Kapitola 3.

21. července 2012 v 19:21 |  Pánové Náměsíčník, Červíček, Tichošlápek a Dvanácterák

To správné zaklínadlo



Do konce prázdnin už zbýval jen necelý týden - a uběhl rychleji, než těch pár dní před tím.

Večer před odjezdem do Bradavic si James a Sirius balili věci s sebou. Prolézali všechny kouty - je neuvěřitelné, kam se všude dovedou věci zatoulat za necelých čtrnáct dní.

James byl právě ponořen do svého kufru a přehraboval se ve sbalených věcech.

''Máš všechno?'' zajímal se Sirius, který už měl kufr zavřený a teď si hověl na posteli. ''Neviditelný plášť ... ten náš plánek Bradavic...?'' Když to odříkával, James zdvihal řečené věci do vzduchu a zase je bezpečně ukládal zpátky.

Zrovna tyto dvě věci byly momentálně nejdůležitější, jaké měli. Teď, když už jejich plán se zvěromágy je téměř u konce, potřebovali se nepozorovaně dostat z hradu. A plánek Bradavic, který dávali dohromady, a Jamesův neviditelný plášť bylo přesně to, co potřebovali.

''Ten plánek budeme muset ještě dodělat a začarovat, aby se do něj nikdo cizí nemohl podívat,'' řekl James, když zavíral kufr.


Ráno je probudilo klepání na dveře. Do pokoje vešel pan Potter - asi čtyřicetiletý muž, který se neuvěřitelně podobal Jamesovi. ''Vstávejte!''

''Ale tati, vdyť je ještě noc!'' stěžoval si James.

''Koukej vstávat! Jinak přijedeme pozdě a ujede vám vlak! Pobalte si zbytek věcí, ať je můžu naložit do auta. Snídaně je už na stole,'' prohlásil Jamesův otec a zavřel dveře.

''Ach jo, nevadí mi, že jedeme do Bradavic, ale vadí mi to vstávání!'' skuhral James. ''Hej, vstávej!'' hodil po Siriusovi polštář.

''Hele, uvědomuješ si, s kým vůbec mluvíš?!'' pokusil se Sirius napodobit tón své matky. ''Já jsem Sirius Black ze starobylé rodiny Blacků!'' Rozesmál se a hodil po Jamesovi také polštář.

''No určitě!'' ušklíbl se James. Než ale stačil Sirius učinit další matčino prohlášení, dostal dalším polštářem.

Nastala menší bitva. Polštáře létaly vzduchem a Jamesův a Siriusův smích se rozléhal po domě. Trvalo to tak deset minut.

Vše ukončila paní Potterová: ''Co se to tam nahoře děje?! Koukejte si dobalit a pojďte na snídani!''

''Tak a máme po zábavě,'' pronesl James. ''Alespoň nás to probudilo.''

''Můžeme pokračovat v Bradavicích,'' ušklíbl se spiklenecky Sirius a hrabal se z podlahy, kam ho dostal Jamesův poslední zásah. ''Dobalíme a půjdeme se najíst.'' A hodil posledním polštářem po Jamesovi.

Převlékli se a uložili do kufrů poslední věci. Pak seběhli po schodech do kuchyně a řekli panu Potterovi, že už může kufry naložit do auta.

Snídaně na rozloučenou byla větší než obvykle. Stůl se prohýbal vším, co k snídani patří.

''Pořádně se najezte, do bradavic dorazíte až v noci,'' připomínala paní Potterová. ''Co jste to nahoře vyváděli? Vždyť se otřásal celý dům!'' obořila se na syna.

''Nic,'' nasadil James ten nejnevinnější výraz, jaký dokázal na tváři vykouzlit. ''Nic, v čem bychom nemohli v Bradavicích pokračovat...''

To už se vrátil i Jamesův otec: ''Tak už je nech, drahá. Dům nezbourali, kouzla v tom také nebyla, tak v čem je problém?'' Usmál se a dodal: ''Vše je naloženo. Rychle dojezte a můžeme vyrazit.''

Cesta na nádraží King's Cross v londýně proběhla bez problémů. Tam si naložili kufry na vozík a zamířili ke zdi mezi nástupišti devět a deset - to byl tajný průchod na nástupiště devět a tři čtvrtě, odkud odjíždí spěšný vlak do Bradavic. Když nenápadně prošli všichni čtyři zdí, ocitli se před červenou parní lokomotivou s bradavickým znakem. Všude se tlačili rodiče s dětmi - loučili se, na poslední chvíli si spěšně ještě něco povídali - všude byl hluk.

James a Sirius šli rychle zabrat prázdné kupé. Pak se vrátili k Potterovým.

Jamesova matka je oba objala: ''Musíte přijet na Vánoce - všichni!''

''Uvidíme, jestli Remus bude moci, mami.''

Rozloučili se, vrátili do kupé, vyhlíželi z okénka, aby lépe viděli přicházet Remuse nebo Petera, a ještě chvíli povídali s panem Potterem.

Pak se objevil Lupin a nakonec Pettigrew - to už se vlak chystal k odjezdu. Když se vlak rozjížděl, všichni se vykláněli z oken a mávali svým rodinám - než zmizeli za zatáčkou.

''Víte ... budu muset do vagonu za prefektama,'' řekl pomalu Lupin.

''No vidíš! Málem jsem zapomněl! Tak běž, my si zatím promluvíme s Peterem,'' řekl James.

Remus odešel a Sirius zavřel dveře. ''Petere, byl jsem teď skoro čtrnáct dní u Jamese.''

''Stalo se něco?'' vyvalil oči Červíček.

''Trochu jsem se nepohodl s matkou, tak jsem odešel...'' začal Black.

''Teď bude na prázdniny u nás,'' dokončil Potter.

''Ale o to teď nejde. Jde o to, že jsme měli čas na ... řekněme na studium. Asi jsme už vychytali všechny mouchy v těch přeměnách.''

''Takže je teď v Bradavicích můžeme vyzkoušet?'' zajásal Peter.

''Přesně tak. A když to dobře půjde, při prvním úplňku můžeme s Remusem ven.''

Pak probírali zvěromágy a vykládali Peterovi všechny nové poznatky. Kolem jedné hodiny se v chodbičce objevila čarodějka s cukrovím.

''To už je tolik hodin?'' podivil se James. ''A Remus tady ještě není!''

''Vezmeme mu taky něco k jídlu. Až přijde, bude mít hlad jako vlk.'' Po tomhle Siriusově prohlášení se všichni rozesmáli. Pak nakoupili od každého cukroví něco a pustili se s chutí do té hromady.

Za chvíli konečně přišel Lupin. ''To byla děsná nuda!'' Žuchl do sedadla.

''Na - vem si,'' podával mu Peter několik čokoládových žabek. ''Čokoláda je dobrá na nervy.''

Než dojeli do Bradavic, probírali prefektské povinnosti a kdo co dělal o prázdninách.

Byla už tma, když dorazili do cílové stanice. Všichni najednou chtěli ven, tak na chodbičkách nastaly zácpy. Chvíli trvalo, než se ocitli na svěžím vzduchu.

''Prváci, ke mně! Prváci!'' burácel jim nad hlavami hluboký hlas. Patřil Rubeusovi Hagridovi - místnímu hajnému. Byl daleko vyšší než normální člověk a ve svém kabátě vypadal obrovsky. Měl huňaté vlasy a vousy. I když na první pohled vypadal hrozivě, byl to ve skutečnosti dobrák. Vyloučili ho ze školy, ale Brumbál (nýnější ředitel Bradavic) se postaral o to, aby tam mohl Hagrid zůstat alespoň jako hajný. Hájovna stála na kraji Temného lesa, kde skoro každou volnou chvíli vysedával s Hagridem i James s přáteli.

Když čtveřici uviděl, zamával jim. Ti mu oplatili pozdrav a Remus křikl: ''Ahoj Hagride! Stavíme se, jak to půjde!''

Blíž se nedostali, protože právě Hagrida obklopili prváci. Tohle byla jedna z bradavických tradic - první ročníky se vždy plaví do hradu přes jezero (z jezera se jim v noci naskytuje překrásný pohled na osvětlený hrad). Ostatní jedou v kočárech.

Další tradice jsou obrovské hostiny ke všem možným příležitostem. Prvního září byla hostina na počest začátku školního roku a hlavně na uvítanou prvních ročníků. Vždy před jídlem proběhlo slavnostní zařazování nových žáků do příslušných kolejí pomocí Moudrého klobouku (dělo se tak na základě schopností každého žáka). Pak měl Brumbál menší proslov, při kterém připomínal vybrané úryvky školního řádu. Hlavně tu část, kde bylo studentům zakazováno chodit do Temného lesa (při těchto slovech vždy pošilhával k místu u nebelvírského stolu, kde seděli James, Sirius a Remus) a používat kouzla na chodbách školy (to se zase většinou významně podíval ke stolu Zmijozelu).

Po večeři se všichni odebrali do svých kolejí - žáci Nebelvíru po schodech do věže.

''Zítra budu muset do knihovny, potřebuju tam najít pár zaklínadel,'' prohlásil ospale James, když dorazili do svého pokoje.

''Půjdu taky,'' řekl mu Sirius a hledal pyžamo v kufru.

Remus zavřel dveře a oznámil: ''Půjdeme všichni - ten plánek je snad práce všech, ne? A navíc - ve čtyřech to půjde rychleji.''

Všichni byli unavení z cesty a přejezení z večeře, tak si šli hned lehnout.

V pokoji byly čtyři postele s nebesy, takže se tam jejich partička akorát vešla a měli tam klid na všechny své ''plány''.


Další den ráno se vydali na snídani a pro rozvrhy.

Během vyučování chlapci sice poslouchali, ale v duchu už hledali v knihovně potřebná zaklínadla. Ve skleníku při bylinkářství Sirius nechtěně vysypal dračí trus (výborné hnojivo pro magické rostliny) na Jamese a dostali oba vynadáno od profesorky Prýtové. Na lektvarech zase Remus zapomněl svůj kotlík včas zahřát, tak měl na konci hodiny lektvar modrý (ten správný měl být žlutý). Naštěstí ten den neměli proměňování s profesorkou McGonagallovou nebo kouzelné formule s profesorem Kratiknotem - nemuselo by to dobře dopadnout.

Konečně byl večer a dostali se do knihovny.

''Takže - co přesně hledáme?'' zeptal se Lupin, když dorazili k polici u učebnicemi zaklínadel.

''Něco, aby se nám do toho plánku nikdo nemohl podívat, pokud mu neřekneme, jak na to,'' řekl James.

''A vůbec by nebylo špatný, kdybychom tam mohli zařadit každého, kdo se právě kde pohybuje,'' dodal Sirius.

''Výborně!'' usmál se James. ''Takže jdeme na to!''

Hledali už dva dny v každé volné chvilce. Třetí den to už James nevydržel: ''Už jsme snad prohlédli všechny knihy v knihovně - a pořád nic! Měli bychom se zajít podívat do Oddělení s omezeným přístupem.''

''Ale jak se tam chceš dostat?'' strachoval se Peter.

V Oddělení s omezeným přístupem žáci neměli co pohledávat - jen v případě, že si sehnali povolení od nějakého profesora.

''Ale no tak, Červíčku! Zapomínáš, že máme k dispozici neviditelný plášť?!'' obrátil oči k nebi Remus. ''Kdybych byl pořádný prefekt, musel bych nám za to strhnout aspoň dvě stě bodů a všem uložit trest.''

Všichni se rozesmáli.

''Ještě že jsi na naší straně - nechtěl bych tě mít za nepřítele!'' řekl Sirius.

''Ale jestli nás chytí, budeme mít problémy - a nejvíc Remus,'' třásl se Červíčkovi hlas strachem.

''Hele, jestli nechceš jít, tak nemusíš. Stejně jsme už měli takových průšvihů, že už si ani nepamatuji kolik jich bylo. Máme neviditelný plášť, pod kterým nás ještě nikdo nikdy nechytil. A jestli Remus chce jít taky, tak mu v tom nebudu bránit jen kvůli tomu, že je teď z něj prefekt,'' prohlásil James rozhodně. ''Takže kdo chce jít - o půlnoci vyrážím!''

Nakonec o půlnoci do knihovny vyrazili pod pláštěm všichni čtyři. Strávili tam skoro tři hodiny, ale naštěstí se tam nikdo neobjevil. Konečně našli přesně to, co potřebovali. Sirius vytáhl pero a pergamen a opsal pasáž, která by se jim mohla hodit. Pak po sobě uklidili a vydali se zpátky s pocitem dobře vykonané práce. Byl pátek, tak měli o víkendu čas dospat probděnou noc a dokončit plánek.

V sobotu spali skoro až do oběda. Po jídle se James a sirius ujali čarování nad plánkem. Sirius předčítal návod, který v noci opsal, James čaroval a Remus s Peterem tiše přihlíželi.

Asi tak za dvě hodiny se jim to konečně povedlo! Na plánku se objevily malé tečky se jmény - každá znamenala jednu osobu a ukazovala, kde se dotyčný přesně nachází. Většina žáků byla ve své společenské místnosti, občas se někdo objevil v knihovně a zbytek vychutnával venku pěkné počasí. Celý profesorský sbor byl ve sborovně - asi měli nějakou poradu. Argus Filch - školník - hlídal v druhém patře. Plánek ale obsahoval jen místa, kam měli přístup. Zbytek místností, školní pozemky a Temný les jim zatím chyběly.

''Fantastický!'' zatleskal Peter. ''Jste fakt úžasný!''

''Díky.''

''Měli bychom to vyzkoušet, jestli to opravdu funguje,'' řekl Remus. ''Červíčku, co kdybys šel pro něco do knihovny, my tě budeme sledovat...''

''Dobře,'' řekl Peter a vyrazil přes společenskou místnost do knihovny.

Plánek fungoval skvěle!

''Teď potřebujeme podpis, abychom to mohli začarovat proti zvědavcům,'' vzhlédl po chvíli Sirius od svých poznámek. To už dorazil i Peter z knihovny a nesl nějakou učebnici, kterou hodil na postel: ''Tak co? Funguje to?''

''Jasně - přímo perfektně!'' oznámil mu James. ''Teď ale potřebujeme podpis.''

''Jak to ale podepíšeme?'' zarazil se Remus. ''Naše pravá jména použít nemůžeme - co kdyby se do toho přeci jen někdo dostal.''

''No to je přeci jasný - vymyslíme si přezdívky!'' prohlásil Sirius, jako by to bylo samozřejmé už od začátku. ''Tady Peter už přezdívku má - říkáme mu přece Červíček.''

''Jo, a co zbytek?'' nadhodil James.

''Ty bys mohl být Tichošlápek,'' ukázal Lupin na Blacka. ''Vždycky, když se plížíme chodbami pod neviditelným pláštěm, jsi z nás nejméně slyšet.''

Sirius se usmál, ale souhlasil: ''Dobrá. A ty můžeš být Náměsíčník, Remusi. Snad vám nemusím vysvětlovat proč.''

''Ne, to nemusíš,'' to už se smál i James. ''Ale co já? No, géniové, co vymyslíte pro mě?''

''A co tvé zvíře, na které se chceš měnit?'' přidal se do debaty i Peter.

''Myslíš jelena? To se mi moc nezamlouvá,'' zamračil se Potter.

''Ne!'' zarazil ho Sirius. ''Jasně že jelen, ale vždyť to nebude jen tak obyčejný jelen... Dvanácterák!'' pronesl teatrálně.

''Dobře tedy, utloukli jste mě argumenty. Budu Dvanácterák,'' na oko předstíral James porážku, ale dal si záležet, aby bylo vidět, že se mu přezdívka líbí.

Dali se do práce - podpis bylo to nejjednodušší.

''Tak teď zaklínadlo...'' Sirius zase předčítal. Tentokrát se museli zúčastnit všichni podepsaní - každý se plánku dotkl hůlkou a musel odříkat formuli, nakonec to museli provést všichni najednou. Když skončili, z plánku zbyl jen čistý kus pergamenu.

''Tak - a jestli to nezabralo, máme po plánku!'' prohlásil James.

''Tak neřečni a zkus to!'' vybídl ho Sirius.

James tedy vytáhl hůlku a pronesl: ''Slavnostně přísahám, že jsem připraven ke každé špatnosti!''

Všichni zatajili dech a doufali v nejlepší.

Po chvilce se na přední stránce objevil nápis:


Pánové Náměsíčník, Červíček, Tichošlápek
a Dvanácterák, dodavatelé čarodějných
pomůcek pro všechny rošťáky, mají tu
čest vám předvést
POBERTŮV PLÁNEK


Sirius otevřel plánek a vše bylo přesně, jak mělo být.

''Jo! Skvělý!''

''Povedlo se!''

Jásali a vzájemně si gratulovali. Pak se nějaký čas bavili tím, že pozorovali, kde se kdo zrovna nachází.

Už se stmívalo, když James poklepal hůlkou na Pobertův plánek a pronesl: ''Neplecha ukončena!'' a z plánku se zase stal prázdný pergamen.

''Plánek máme. Zítra bychom měli navštívit Hagrida - přeci jsem mu to slíbil - a pak máme ještě úkoly,'' řekl Remus, když scházeli na večeři do Velké síně.

''A od příštího týdne začneme ty proměny - úplněk se blíží,'' připomněl Sirius, který se nemohl dočkat toho, jak se jako pes bude potulovat po školních pozemcích - hlavně v Temném lese - s přáteli.


V neděli po snídani Sirius, James a Remus rovnou vyrazili za Hagridem. Peter zůstal na koleji a psal domácí úkoly, protože zjistil, že je pozadu víc než ostatní.

Před hájovnou je přivítal s radostným štěkotem Čert - Hagridův obrovský černý pes. Zaklepali na dveře a Hagrid jim s úsměvem otevřel: ''No konečně jste si taky na mě udělali čas!''

''Ahoj Hagride.''

''Tak poďte dál. Dáte si čaj?''

Všichni tři se usadili a Hagrid jim nalil čaj a nabídl domácí cukroví - to však odmítli s tím, že už jsou po snídani. Hagrid nebyl zrovna nejlepší kuchař a po jeho cukroví se každému vždy slepily všechny zuby dohromady.

''Tak co jste prováděli vo prázdninách?'' zajímal se Hagrid.

''Ze začátku se nic moc nedělo,'' začal James. ''Ale pak...''

''Pak jsem se nepohodl s matkou a byl jsem zbytek prázdnin u Potterových,'' odříkával už dávno nacvičenou větu Sirius. Už ho nebavilo všem známým vykládat pořád to samé a doufal, že tohle byl už naposledy.

''To je strašný! Doufám, že sis to už ňák vyřešil,'' řekl Hagrid.

''Jo, pomohl mi strýček a o prázdninách budu u Potterových.''

''A co je nového tady?'' zeptal se Remus, který se snažil odstrčit Čerta, aby ho celého naposlintal. Zdálo se, že Čert má Lupina ze všech žáků nejraději. Asi vycítil, že je Lupin taky částečně pes.

''Asi jste ještě neměli Péči vo kouzelný tvory, co?''

''Ne, proč?''

''Máme totiž novýho profesora. Jmenuje se Kettleburn. Vůbec to neni špatnej chlap, už jsem s nim mluvil. Teda tahle Péče vo kouzelné tvory je skvělej předmět. A Kettleburn mi slíbil, že ještě získá nějaký fakt pěkný zvíře, tak mi to řekne...''

Hagrid se vyžíval v různých příšerách. Většinou se neshodl s přáteli - co jemu připadalo roztomilé, Jamesovi, Siriusovi a Remusovi přišlo vražedné. Vždycky si přál mít doma draka... Ale vedení školy s tím nesouhlasilo. Takže měl jen Čerta a v Temném lese se občas ''bavil'' s místními obyvateli - kentaury, jednorožci, pavouky, ale tvrdilo se také, že tam jsou i vlkodlaci...

Povídali si dost dlouho. Když jim však na poledne začal Hagrid nutit další své kuchařské výtvory, prohlásili, že ještě mají úkoly a rozloučili se. Raději šli na oběd do Velké síně.

Po obědě se - i když neradi - pustili do domácích úkolů. Byli teprve tři dny ve škole, tak jich zas nebylo tolik (ovšem v porovnání s jinými ročníky bylo úkolů víc než dost). V pátém ročníku se skládaly zkoušky NKÚ (Náležitá kouzelnická úroveň) a učitelé se snažili nahnat zapomenuté a chtěli stihnout všechno zopakovat.


© 2005 Krysa z bambusového háje

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama