Kapitola 4.

21. července 2012 v 19:15 |  Pánové Náměsíčník, Červíček, Tichošlápek a Dvanácterák

Vlkodlak



V pondělí ráno všichni nastoupili na školní dvůr, aby si je nový profesor na péči o kouzelné tvory - Kettleburn - odvedl na hodinu do ohrady na okraji Temného lesa. Byli trochu pozadu s učivem, tak začali probírat jednorožce. Hagrid měl pravdu - nový učitel byl celkem sympatický třicátník. Měl dlouhou jizvu od krku až po zápěstí - evidentně se střetl s nějakým tvorem, který se vymkl kontrole.

Další hodinu měli společně se Zmijozelem - Obranu proti černé magii. Lekce vedl profesor Burn, který byl zároveň ředitelem zmijozelské koleje. Lupin v tomto předmětu vynikal, ale Snape jím byl absolutně posedlý. Burn byl celkem spravedlivý, ale Snapea, který vždycky všechno věděl, měl nejraději. Jamesovi nevadilo, že nějaký profesor někomu nadržuje (jim také Brumbál a McGonagallová - jejich ředitelka - nadržovali, i když byli přísní - jinak by už byli všichni tři dávno vyloučení), ale vadilo mu snapeovo podlézání.

Dnes se Severus hlásil při každé položené otázce a vždy pokukoval po Jamesovi, co tomu bude říkat. Ten byl natolik zabrán do svých plánů na večer (povedou se jim ty proměny?), že si Snapea skoro ani nevšiml.

Po obědě museli ještě přežít dějiny čar a kouzel s profesorem Binnsem, který monotónně přednášel ze svých poznámek. Na druhé straně - na jeho hodinách nemuseli moc dávat pozor a během pěti minut se celé třídě zatoulaly myšlenky úplně někam jinam - nikoli k povstání skřetů, což bylo profesorovo oblíbené téma.

Konečně nastal večer a všichni čtyři se mohli zavřít do svého pokoje. Poslední dobou se moc ve společenské místnosti nezdržovali. Ale jakmile dokončí vše, co chtěli, měli v plánu být zase středem pozornosti.

"Měli bychom na to jít asi postupně - kdyby se něco zvrtlo, aby tady Remus na všechno nezůstal sám," začal James.

"Jasně. A kdo začne první?" zeptal se Peter, který se jen při pomyšlení na to, co by se mohlo stát, třásl strachy.

Nastala chvíle ticha, které prolomil James: "Dobrá - tak já půjdu první."

Zase ticho. A pak ... pak na místě, kde ještě před chvílí stál James, potřásal hlavou velký jelen - dvanácterák. Za okamžik už tam zase stál James.

"Skvělé!" jásal Peter.

"Jaké to bylo? Jak ses cítil?" zeptal se Sirius, který věděl, že je na řadě. Byl povzbuzen Jamesovým úspěchem, ale stejně si nebyl moc jistý.

"Je to zvláštní pocit. Vidíš svět úplně jinak. Špatně se to popisuje - zkus to sám a uvidíš!"

Opět ticho a po chvilce v pokoji stál velký pes - docela se podobal Čertovi, ale nebyl tak chundelatý. Pár okamžiků se nejistě rozhlížel, pak oběhl nadšeně místnost a stal se z něj zase Sirius.

"To je báječné!" Sirius byl ve svém živlu. Opravdu se mu zamlouvalo být psem - připadalo mu, že má více svobody.

"Tak Petere, teď ty. Hlavně se uklidni a všechno dělej nenuceně," dával mu poslední rady James.

Peter přikývl, ale co se potom stalo, všechny trochu vykolejilo. Červíček se sice začal proměňovat, ale v polovině zpanikařil a kouzlo zůstalo nedokončené. Klečela před nimi napůl krysa a napůl člověk - nos se mu protáhl, narostly mu vousy a byl částečně pokryt srstí, dokonce i ruce se už proměnily v tlapky. Ale dál to nešlo.

"Sakra! Co teď?" zaklel James.

"Jen klid, Petere!" snažil se Sirius něco vymyslet.

"Neměli bychom někoho zavolat?" navrhl Remus.

"Ne! Ještě ne. Zkusíme něco nejdřív sami," řekl Sirius a usilovně přemýšlel. Nemohli to teď vzdát jen kvůli tomu, že to Červíček poprvé nezvládl. Kdyby to řekli, někdo by něco začal tušit a tři roky práce by byly v nenávratnu.

Peter se snažil trochu sebrat, ale moc mu to nešlo.

"A co chceš zkoušet? Já nevím jak ty, ale o odčarování napůl přeměněných jsem ještě nikde nečetl!" dohadoval se Lupin.

"Finite incantatem!" pronesl Sirius a zamířil hůlkou na Petera. Ten se skoro okamžitě začal měnit zpátky na člověka.

"Díky bohu! Jak jsi věděl, že to zabere?" oddechl si James.

"Nevěděl - bylo to první kouzlo, co mi blesklo hlavou," usmál se Sirius.

"Díky!" popadal dech Peter.

"Tak - teď, když už víme, jak se toho zbavit, chceš to zkusit znovu?" nabídl mu James.

"Nech ho alespoň chvíli vydechnout!" obořil se na Jamese Remus, když viděl Peterův zbědovaný výraz.

"Děláme to kvůli tobě, Remusi!"

"Já to vím! A už kolikrát jsem říkal, že jsem vám za to vděčný, ale ještě máme pár dnů, tak to nemusíme strhat najednou!"

"To je dobrý. Já to zkusím ještě jednou. A když mi to nepůjde, necháme to na zítra. Spokojení - všichni?" utnul začínající hádku Peter.

Oba chlapci přikývli.

"Hlavně nezačni panikařit. Ber to všechno v klidu," radil mu Sirius.

Tentokrát se to povedlo i Peterovi. Všichni si oddychli. Teď už byli na úplněk připravení. James měl takovou radost, že měl sto chutí najít Snapea a "vynahradit" mu ten zameškaný týden. Ale bylo už pozdě, tak museli oslavy odložit a jít spát.


Jamesovo přání se splnilo hned druhý den po večeři, když se se Snapem srazili ve vstupní síni.

"Tak co tvá magie, Srabusi?" pustil se do něj James a doufal v nejlepší.

"Jako vždycky - lepší než ta tvá, Pottere!" odsekl mu Sanpe.

"Jseš si jistý?"

"Zcela!"

"Tak uvidíme," švihl James hůlkou a podrazil Severusovi nohy. Ten upadl a rozsypal si učebnice, ale ještě na zemi stihl vykřiknout: "Evertestati!" Kouzlo zasáhlo i Siriuse, který si zrovna stoupl vedle Jamese. Oba udělali ve vzduchu otočku a rozplácli se na druhé straně místnosti.

"Imobilus!" pronesl James, když se Sirius zvedal ze země. Snape úplně ztuhl a nemohl se pohnout. Teď se k němu oba blížili a chystali si zaklínadla.

"Tak dost!" stoupl si Remus mezi ně.

"Co?"

"Měli byste toho nechat," řekl klidně Lupin a významně se na ně podíval.

"Tak dobře," řekl pomalu Sirius a spustil hůlku. James udělal to samé.

"Poslyš," otočil se Remus ke Snapeovi, "já tě teď pustím, ale musíš slíbit, že se o nic nepokusíš. Věř mi, je to pro tvoje i naše dobro. Jsem prefekt, takže bych vám mohl klidně za tohle strhnout body nebo udělit trest... Mrkni, jestli souhlasíš."

Severus pomalu mrkl - víc se stejně pohnout nemohl a byli na něj tři.

"Finite incantatem. A teď zmiz!"

"Tím jsme neskončili, Pottere! Teď máš s sebou ty svý nohsledy, ale počkej - jednou tě ničím!" pronesl Snape, když si sbíral knihy. Pak jim zmizel z dohledu.

"Proč jsi to ukončil?" obořil se na Remuse James.

"Začínalo to jít do krajností... Navíc slyším Filche, jak sem míří."

"To by nemuselo dobře dopadnout - my proti Snapeovi a Filch sem vtrhne..." předpovídal Sirius.

"No jo, já zapomněl - blíží se úplněk a tobě se bystří smysly!"

"Přesně! Takže bychom měli taky zmizet," vybídl je Remus.

"Tohle Snapeovi nedaruju - prý že jsem nohsled!" rozčiloval se Sirius. "Takhle mi ještě nikdo nikdy neřekl!"

"Já bych se mu klidně ubránil sám! Za to mu nikdo nemůže, že se s nikým nebaví a po chodbách chodí sám!" řekl uraženě James.

Rozhořčení z nedokončeného souboje je však brzy přešlo.


© 2005 Krysa z bambusového háje

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama