Kapitola 2.

21. července 2012 v 19:24 |  Pánové Náměsíčník, Červíček, Tichošlápek a Dvanácterák

Pomoc v pravou chvíli



Ani se nenadáli a už všichni stáli na Příčné ulici.

''Měli bychom tady počkat na tvého strýce,'' pronesla paní Potterová. Chlapci přikývli a rozhlíželi se, jestli neuvidí někoho známého. Přijeli moc brzy, tak by měli čas si ještě s někým promluvit.

První, kdo se objevil, byl Peter Pettigrew, kterému říkali Červíček. Byl to malý, podsaditý chlapec se špinavě hnědými vlasy a špičatým nosem. Vždycky byl tam, kde oni - i když zrovna o jeho přítomnost moc nestáli.

''Ahoj kluci!'' pozdravil nadšeně. ''Dobrý den,'' to bylo na paní Potterovou. ''To jsem rád, že konečně vidím někoho známého!''

''Ahoj Petere.''

''Už jste mluvili s Lupinem?''

''Ještě ne, máme tady s ním sraz a pak máme ještě nějakou práci, víš?'' řekl trochu nakvašeně James.

''Tak to vám jistě ještě neřekl, že je z něj prefekt,'' jásal Červíček, že ví něco, co ti dva ne.

''Ne, to ne. Asi si to chtěl nechat jako překvapení,'' prohlásil Sirius a pořád koukal Peterovi přes rameno.

''Petere, Petere! Pojď sem!'' ozval se ženský hlas kousek za jejich zády.

''Ale ne, to je mamka. Budu muset jít. Tak se mějte. Uvidíme se prvního září!'' Rozloučil se Peter a spěchal za rodiči.

''Už jsem myslel, že neodejde,'' prohlásil po chvíli Sirius. ''Nerad bych před ním říkal všechno, co chci říct Lupinovi a strýčkovi.''

''Myslíš, že si to nezjistí?'' řekl James trochu ustaraně. ''Docela by mě zajímalo, jak zjistil, že je Remus prefekt. Jestli to neřekl nám, tak to určitě neřekl nikomu ze svých přátel. A vůbec - proč nám to vlastně Lupin neřekl?''

''Nevím, třeba se za to styděl,'' pousmál se Black. ''Když už jsme u toho - můžeme se ho zeptat osobně... Hej, Remusi! Tady jsme!'' zamával chlapci, který se kousek od nich rozhlížel po svých přátelích.

Remus Lupin byl trochu pobledlý (nedávno byl úplněk) mladík se světlými vlasy a šedivýma očima.

''Ahoj! Konečně jsem vás našel! Dobrý den, paní Potterová, rád vás zase vidím,'' usmál se Lupin, když k nim dorazil.

''Zdravím Remusi,'' oplatila mu úsměv Jamesova matka. ''Ještě čekáme na Siriusova strýčka a pak můžeme vyrazit.''

''Poslyš, Remusi, jak to, že jsi nám neřekl, že je z tebe prefekt? A jak je možné, že jsme se to museli dozvědět od Červíčka?'' zajímal se James.

''No... nemám ponětí, jak to Červíček ví,'' snažil se Remus oddálit vyslovení důvodu, proč o tom svým kamarádům nenapsal.

''A proč jsi nám to neřekl?'' chtěl vědět Sirius, který stále vyhlížel strýce.

''Víte, nevěděl jsem, jak na to budete reagovat,'' dostal ze sebe Lupin.

''No, určitě bychom tě upálili za to, že Brumbál chce, abys nás dva hlídal,'' smál se James.

Sirius se k němu přidal: ''Nebo bychom ti nalili do krku trochu stříbra. Ale nebudeš na nás moc zlý, že ne?''

''Jasně, že ne! Vždyť víte, že jsem pro každou špatnost!'' oddychl si Remus. Byl rád, že to jeho přátelé berou s humorem. Nikomu to neřekl, ale od té doby, co mu sova přinesla prefektský odznak, trnul hrůzou, že to změní jejich přátelství.

''Támhle je strýček,'' oznámil Sirius. ''Jdu za ním a přivedu ho.'' Vyrazil za starým mužem s šedivými vlasy - byl trochu podsaditý a menší než Sirius. Chvíli si spolu povídali a pak zamířili ke skupince Siriusových přátel.

''Strýčku, tohle je paní Potterová, její syn James a Remus Lupin,'' představil Sirius strýci přátele. ''A tohle je můj strýc Alfard Black.''

''Moc mě těší,'' usmál se na trojici Alfard. ''Co byste řekli tomu, kdybychom šli nejdříve pro učebnice a pak se stavili někde na jídlo a v klidu si promluvili?'' pronesl strýc spíše k paní Potterové, která s ním souhlasila.

Když koupili vše, co potřebovali, vydali se k Děravému kotli na večeři. Tam Sirius ještě jednou vypověděl, co se odehrálo u nich doma.

Jakmile skončil, strýc prohlásil: ''Poslyš, jestli ti matka řekla tohle, je jasné, že už se nebudeš moci do toho domu vrátit - i kdyby jsi chtěl. Dokud je ona živá, tak ne. Na ti ji znám až moc dobře. Peníze nejsou problém - všechno do školy ti koupím a dám ti i něco navíc, abys vystačil. Horší je - kde budeš o prázdninách? Já pořád někde cestuji...''

''Samozřejmě, že zůstane u nás!'' prohlásila rozhodně paní Potterová. ''Tedy - jestli bude chtít.''

''Ale vždyť víte, že jsem u vás rád,'' řekl Sirius.

''Tak to bychom měli. Samozřejmě vám dám na Siriuse peníze...''

''Ne, kdepak,'' odmítla paní Potterová.

''Ale ...'' snažil se Alfard něco namítnout.

''To je bez diskuze!''

''Víte, pane Blacku, s mamkou bych se radši moc nedohadoval. Nemuselo by to s vámi dopadnout dobře,'' prohlásil s úšklebkem James, který do teď s Remusem ani nedutal.

Jeho matka po něm střelila ošklivým pohledem, ale bylo v něm vidět, že je na tom něco pravdy.

''Dobrá, vzdávám se! Budu ti věřit, Jamesi,'' usmál se Alfard. ''Na nějaké hádky jsem už starý.''

''To jsem ráda, že jsme se dohodli,'' oplatila mu úsměv.

''No, už je pozdě - budu muset zase vyrazit,'' řekla Alfard,když zaplatil účet za večeři (alespoň k něčemu se mu podařilo Jamesovu matku přesvědčit).

''Doufám, že ta pomoc nijak neublíží tvému postavení v rodině,'' strachoval se Sirius.

''Ále, mně na nějakém postavení v rodině nikdy moc nezáleželo. Stejně jsem s nimi nikdy nebyl za jedno,'' ujistil ho strýc. Otočil se k paní Potterové: ''Madam, moc mě těšilo!'' Pak se podíval na Remuse a Jamese: ''Chlapci, jsem rád, že jsem vás poznal. Vždycky se rád seznámím se Siriusovými přáteli.'' Usmál se a stiskl Siriusovi ruku: ''Budeme ve spojení. Kdybys cokoli potřeboval, dej hned vědět!''

''Jistě. Ještě jednou moc děkuju,'' řekl Sirius.

Když Alfard odešel, ještě chvíli poseděli a paní Potterová si povídala se svou přítelkyní, která se u Děravého kotle také objevila.

''Chlapci, co kdybyste počkali venku? Já za chvilku přijdu. Je pozdě a otec už určitě netrpělivě čeká na novinky,'' usmála se a trojice vyšla na ulici.

''Řekl bych, že pro tebe máme dobrou zprávu, Remusi - máme totiž pocit, že až dorazíme do Bradavic, povede se nám konečně ta naše 'proměna' ... víš jaká?'' mrkl na Remuse James, když stáli před Děravým kotlem.

''Jo, měli jsme teď trochu času, tak jsme dali hlavy dohromady,'' usmál se Sirius. ''Ve vlaku ještě poinformujeme Petera. Sice jsme ho tady potkali, ale nechtělo se mi s ním dnes moc bavit a navíc tu měl rodiče.''

''Opravdu? To je báječný!'' radoval se Lupin. ''Díky, jste fakt kamarádi! Tentokrát se do Bradavic vážně těším!''

Když se trochu uklidnili z jejich počátečního nadšení, ještě se rozhlíželi. Remus najednou ukázal do temné uličky: ''Podívejte, to je Snape, ne?''

''Jo, je to Srabus. A vychází z Obrtlé ulice! Co tam asi tak mohl dělat?'' zajímalo Jamese.

''Asi si kupoval učebnice. I když pochybuji, že by se takové knihy líbily našim profesorům,'' ukázal Sirius na hromadu knih, kterou Snape nesl pod pažím.

Chlapec, o kterém se bavili, chodil do Zmijozelu (jedné ze čtyř bradavických kolejí - Havraspár, Mrzimor, Zmijozel a Nebelvír - sem chodili James, Sirius, Remus a Peter). Jmenoval se Severus Snape, ovšem naše čtveřice mu většinou říkala ''Srabus''. Byl hubený, s hákovitým nosem, bledý v obličeji a mastné vlasy mu padaly do tmavých očí . Zajímal se o černou magii - a té bylo v Obrtlé ulici víc než dost. Také byl Jamesovým (takže i pro zbytek party) úhlavním nepřítelem. Ani James ani Snape si nenechali ujít příležitost se do sebe pustit.

''Co říkáte - nepobavíme se na jeho účet?'' zašklebil se Potter a zdálo se, že dostal úžasný nápad.

''Počkej,'' zadržel ho Remus. ''Nezapomínej, že se tu každou chvíli objeví tvá mamka!''

''Koukám, že už se začínáš chovat jako prefekt!'' smál se Sirius.

''Jo, to je fakt,'' řekl James, ale pak zvážněl. ''Ale má pravdu - mamka by nás zabila, kdybychom se tady do něj pustili.''

V ten okamžik se objevila paní Potterová: ''V pořádku. Můžeme vyrazit?''

James ještě vrhl toužebný pohled po Snapeovi, který se jich nevšiml a právě mířil na druhou stranu ulice.

Rozloučili se s Remusem a všichni zamířili domů.


© 2005 Krysa z bambusového háje
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama