěřitelnou rychlostí. Sirius si sice uvědomil svou chybu, ale bylo už pozdě.

Okamžitě Remuse začal stopovat a všichni tři se hnali směrem, kterým se před chvíli vlkodlak vydal. Během několika minut ho našli. Právě se chystal vtrhnout do nejbližšího vesnického domu. Sirius se na vlkodlaka okamžitě vrhl a James mu zatarasil cestu. Po několikaminutové bitvě se Remus trochu uklidnil a společnými silami ho odvlekli zpět do Chroptící chýše. Tam také zůstali zbytek noci.

Nikomu se sice nic nestalo, ale všichni sotva popadali dech.

Další den hned propukla prudká debata mezi Jamesem a Siriusem o tom, co se stalo. Peter jen tiše přihlížel - ještě byl vyděšený z noční honičky.

''Jak se to mohlo stát!? Jak jsme to mohli dopustit?!'' vztekal se Sirius.

''Prostě jsme se nechali oba unést. Už se to nikdy nesmí stát! Ale jak mohl Remus tak rychle zdivočet?'' odpověděl mu James, který na tom s nervy nebyl o nic líp než ostatní.

''To nevím. Asi postřehl, že mu nevěnujeme pozornost a přeskočilo mu!'' Sirius teď přecházel po pokoji a snažil se trochu uklidnit. ''Fajn, zbytek úplňku zůstaneme v Chýši a pro příště budeme dávat bacha - i jeden na druhého!''

James přikývl a byl rád, že i Sirius uznal, že by si měli dát na chvíli pauzu. Pak mu to najednou došlo. ''Pane bože, vždyť já jsem tam jedl nějakou trávu a listí!'' zděsil se.

''Ale vypadal jsi, že ti to chutná,'' promluvil konečně i Peter a snažil se Jamese uklidnit. V ten okamžik byl všechen stres pryč. Sirius se tak rozesmál, že nebyl vůbec k utišení.

''To není vůbec k smíchu!'' zavrčel na něj James. Když ale viděl Siriuse, jak se válí po posteli, nevydržel a musel se smát také.

Zbytek úplňku strávili v Chroptící chýši. Remus si evidentně uvědomoval, co provedl, a připlížil se k nim po čtyřech a kňučel. Celou dobu se ho snažili utišit.


V sobotu po večeři se Remus zase vrátil zpátky do školy. Hned, jak dorazili do svého pokoje, začal si dělat těžkou hlavu. ''To se nemělo stát! Vůbec jsme neměli chodit ven!''

''Vždyť jsme ti v čemkoli zabránili, ne?'' snažil se ho James uklidnit, ale cítil se provinile.

''Jak to můžeš vědět!? Ztratil jsem se vám na nějakou dobu z očí!'' rozčiloval se Lupin.

''Ale nic jsi přeci nesežral, ne?'' zeptal se ustaraně Peter. Takhle navztekaného snad Remuse ještě neviděli.

''Ne, to ne. Ale nevím, jestli jsem něco neroztrhal nebo nepokousal. A co by se stalo, kdybych se dostal do vesnice?!''

''Náměsíčníku,'' řekl teď klidným tónem Sirius, ''přiznávám, že jsme udělali chybu, ale musíš uznat, že jsme tě zastavili dřív, než jsi do Prasinek vtrhl.''

''To uznávám, ale ven už nepůjdeme,'' uklidnil se trochu Remus.

''Ale ne, to nám nemůžeš udělat,'' škemral James, který v nočních toulkách začínal nacházet už skoro stejné zalíbení jako Sirius.

''Víš co? Slibuji, že už k Prasinkám nevkročíme a budeme fakt opatrný,'' začal ho přemlouvat Sirius.

Nakonec Remuse udolali a ten souhlasil, že příští úplněk půjdou ven, ale nepřiblíží se k Prasinkám. Dohodli se na tom, že se zítra půjdou podívat za Hagridem, aby zjistili, jestli se náhodou v lese nestalo něco ''podivného''.

Bylo už pozdě, když se konečně všichni utišili a šli spát.


V neděli ráno se hned vydali za Hagridam. Museli přebrodit celé školní pozemky přes závěje sněhu až k hájovně. Skoro nikdo tu nechodil, tak jim napadaný sníh sahal až ke kolenům. Když konečně dorazili ke dveřím, přivítal je jako první Čert a Hagrid jim hned uvařil čaj, aby se zahřáli.

Po chvilce se Remus odhodlal a zeptal se: ''Hagride, jak to jde v lese?''

Hagrid se náhle rozzářil: ''Přímo skvěle! Představte si, že jsem tam včera viděl nový mládě jednorožce!''

''A nestalo se tam něco zlého?'' vypálil od boku James, aniž by si uvědomil, jaké otázky by to mohlo vyvolat. Sirius se na něj rychle varovně podíval a Peter s Remusem jen překvapeně zírali.

''Vo ničem nevim,'' pokrčil rameny Hagrid. Naštěstí byl novým mládětem natolik unešen, že ho ani nenapadlo, proč se vyptávají na takové věci.

Asi tak po půlhodinové přednášce o jednorožcích si Hagrid najednou odkašlal. ''Ehm,'' začal a vypadal trochu nervózně. ''Víte, chtěl jsem se vás voptat... Totiž - spíš mě vo to poprosil Brumbál... Řekl bych, že se vo vás čtyři bojí. Prej, že jste každou chvíli nějaký pobledlý a vypadáte ňák nemocně... Abych řek pravdu - docela s nim souhlasim...'' Sjel všechny pátravým pohledem.

''No, víš, Hagride,'' řekl pomalu Sirius a usilovně přemýšlel, co mu říci. ''No, poslední dobou špatně spíme.''

''Jo, učíme se na zkoušky,'' přispěchal mu na pomoc James.

"Na zkoušky," rychle kývali na souhlas ostatní.

''Tak to jo,'' odkýval jim Hagrid a vypadal, že mu to stačí. ''Nic si ze zkoušek nedělejte - to zvládnete! Máte výborný známky, tak nějaký NKÚ zvládnete levou zadní!''

Všichni čtyři mu přikývli a oddychli si, že už se jich na nic podstatného nevyptává. Další hovor se stočil na zkoušky a jak se na ně připravují.

Těsně před obědem se rozloučili a zamířili přes závěje zpět k hradu.

''Brumbál asi něco tuší,'' strachoval se Remus.

''Jo, pokaždé se po nás tak podezíravě dívá. A teď Hagrid!'' přidal se k debatě i Červíček.

''Ale zatím nikdo nic nenamítal. Dozvěděli jsme se, že se nic nestalo. A Hagridovi ta výmluva stačila, ne?'' řekl klidně Sirius.

''Jo, nic se nestalo... Ale bude to stačit i Brumbálovi?'' nadhodil Lupin. ''Má v něčem pravdu - vážně všichni vypadáme kolem úplňku vyřízeně.''

To už dorazili k hradu.

''Na druhé straně to má výhodu,'' mrkl na ně James a snažil se oklepat sníh z bot. ''Nikdo teď nemůže říct, že jsi vlkodlak. Teď na vlkodlaka vypadáme všichni,'' zasmál se.

Když vkročili do Vstupní síně, už se dál touto myšlenkou nezabývali. Dokud jim nikdo nic nezatrhl, nebyl důvod se něčeho obávat.


© 2005 Krysa z bambusového háje

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Terezka Terezka | 22. listopadu 2013 v 14:58 | Reagovat

Píšeš úplně dokonale :-) já prostě miluju tuhle čtveřici a ve tvém podání, kdy se to narozdíl od jiných povídek natočí jenom kolem Lilly Evansové a dalších holek je to prostě úžasné :-) Jenom mě trochu mrzí, že už jsem v půlce povídky :-( Za chvíli konec :-(

2 Syd Syd | 25. listopadu 2013 v 17:15 | Reagovat

[1]: Jéé, mockrát děkuju! Jsem strašně ráda, že se to někomu líbí :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama