Kapitola 5.

21. července 2012 v 19:12 |  Pánové Náměsíčník, Červíček, Tichošlápek a Dvanácterák

První zápas sezony



V neděli byl úplněk. A nadešla doba, kdy se měl Lupin odebrat do Chroptící chýše.

Večer se James, Peter a Sirius tiše vykradli pod neviditelným pláštěm na školní pozemky. Pobertův plánek nechali na koleji, protože na něm byl jen hrad - místa přístupná Nebelvíru.

Zamířili rovnou k Mlátivé vrbě. Nejprve se proměnil Peter v krysu. Prokličkoval mezi vražednými větvemi, které se ohánějí po všem, co se hýbe v jejich okolí, a zmáčkl suk, který vrbu znehybněl. James složil neviditelný plášť a se Siriusem prošli tajným vchodem, který jim prozradil Remus a který byl právě pod Vrbou mlátivou. Tam schovali plášť, proměnili se také a všichni zamířili chodbou k Chroptící chýši.

Dům byl dost poničený. Okna byla zatlučena prkny - stejně tak i dveře. Obyvatelé Prasinek si mysleli, že tam straší (po nocích byl slyšet rámus a řev - to vše měl na svědomí samozřejmě Lupin), a báli se k Chýši přiblížit. Brumbál historky o duchách ještě podporoval - byl to právě on, kdo zajistil, aby Lupin mohl bezpečně studovat v Bradavicích. O Remusově tajemství věděl jen Brumbál, madam Pomfreyová - vedoucí ošetřovny - a profesorka McGonagallová. Samozřejmě na to přišli i jeho přátelé - když probírali vlkodlaky, dali si James a Sirius dvě a dvě dohromady. Navíc Remusovi už docházely výmluvy pro jeho každoměsíční odchody ze školy. Dost často tvrdil, že má dlouhodobě nemocnou matku a musí ji chodit navštěvovat.

Remuse našli už přeměněného ve vlkodlaka v prvním patře - právě se chystal rozbít další skříň. Sirius a James mu v tom zabránili. Už takhle tam bylo dost rozbitého nábytku - z pohovky visely cáry látky a z jedné skříně zbyly jen třísky. Chýše Remusovi bránila, aby vycházel ven. A když nemohl napadat lidi, škrábal sebe a rozbíjel vše, co mu přišlo na oči.

Siriusův pes a Jamesův dvanácterák byli natolik velcí, že vlkodlaka zvládli. Uklidnili ho a Remus se usadil na podlaze. Zůstali s ním až do svítání. Pak se museli zase vrátit do školy. Nevypadalo by dobře, kdyby se hned při prvním úplňku všichni čtyři vytratili na několik dní ze školy. Nikdo o Remusovi neměl vědět, takže jeho kamarádi se museli chovat úplně stejně jako před tím - chodit na vyučování a stíhat psát všechny úkoly.

Spali asi dvě hodiny, přišli pozdě na snídani a jen tak tak stihli první hodinu.

Další noc byl Lupin už klidnější. Za dobu, co s ním nebyli, se mu podařilo jen podrápat dveře a zničit židli.

Následujícího rána na ně ve škole čekaly Kouzelné formule a profesor Kratiknot (maličký učitel středního věku, který si dával na židli stoh knih, aby lépe viděl na třídu). Tenhle předmět měli se Zmijozelem.

Hned po zvonění si na ně počíhal Snape: "Kdepak máte prefekta?" Strašně ho zajímalo, kam Remus každý měsíc mizí, a ještě víc mu vadilo, že na to nemůže přijít.

"U matky - je nemocná!" odsekl mu nakvašeně Sirius - byl nevyspalý a neměl náladu na debaty (natož na hádky se Snapem).

"Myslíš, že Snape něco tuší?" zeptal se James, když mířili na další hodinu.

"Je to možné, ale doufám, že do toho přestane strkat nos," odvětil mu Sirius a zívl.

"Ten určitě!"


Těch pár dní bylo nejúžasnějších a zároveň nejhorších v jejich životě. Remus byl stále klidnější - poslední noc na ně dokonce už čekal a Chýše vypadala úplně stejně, jak ji noc před tím nechali.

Konečně se Lupin vrátil. Dorazil akorát na oběd, kde už ospale šťourali ve svém jídle i jeho kamarádi, kteří nevypadali o moc líp než on.

"Ahoj Remusi," řekl Sirius a zívl.

"Jak je matce?" zeptal se James tak, aby to slyšelo i pár ostatních žáků.

"Mnohem líp než minule," mrkl na něj Remus. "Poslyšte, musím si s vámi promluvit," spiklenecky se nahl přes stůl. "Rychle dojezte. Před proměňováním si ještě stihneme promluvit."

"Co se děje?"

"Tady ne - řeknu vám to o samotě."

Rychle do sebe naházeli, co jim zbylo na talířích, a spěchali zpět na kolej. Usadili se ve vzdáleném koutě nebelvírské společenské místnosti.

"Tak co se děje?" naléhal James.

"To přesně nevím," začal Remus. "Prostě - dřív, když byl ze mě vlkodlak, měl jsem pocity jako vlk. Ale teď ... teď, když jste přišli naposledy, jsem toho vlka v sobě nějak ovládl."

"To je pravda - čekal jsi na nás úplně v klidu a vůbec nic jsi nezničil," přitakal mu Sirius.

"Přesně tohle mám na mysli!"

"Chceš říct, že je z tebe sice vlk, ale máš myšlenky člověka?" snažil se to Peter pochopit.

"Ne tak úplně, ale v podstatě máš pravdu."

"Já si myslím, že tě celkem dobře zvládáme," nadhodil James.

"Něco mě napadlo - co kdybychom zkusili jít ven?" usmál se Sirius, který v to doufal už od začátku.

"Myslíš jako zvířata?" zeptal se nevěřícně Lupin. Ještě nikdy nebyl jako vlkodlak v Bradavicích venku. Byla to lákavá myšlenka, ale zradil by tak všechnu důvěru, kterou do něj Brumbál vložil.

"To je perfektní nápad!" zaradoval se James.

"No, dobře," začal pomalu Remus. "Ale začneme pomalu - postupně. A Brumbál - ani nikdo jiný - se to nesmí dozvědět!"


Dny do dalšího úplňku ve škole ubíhaly strašně rychle. Úkoly se hromadily a navíc se blížila famfrpálová sezóna a James musel chodit na tréninky.

Famfrpál je nejoblíbenější sport mezi kouzelníky. Hraje se na košťatech. Každé družstvo má sedm hráčů - brankáře, tři střelce, dva odrážeče a chytače. Střelci si přihrávají Camrál (velký červený míč) a snaží se zasáhnout jednu ze tří soupeřových obručí, které brankář brání. Odrážeči odhánějí od svých spoluhráčů Potlouky (menší černé míče, které se snaží všechny srazit z košťat) a zároveň je poštvat proti protivníkovi. Chytač má zase za úkol chytit Zlatonku (maličký zlatý míček s křidélky, který je dost rychlý a prakticky neviditelný). James hrál za Nebelvír právě na postu chytače.

V prvním zápase sezóny stály proti sobě Nebelvír a Zmijozel a kapitánka nebelvírského družstva - Julie Watsonová, která byla zároveň odrážečka, všechny pěkně honila.

Zápas byl naplánovaný na tři dny po úplňku.

Těch pár nocí před zápasem probíhalo úplně v klidu. Remus se choval slušně - dokonce si byli jednou zařádit venku - a nikdo je neviděl.

V pátek - den před zápasem - po obědě se James a trojice jeho přátel opět střetli se Snapem.

"Tak, Pottere, doufám, že se Zmijozelu moc nebojíš? Posledních pár dnů jste všichni nějak pobledlí!" začal si Snape.

"Milý Severusi," pronesl James sladce, "proč já bych se měl bát Zmijozelu? Pokud vím, ještě se nestalo, že bych Zlatonku nechytil!" Načež se všichni kolem rozchechtali. Snapea to ještě víc naštvalo. Zdálo se, že na Jamese a na jeho nadání pro famfrpál žárlí.

Čtveřice ovšem nechala Snapea stát a spěchali na další hodinu. Po několika krocích ale z ničeho nic Potter ztuhl a zhroutil se na zem. Sirius se otočil a akorát se mu naskytl pohled na Severuse, jak zastrkuje svou hůlku do kapsy pláště. Okamžitě se k němu vrátil, zatímco Lupin zůstal u Jamese a zjišťoval, co se mu vlastně stalo. Peter jen bezradně poskakoval kolem.

Všichni ze Zmijozelu chtěli, aby jejich družstvo vyhrálo pohár ve famfrpálu, a vyřadit soupeřova chytače (chycení Zlatonky totiž znamenalo pro chytačovo družstvo sto padesát bodů a konec hry) byla jedna z možností, jak toho dosáhnout - i když to bylo nefér.

"Co jsi to na něj použil?!" obořil se Black na Snapea.

"Proč bych ti to měl říkat? Pořád prohlašujete, jak jste chytří, tak si to zjisti sám!"

"Ty jeden podlej hade! Jestli zítra nebude moci hrát, bude to to poslední, co jsi na téhle škole vyčaroval!"

"Tak ty mi budeš vyhrožovat, jo? Být tebou, tak si moc nevyskakuju, protože jestli tě vyloučí - kam se pak vrátíš, no?"

"Ty... " začal Sirius.

"Blacku! Sanpe!" křik přivolal několik profesorů.

''Co se to tu děje?'' zeptala se profesorka McGonagallová.

''Paní profesorko - podívejte!'' ukázal Sirius na ležícího Jamese, nad kterým se skláněl Remus. ''To on!'' ukázal teď na Snapea. ''Vyřadil nám chytače!''

Profesorka se obrátila na Remuse: ''Povíte mi, co se přesně stalo, Lupine?''

''No, James se dohadoval se Snapem o zítřejším zápase. Pak jsme se otočili - že půjdeme na další hodinu. Najednou se James zhroutil a když jsme se podívali, co se za námi děje, Snape si akorát zastrkoval hůlku. Sirius se na něj rozkřikl, co Jamesovi provedl, ale on nám odmítá říct, které kouzlo použil.''

''Doufám, že mi říkáte pravdu?''

''Ano, paní profesorko,'' odvětil Lupin a zároveň jeho tvrzení podpořila i skupinka přihlížejících.

''To bylo pěkně podlé, Snape!'' obořila se profesorka na Severuse. ''Vyřadit nám chytače den před zápasem a navíc zezadu! Strhávám Zmijozelu dvacet bodů a promluvím si o vás s vaším ředitelem!'' Pak se otočila na Remuse: ''Lupine, odveďte Pottera na ošetřovnu. Madam Pomfreyová ho dá snad do zítřka do pořádku. Blacku, pomozte mu. Ostatní se rozejdou!''

''Slyšel jsi, co mi řekl? Myslím, že ví, že mě máma vyhnala z domu ... ale jak?'' zeptal se Sirius Remuse, když táhli Jamese na ošetřovnu.

''To nevím, ale něco se tady děje! Peter tenkrát taky věděl, že jsem prefekt - i když jsem to nikomu neřekl,'' odpověděl Lupin.

''Jen doufám, že se nikdo nedozví, co děláme po nocích,'' strachoval se Black.

Když dorazili na ošetřovnu, ujmula se Poppy Pomfreyová - vedoucí ošetřovny - Jamese: ''Co se mu stalo?''

''To nevíme. Zezadu ho uřknuli!'' sdělil jí Remus.

''Že ho dáte do pořádku,'' škemral Sirius. ''Zítra se hraje zápas a jestli James nenastoupí, Nebelvír prohraje!''

''Uvidím, co zmůžu. Teď mě nechte pracovat! Počkejte venku!'' vyhnala je za dveře. Tam na ně už čekal zbytek nebelvírského družstva.

''Co se stalo?''

''Bude v pořádku?''

''Bude hrát?''

''Ještě nic nevíme,'' utišil je Remus. ''Čekáme, co madam Pomfreyová řekne.''

''Ale co se stalo?'' zajímal se Ed Anderson - brankář.

''Trochu jsme se nepohodli se Snapem a on Jamese napadl zezadu,'' sdělil mu Sirius.

''Co si myslíte?! Dělat maléry den před zápasem?!'' rozkřikla se na něj Julie.

''Počkej, Julie,'' otočil se k ní Lupin, ''tentokrát si začal Snape!''

Než stačila ještě něco namítnout, dveře ošetřovny se otevřely a madam Pomfreyová je vpustila: ''Už sem můžete, právě se začíná probírat.''

''Co se stalo?'' zeptal se pomalu James a držel se za hlavu.

''Sanpe tě uřknul, ale budeš v pořádku, že ano?'' prosebně se Lupin obrátil na ošetřovatelku.

''Nebylo to zas tak hrozné...'' začala Poppy.

''Ale zítra bude moci hrát?'' skočila jí do řeči Julie.

''Ano bude, ale zůstane tady přes noc.''

Všichni si oddychli. Pak je madam Pomfreyová vyhnala. James si ale vyškemral přítomnost Blacka a Lupina. Ti ovšem museli slíbit, že ho nebudou rozrušovat.

''Tak co se přesně stalo?'' zeptal se James, když byl konečně klid.

''Sirius se do Sanpea pustil, ale než stačil něco udělat, vložila se do toho McGonagallová. Strhla Zmijozelu dvacet bodů a prý si o něm promluví s Burnem. Nás pak poslala s tebou na ošetřovnu. Vypadala fakt dost naštvaně.''

''Ale víš, co mi Srabus řekl? Prý: 'Jestli tě vyloučí - kam se pak vrátíš?' Co myslíš - ví o tom, že bydlím u vás?'' zeptal se na jeho názor Sirius.

''No - každopádně je to divné. Že by nám někudy unikaly informace?'' zbledl James ještě víc.

Chlapci na ošetřovně zůstali až do večerky a lámali si hlavu nad tím, kdo roznáší jejich tajemství. James musel zůstat tam, kde je, ještě přes noc.

Ráno se u snídaně objevil i Potter. Nebelvírský stůl ho uvítal bouřlivým potleskem - všichni byli rádi, že na zápasu budou mít kompletní družstvo. Zmijozel na druhé straně celou dobu syčel nesouhlasem. Zprávy se po škole šíří rychlostí blesku, takže o té bitce už všichni věděli. Snapea oslavovali zmijozelští, že se pokusil vyřadit jednoho hráče protivníka, ale zaorveň mu nadávali, že se při tom nechal chytit a že se James stihl uzdravit. Madam Pomfreyovou zase oslavoval nebelvírští, že jim postavila chytače na nohy.

Kolem jedenácté hodiny se už celá škola začala scházet na hřišti a všichni si hledali nejlepší místa, aby dobře viděli. James zamířil do šaten, aby se převlékl do hábitu. Už na něj všichni čekali.

Jen co dorazil, začala Julie svůj proslov k družstvu: ''Takže - máme ty nejlepší šance vyhrát! Madam Pomfreyová se překonala a uzdravila nám chytače!''

''Jo, jestli vyhrajeme, měli bychom jí uspořádat oslavu,'' namítl s úsměvem druhý odrážeč - Michael Greenwood.

Julie ho spražila pohledem, protože ji přerušil, a pokračovala: ''Měli bychom je porazit, abychom jim ukázali, že MY nepotřebujeme nikoho z protihráčů napadat, abychom vyhráli! ... Je čas - jdeme na to!''

Když vstoupili na hřiště, uvítal je ohlušující řev diváků. Profesorka Leasová, která soudcovala hru, vyzvala kapitány, aby si podali ruce. Pak obě družstva vzlétla do vzduchu.

''A zápas je zahájen! Míče jsou vypuštěny!'' komentoval zápas Les Hawk z Havraspáru. ''A Camrál má teď Nebelvír - Dan Jones unikl Davidovi McGregorovi ze Zmijozelu a dává gól! Deset nula pro Nebelvír!''

James se na hřišti (a nejen tam) rád předváděl. Teď ale kroužil kolem stadionu a pátral po Zlatonce. Chtěl ji chytit dřív než Robert Howard - zmijozelský chytač - ještě víc než kdy jindy.

Po pár minutách se ozval další řev diváků. Z rozhlasu s právě ozývalo: ''A dalších deset bodů pro Nebelvír! Sean Talbot báječným trikem obešel zmijozelského brankáře! Už to máme padesát ku deseti pro Nebelvír!''

V ten okamžik James zahlédl něco zlatého těsně u země. Otočil koště a mířil střemhlav dolů. Howard mu byl v patách - evidentně Zlotonku uviděl také.

''A máme tu Zlatonku! Koukněte - oba chytači se teď bok po boku řítí střemhlav k zemi!'' Celé hřiště zatajilo dech. Teď všichni - dokonce i hráči - upírali oči ke Zlatonce, která právě uhla ze své dráhy a zamířila podél tribun. Howard nestihl vyrovnat let dost rychle, ale z koštěte nespadl. Jamesovi tak poskytl docela velký náskok. Zlatonka opět uhla a namířila si to kolmo vzhůru. Potter ji napodobil. Zlatonka stoupala těsně následována Jamesem. Padesát stop - šedesát - osmdesát - sto. James se jednou rukou pustil koštěte, natáhl ji a sevřel prsty kolem malého míčku, který se mu začal zmítat v dlani.

Vyletěl příliš vysoko, takže nikdo neviděl, že Zlatonku dostihl - skrývali ho mraky. Radostí udělal obrat o tři sta šedesát stupňů a střemhlav se pustil k zemi. Prosvištěl vysokou rychlostí mezi ostatními hráči a pár čísel nad trávníkem let vyrovnal. Zvedl nad hlavu nataženou ruku se Zlatonkou.

''James Potter chytil Zlatonku! Takhle rychlý konec jsem snad ještě neviděl! Nebelvír vyhrál!'' ozývalo se z megafonu. Konec ale zanikl v řevu nebelvírských fanoušků.

Nebelvírští okamžitě začali ve společenské místnosti oslavovat. První zápas sezóny a oni vyhrají nad Zmijozelem! Letos to vypadalo, že by mohli opět získat školní pohár.

Sirius a Remus se na pár minut z nebelvírské věže vytratili. Když se vrátili, přinesli spoustu jídla. Pro jídlo byli samozřejmě v kuchyni, ale moc žáků nevědělo, kde se přesně nachází - a ti, co to věděli, své tajemství střežili jako oko v hlavě. Kuchyni obstarávali bradavičtí domácí skřítci a kdykoli tam někdo přišel (pokud našel tajný vchod přes obraz s ovocem) a požádal o jídlo, mile rádi mu něco dali.

Siriusovi se podařilo vyžebrat i celkem velký dort pro madam Pomfreyovou - sklidil za to ohromný potlesk. Julie se dortu okamžitě chopila a všechny donutila, aby okamžitě šli na ošetřovnu.

''Madam Pomfreyová?'' zaklepala na dveře její pracovny Julie, které se celé družstvo drželo v patách, a otevřela. Poppy Pomfreyová seděla za svým stolem.

''My vám jdeme poděkovat, že jste nám pomohla vyhrát. Tohle je pro vás,'' pronesla Julie a položila dort na stůl. Celá nebelvírská kolej se snažila nacpat do té malé kanceláře.

''Ale to vůbec nebylo nutné. Vyhráli jste svým přičiněním - já dělala jen svou práci,'' řekla ošetřovatelka a vypadala, že je dojatá.

''A dělala jste ji skvěle! Nechtěla byste s námi do naší společenské místnosti oslavovat?'' zeptal se jí James.

''Jste moc hodní, ale mám tu práci a taky pacienty,'' odpověděla.

''Vážně ne? Aspoň na chvilku?'' přidalo se k Jamesovi i několik dalších studentů.

''Ne - opravdu. Běžte slavit... Než vám to profesorka McGonagallová zatrhne. Moc vám děkuji za ten dort!''

Teď se všichni otáčeli k odchodu a ve dveřích vznikla zácpa. Když konečně James s Julií zavřeli dveře, zaslechli, jak se madam Pomfreyová hlasitě vysmrkala - asi ji ta neobvyklá pozornost opravdu dojala.

Jakmile se vrátili do věže, pustili se všichni do těch dobrot, které Black s Lupinem přinesli. Ovšem o půlnoci jim do veselí vtrhla profesorka McGonagallová a zahnala je do postelí - přesně jak předpovídala madam Pomfreyová.


© 2005 Krysa z bambusového háje

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama