Kapitola 11.

21. července 2012 v 18:54 |  Pánové Náměsíčník, Červíček, Tichošlápek a Dvanácterák

Zkoušky



''To je šílený! Zítra nám začínají zkoušky a já nic neumím!'' rozčiloval se po několika dnech Peter v předvečer zkoušek. Vypadal, že se asi brzy zhroutí.

''To bude dobrý, Červíčku. Nějak to dopadne...'' uklidňoval ho Sirius, který s Jamesem hrál kouzelnické šachy. Občas vrhli pobavené pohledy po několika studentech, kteří byli zahrabaní v učebnicích, že ani nebyli vidět. Peter patřil mezi ně. Remus si kousek od nich ještě pročítal své zápisky z hodin.

''Jaký máme vůbec rozvrh těch zkoušek?'' zeptal se Black.

Lupin pohotově odpověděl - rozvrh měl vždycky nastudovaný. ''Začínáme jasnovidectvím, pak máme písemku z astronomie a v noci praxi. V úterý ráno máme volno a po obědě bylinkářství. Ve středu péči o kouzelné tvory a dějiny čar a kouzel. Celý čtvrtek nám zaberou kouzelné formule a pátek zase lektvary. Další pondělí nás čeká ráno praxe z obrany proti černé magii a po obědě teorie z přeměňování. A končíme teorií obrany a praxí z přeměňování.''

''Super! Ale proč nám nedali to přeměňování k sobě?'' zeptal se s úšklebkem James.

''Slyšel jsem, že zkoušející mají ten den nějakou jinou práci, tak to takhle prohodili,'' odpověděl Remus a zase se zahleděl do svých pergamenů.

Asi po hodině konečně Sirius šachy vyhrál, protáhl se a s Jamesem šli spát. Remus je následoval za další hodinu.


Když druhý den v půl osmé sešli všichni tři do společenské místnosti a chtěli jít na snídani, našli Petera, jak spí na nějaké učebnici. Vůbec v noci do ložnice nedorazil a spánek ho přemohl dřív, než chtěl.

Většině žáků z pátého ročníku ten den do jídla moc nebylo, tak se raději odebrali na svou první zkoušku.

Zkouška z jasnovidectví se konala ve věži. Zkoušející si studenty volali jednoho po druhém podle abecedy. Když dotyčný žák zkoušku skončil, odešel do vedlejší místnosti, aby nemohl spolužákům říci, na co se ho ptali.

Konečně přišel na řadu i James a když se pak odebral za svými přáteli, zeptal se: ''Viděli jste něco v té kouli?''

Dost žáků mělo s jasnovidectvím problémy - nikdo nikdy nic neviděl. James, Sirius a Remus to řešili tím, že si pokaždé něco vymysleli a skoro vždy jim to vyšlo.

''Ne, ale vymyslel jsem si, že asi tak za měsíc dostanu dopis, který změní můj život,'' odpověděl mu Sirius.

''Jak jsi mu to vysvětlil?''

''Nijak,'' pokrčil rameny Black. ''Došlo mu, že přibližně za měsíc dostanu výsledky NKÚ. Byl trochu senilní a spolknul mi to i s navijákem. Stačí být při výkladu přesvědčivý a musíš umět odhadnout, co si na toho na druhé straně můžeš dovolit.''

Remus s Jamesem se zasmáli a souhlasili s ním, že si také něco vymysleli. Peter však vypadal sklesle: ''Já jsem tam na chvíli viděl dva obrysy postav, pak se zeleně zablesklo a byly pryč.''

''A řekl jsi mu to?'' zeptal se Remus.

''Jo, ale pak jsem mu řekl, že nemám páru, co to znamená.''

''Zbláznil ses?! Měl sis něco vymyslet!'' vyjel na Pettigrewa Sirius.

''A co asi?''

''Já nevím - použij svou fantazii! Třeba že zkoušející tak za dva měsíce potká někoho, kdo mu změní život.''

''A proč až za dva měsíce?'' zajímal se Peter.

''Protože si to nemůže ověřit do té doby, než ti dá známku,'' protočil oči Sirius. Začínal ho štvát Peterův nedostatek důvtipu.


Další zkouška - z astronomie - probíhala úplně v klidu. Až na to, že po večeři Červíček zjistil, že má rozštelovaný dalekohled. Takže se toho Remus se Siriusem ujali a do zkoušky mu ho seřídili.

V úterý ráno měli volno. James a Sirius si přispali. Ve společenské místnosti se všichni přítomní zase učili, takže si ti dva našli klidné místečko na další šachovou partičku. Několik studentů po nich vrhalo nevraživé i závistivé pohledy.

Zkouška z bylinkářství se týkala spíše přesazování, výběru správného hnojiva a sběru plodů u rostlin, které jsou něčím nebezpečné, a nepřijít k úrazu. Spolu s péčí o kouzelné tvory byla tahle zkouška jedna z nejjednodušších.

''Co jste říkali dějinám čar a kouzel?'' zeptal se ve středu večer Peter přátel, když seděli ve společenské místnosti.

''Je to pěkná nuda,'' odpověděl mu znuděně Sirius.

''Něco jsem si i vymyslel - stejně se všichni skřeti jmenujou stejně,'' přikývl James Siriusovi na souhlas.

''Nemá cenu se to všechno učit. Když napíšeš nějaké jméno skřeta, máš šanci tak jedna ku jedné, že se trefíš,'' zasmál se Black a Potter se k němu přidal.

Kouzelné formule a lektvary také nebyly tak hrozné, jak všichni strašili. Tedy pro Jamese a Siriuse určitě ne. Tentokrát si na lektvarech vedl daleko lépe než na hodinách i Remus. Akorát Červíček stále vypadal na zhroucení a pořád hledal ve svých odpovědích chyby.

Konečně tu byl víkend. Remus na sobotní dopoledne odložil učebnice a s Jamesem a Siriusem se šli projít. Už jim chyběly jen dva předměty, tak byla nálada o něco volnější. Peter s několika studenty však ven nešli a učili se.

Byl krásný den a dost lidí vyrazilo s knihami k jezeru. Naše trojice zašla za Hagridem. Všichni čtyři se pak posadili před hájovnu a Hagrid se vyptával na zkoušky (hlavně ho zajímala péče o kouzelné tvory).

Asi po půl hodině se Hagrid zvedl a šel uvařit čaj. Remus mu šel pomoci a Sirius s Jamesem na chvíli zůstali sami. James se zatoulal pohledem ke skupince děvčat u jezera. Sirius to zpozoroval a zeptal se s úsměvem: ''Zase Evansová?''

''Cože?'' vytrhl se James ze zasnění.

''Evansová,'' připomněl mu Black a kývl hlavou směrem k zrzavé dívce. ''Tak jí někam pozvi.''

''Myslíš, že bych měl?''

''Za zkoušku nic nedáš, ne?'' pokrčil rameny Sirius.

''Možná. Nechám si to projít hlavou,'' přikývl Potter, ale byl už rozhodnut, že v příhodný okamžik Lily pozve na rande.

To už se vrátili Hagrid a Remus s čajem a nějakými sušenkami. Takže se zase pustili do rozhovoru s Hagridem. Moc ho zajímalo, jaký mají názor na zkoušky. James měl podezření, že ho o to Brumbál požádal a Hagrid teď dělá něco jako průzkum mezi studenty.

Když dopili čaj a Hagridovi už neměli co říci, rozloučili se a vrátili do hradu na oběd.

V nebelvírské věži to vypadalo stejně jako poslední dny. Siriusovi to šlo už na nervy. Na obranu proti černé magii a přeměňování nikdy nepotřeboval učebnice a James byl jediný, kdo s ním souhlasil. Ať dělali cokoli, vždycky se našel někdo, komu vadili. Jediná zábava, kterou ti dva mohli praktikovat ve společenské místnosti, byly šachy. U ostatních her se nadělalo moc hluku a v tomto období to tu bylo ještě horší než v knihovně - nesmělo se tu ani šeptem promluvit.

Tento víkend neproběhl tak, jak si Sirius s Jamesem představovali. Když si chtěli popovídat, museli se zavřít ve svém pokoji nebo se jít projít ven. Teď si přáli, aby už zase bylo pondělí.


Netrvalo dlouho a dočkali se. První zkouška v novém týdnu byla praktická z obrany proti černé magii. Sirius byl opět v první skupině.

Jako zkoušející dostal postarší dámu, která vyhlížela docela přísně.

''Až vyčaruji stvoření,'' začala bez okolků, ''zaženete ho a pak mi o něm něco povíte.'' Mávla hůlkou a vyčarovala před Siriusem hustou mlhu, která se okamžitě začala měnit. Najednou se před nimi objevila pořádná klec, ve které byl zavřený velký pes. Ten se snažil dostat ven, ale nedařilo se mu - klec byla příliš těsná.

Sirius hned poznal, že jde o bubáka. Vteřinu na zjevení zíral a pak zahřměl: ''Riddikulus!'' Mříže klece se začaly rolovat nahoru, zámek vybuchl a pes byl volný. Ozvalo se prásknutí a všechno zmizelo.

''Výborně, pane Blacku, a teď mi řekněte něco o tom stvoření,'' vyzvala ho profesorka.

''Byl to bubák,'' nadechl se Sirius. ''Vlastně nikdo neví, jak přesně vypadá, protože se každému ukazuje jako něco, čeho se dotyčný nejvíce bojí. Nejraději se schovávají na temných místech - pod postelí, ve skříni, ...''

''Dobrá, dobrá - to stačí,'' přerušila ho zkoušející, vypadala spokojeně. ''Můžete jít.''

Sirius se odebral do místnosti, kde měl čekat na ostatní. Posadil se do křesla a přemýšlel nad tím, v co se bubák přeměnil. Profesorka si myslela, že se zřejmě bojí o svého pejska, kterého nechal doma. Ale Sirius přesně věděl, co to znamenalo. Byl to zvláštní pocit vidět své největší obavy přímo před sebou. Bubáci tuto schopnost měli - ukázali vám, čeho se nejvíce bojíte. V Siriusově případě to bylo, že ho (ale i Jamese, Remuse a Petera) chytí při přeměně a zavřou někam, odkud se nebude moci dostat.

Pak jeho myšlenky vyrušil Remus, který právě vyšel z učebny a posadil se vedle do křesla. Nakonec se všichni odebrali na oběd - ještě je čekala písemka z přeměňování.


V úterý po snídani se všichni žáci pátých ročníků seřadili před Velkou síní. Zmizely čtyři velké jídelní stoly a nahradila je spousta malých stolečků (jako při každé písemné zkoušce). Každý student měl sedět sám a profesor Kratiknot, který na zkoušku dohlížel ,právě vytáhl zasedací pořádek a začal rozsazovat studenty. Jamese a Siriuse dělilo několik studentů - včetně Snapea. Remus seděl o pár řad za Siriusem a Peter zůstal na druhé straně místnosti.

Pak profesor Kratiknot mávl hůlkou a před každým se objevil pergamen s otázkami. Sirius si ho pobaveně přečetl a pustil se do odpovědí. O pár řad před ním udělal James to samé. Remus také vypadal, že se dobře baví. Ale Peter na tom byl mnohem hůř - tvářil se nervózně, okusoval si nehty a občas nahlédl sousedovi do písemky.

Už bylo slyšet jen škrábání brků a kroky profesora Kratiknota, jak procházel Velkou síní. Sirius občas střelil pohledem po Snapeovi, který měl napsáno asi o třicet centimetrů víc než ostatní.

''Posledních pět minut!'' prohlásil profesor Kratiknot, když procházel kolem Pottera. James odložil brk a přečetl si ještě jednou, co napsal. Pak zívl a otočil se na židli, aby se mohl ušklíbnout na Siriuse. Ten mu odpověděl zdviženou pěstí se vztyčeným palcem.

Black už alespoň pět minut seděl rozvalený na židli, pohupoval se na jejích zadních nohách a rozhlížel se po třídě. Lupin byl stále ponořený do své písemky. Ještě si pročítal své odpovědi a škrábal se u toho koncem brku na bradě.

Potter odložil písemku stranou a vytáhl si útržek pergamenu, na který začal čmárat Zlatonku a k ní přimaloval ozdobné iniciály L.E. Zase přemýšlel o Lily a doufal, že se mu co nejdříve naskytne příležitost, aby ji někam pozval.

''Odložte brky, prosím!'' přikázal jim profesor Kratiknot a otočil se ke všem tváří. ''To platí i pro vás, Stebbinsi!'' napomenul jednoho studenta z Havraspáru, který se ještě snažil na poslední chvíli něco vymyslet. ''Zůstaňte na svých místech, dokud pergameny nevyberu. Accio!''

Všechny pergameny se vznesly do vzduchu a vzlétly profesorovi do náruče tak prudce, že se svalil na záda. Dva chlapci z první řady vstali a pomohli Kratiknotovi na nohy.

''Díky!'' lapal po dechu učitel. ''Nuže, všichni jste volní, můžete jít!''

James spěšně přeškrtal na pergamenu písmena L.E., vstal, uložil si brk i zadání písemky do brašny a čekal, až k němu přijde Sirius.

Snape byl zahloubán do zkušebních otázek, nikoho si nevšímal a vyšel ven z Velké síně.

Remus se přidal ke svým dvěma přátelům.

''Jak se ti líbila otázka číslo deset, Náměsíčníku?'' vyptával se Sirius, když vcházeli do Vstupní síně.

''Ta neměla chybu,'' odpověděl bez váhání Lupin. ''Uveďte pět znaků, podle nichž poznáte vlkodlaka. Bezvadná otázka!''

''Myslíš, že se ti povedlo všechny vyjmenovat?'' předstíral obavy James.

''Snad ano,'' přikývl vážně Lupin, když vycházeli ven na školní pozemky a připojil se k nim i Peter.

''Za prvé: sedí na mé židli. Za druhé: má na sobě moje šaty. Za třetí: jmenuje se Remus Lupin,'' odrecitoval Remus a odpočítával jednotlivé body na prstech.

Všichni kromě Červíčka se rozesmáli: ''Já jsem uvedl tvar čenichu, oční panenky a chundelatý ocas,'' prohlásil v obavách, ''pak už mě ale nic nenapadlo, co ještě...''

''To jsi vážně takový trouba, Červíčku?'' vyjel na něj James. ''Jako kdybys každý měsíc nedováděl venku s vlkodlakem...''

''Ne tak nahlas,'' varoval ho Remus.

Pak si to James, Sirius, Remus a Peter namířili k jezeru. Byl slunný den a všichni, co vyšli z Velké síně byli vděční za každý volný okamžik. Snape se vydal stejným směrem, stále zahloubán do svých poznámek a vypadal, že nevnímá své okolí.

''No, mně ta písemka připadala jednoduchá jak facka,'' prohlásil Sirius. ''Moc bych se divil, kdybych nedostal aspoň vynikající.''

''Já taky,'' přidal se James. Strčil ruku do kapsy a vytáhl Zlatonku.

''Kdes k ní přišel?'' zeptal se Sirius.

''Štípl jsem ji - při posledním zápase,'' odpověděl mu James a začal si se Zlatonkou hrát. Nechal ji odletět skoro půl metru a pak ji zase chytil. Peter na něj obdivně hleděl.

Zastavili se u jezera a usadili se v trávě ve stínu jednoho buku. Snape si sedl kousek od nich a nikoho si nevšímal. Na břehu sedělo několik dívek, které měly také právě po zkoušce.

Remus si hned vytáhl učebnici přeměňování a dal se do čtení - snažil se nahnat, co zameškal kvůli úplňkům. Sirius vypadal, že se nudí, rozhlížel se po studentech, kteří se tu před obědem procházeli. James si stále hrál se Zlatonkou a Červíček ho pozoroval. Pokaždé, když se Potterovi vydařila obzvlášť obtížná finta, vyjekl a zatleskal. James stále jedním okem pokukoval po děvčatech u jezera.

''Už to prosím tě schovej,'' řekl Sirius, když Peter hlasitě zajásal nad chycenou Zlatonkou, ''než si tady Červíček samým vzrušením cvrnkne do kalhot.''

Peter se začervenal a James se ušklíbl: ''Když ti to vadí.'' A strčil si Zlatonku zpátky do kapsy. Sirius byl jediný, kdo opravdu dokázal Jamese usměrnit (i když Remusův názor měl také v jejich přátelství svou váhu).

''Já se nudím,'' postěžoval si Black. ''Škoda že není úplněk.''

''To určitě! To ti to předminulý týden nestačilo?'' ozval se Lupin zpoza své knihy.

''Ne,'' přiznal rázně Sirius.

''Ještě nám zbývá přeměňování, takže jestli se nudíš, můžeš mě přezkoušet. Tumáš...'' podával mu Remus učebnici.

Sirius si však odfrkl: ''Nepotřebuju na to učebnici, znám to všechno zpaměti.''

''Tohle by tě mohlo pobavit, Tichošlápku,'' ozval se tiše James a díval se Siriusovi někam za záda. ''Podívej, koho tu máme...''

Sirius se otočil také. Nehybně ztuhl jako pes, který zavětřil králíka. ''Výborně - Srabus!''

Snape právě vstal a strkal si seznam otázek NKÚ do brašny. Když vyšel ze stínu a vykročil na trávník, Sirius a James také vstali. Teď měli báječnou příležitost vyřídit si s ním všechny účty. Za celý rok se s ním pořádně nestřetli - vždycky je někdo přerušil...

Lupin zůstal sedět a stále hleděl do knihy, i když poslouchal, co se za ním děje. Pettigrew čekal u Lupina a těkal očima mezi Siriusem, Jamesem a Snapem.

''Tak co, Srabusi?'' ozval se hlasitě Potter.

Sanpe se prudce otočil, odhodil tašku, zajel rukou pod hábit a hůlkou měl už napůl zdviženou, když James vyřkl: ''Expelliarmus!''

Severusova hůlka vylétla čtyři metry vysoko a spadla do trávy za ním. Sirius se zachechtal svým štěkavým smíchem.

''Impedimenta!'' zaburácel a namířil hůlku na Snapea, kterého kouzlo srazilo v polovině skoku, kterým se chtěl dostat ke své hůlce.

Teď už začali přitahovat pozornost. Studenti kolem se zájmem přihlíželi a někteří i popošli o něco blíž. Část se tvářila rozpačitě, ale ostatní se skvěle bavili.

Snape ležel rozpláclý na zemi a těžce oddychoval. Sirius s Jamesem se k němu blížili se zdviženými hůlkami a James se u toho ohlížel přes rameno po děvčatech u jezera. Doufal, že zahlédne Lily - chtěl vědět, co tomu říká. Peter se připojil k přihlížejícím, aby lépe viděl.

''Jak sis vedl u zkoušky, srábku?'' zeptal se James.

''Koukal jsem na něho, celou dobu jezdil nosem až po pergamenu,'' řekl zlomyslně Sirius. ''Budou na něm všude mastné fleky, nepřečtou z toho ani slovo.''

Několik čumilů se zasmálo a Peter se hlasitě rozchechtal pisklavým smíchem.

Snape se pokoušel vstát, ale kouzlo ještě působilo. Vypadal, jako kdyby byl spoután neviditelnými provazy. ''Jen - počkejte!'' zmítal se na zemi a nenávistně vzhlížel k nepřátelům.

''A na co máme čekat?'' zeptal se klidně Sirius. ''Copak nám provedeš?''

Snape ze sebe vyrazil skřek, v němž se mísili nadávky se zaklínadly. Jeho hůlka však ležela několik metrů od něj, takže se nic nestalo.

''Vypláchni se pusu,'' napomenul ho James. ''Pulírexo!'' Ze Snapeových úst hned vyrazil proud růžových mýdlových bublin, až se zakuckal.

''Dejte mu POKOJ!''

Oba přátelé se okamžitě ohlédli. James si volnou rukou automaticky o něco víc načechral vlasy.

Byla to jedna z dívek, které seděly na břehu jezera. Jamesovi poskočilo srdce - přesně v tohle doufal: Lily Evansová si jich všimla a zamířila k nim. Měla dlouhé zrzavé vlasy a nápadné zelené oči.

''Copak se děje, Evansová?'' zeptal se příjemným hlasem James.

''Dejte mu pokoj,'' zopakovala Lily. Dívala se na Pottera a bylo na ní znát, že to, co vidí, se jí vůbec nelíbí. ''Co vám udělal?''

''No,'' začal pomalu James, ''jde spíš o to, že vůbec existuje, jestli chápeš, jak to myslím...''

Většina studentů se zasmála, mezi nimi i Sirius a Peter. Remus zíral do své učebnice - stále na stejnou stránku. Lily se však neusmála.

''Myslíš si, že jsi vtipný?'' odpověděla mu chladně. ''Jsi ale jen nafoukaný ubožák, Pottere. Nech ho na pokoji!''

''Nechám, když si se mnou dáš rande,'' vyhrkl okamžitě James, aniž by o tom přemýšlel. ''No tak... dej si se mnou rande a já slibuju, že už proti tomu srábkovi nepozvednu hůlku.''

Sirius se po Jamesovi nevěřícně podíval. Říkal mu sice, ať si s Lily domluví schůzku, ale nikdy by si nepomyslel, že by ji James pozval zrovna v takovéhle chvíli. Navíc se James přímo před jeho očima zřekl útoků na Snapea za jediné rande s Lily.

Účinky překážecího kouzla pomalu odeznívaly. Snape se začal nepozorovaně plazil trávou ke své hůlce a odplivoval poslední mýdlovou pěnu.

''Než jít s tebou, to bych si raději dala rande s obří olihní!'' prskla Lily.

''Máš smůlu, Dvanácteráku,'' pokrčil rameny Sirius a otočil se ke Snapeovi s nadějí, že ho dorazí. ''A sakra!''

Bylo už pozdě - Snape se právě postavil a mířil hůlkou přímo na Jamese. Vyšlehl záblesk světla a Jamesovi se na tváři objevila otevřená rána, jako když ho někdo pořeže. Potter se rychle otočil. Další záblesk světla a Severus visel ve vzduchu hlavou dolů. Hábit mu přepadl přes hlavu a odhalil jeho bledé vyzáblé nohy v zašedlých spodkách.

Mnozí přihlížející to ocenili potleskem a Sirius, James i Peter se otřásali smíchy.

''Pusť ho dolů!'' vyjela na něj Lily, i když to na okamžik vypadalo, že přemáhá smích.

''Jak si přeješ,'' James trhl hůlkou, Snape spadl na zem a natáhl se jak dlouhý tak široký. Povedlo se mu však vyprostit z hábitu, ve kterém byl zamotaný, a rychle vyskočil se zdviženou hůlkou.

Sirius byl rychlejší: ''Petrificus totalus!'' a Sanpe znovu padl na zem - tuhý jak prkno.

''TAK UŽ MU DEJTE POKOJ!'' zaburácela Lily. Náhle měla v ruce také hůlku. James ani Sirius z ní teď nespustili oči.

''No tak, Evansová, nenuť mě, abych tě uřknul,'' nasadil James vážný tón. To by chybělo - jediná holka, která se mu opravdu líbila, a on by se s ní musel utkat.

''Koukej ho odklít!''

James si povzdychl. Co může dělat? Otočil se tedy k Severusovi a vyřkl protikletbu.

''Padej odtud,'' řekl, když se Snape hrabal ze země. ''Máš štěstí, že tu byla Evansová, Srabusi - ''

Snape mu však skočil do řeči: ''Nepotřebuju, aby mi pomáhala taková mrňavá mudlovská šmejdka!''

Studenty to zašumělo. Lily zamrkala. Většina věděla, že je z mudlovské rodiny a ''mudlovská šmejdka'' byla pro takové kouzelníky nejhorší urážka. ''No fajn,'' řekla klidně. ''Příště se do toho nebudu míchat. A na tvém místě bych si přeprala spodky, Srabusi.''

''Omluv se Evansové!'' zařval James a výhružně namířil hůlku na Severuse.

''Nechci, abys ho TY přiměl k omluvě!'' zaječela Lily a podívala se na Jamese. ''Jsi zrovna takový jako on!''

''Cože? Já bych ale NIKDY neřekl, že jsi - no vždyť víš co!''

''Cucháš si vlasy, protože si myslíš, bůhvíjak ti nesluší, když vypadáš, jako bys zrovna slezl z koštěte. Předvádíš se s tou pitomou Zlatonkou! Na chodbách uřkneš každého, kdo se ti jen trochu znelíbí, jen proto, že to umíš... Je mi z tebe NANIC!'' Otočila se na podpatku a zamířila zpět k jezeru.

''Evansová!'' zavolal za ní James. ''Hej, EVANSOVÁ!'' Ta se však neohlédla. ''Co to do ní vjelo?'' podíval James na Siriuse a snažil se, aby to vyznělo lhostejně.

''Jestli mě můj nos neklame, řekl bych, že tě považuje tak trochu za náfuku, kámo,'' odpověděl mu Black.

Snape si právě posbíral své věci a byl na odchodu.

''Fajn!'' vyštěkl James. Tvářil se doopravdy naštvaně - když se konečně odhodlal pozvat Lily na rande, nepředstavoval se, že by to dopadlo takhle špatně. Otočil se ke Snapeovi a máchl hůlkou. Snape opět visel ve vzduchu hlavou dolů.

''Kdo chce vidět, jak Srabusovi stáhnu kaťata?'' řekl zlomyslně.

Než však stačil cokoli udělat, zazvonilo a Remus konečně zavřel knihu, vstal a namířil si to přímo k nim. Vypadal neuvěřitelně pobledle a vyčerpaně. Před necelými dvěma týdny se po nocích jako vlkodlak proháněl se svými přáteli po lesích a zbytek nocí jako člověk trávil nad učebnicemi a doháněl zmeškanou látku.

''Měli byste toho nechat, jestli ještě před přeměňováním chceme stihnout oběd,'' pronesl unaveným hlasem Lupin.

Když Sirius zachytil jeho zbědovaný pohled, konečně pochopil, jak se Remus cítí a že se teď nechce míchat do žádné bitky. Sklonil tedy hůlku a přiměl Jamese, aby udělal totéž.

Snape okamžitě dopadl na zem a začal se vymotávat z pláště. Přihlížejícím došlo, že se do hádky vložil prefekt, tak už žádná podívaná nebude, a začali se trousit po malých skupinkách na oběd.

Severus si posbíral rozsypané věci, ještě jednou zahrozil směrem k Siriusovi a Jamesovi a upaloval pryč.

''Dík, že jste to ukončili,'' hlesl Remus, když zamířili také k hradu.

''No jo, co jsme mohli dělat, když musíme jít na oběd,'' řekl jedovatě James a snažil se utřít z tváře krev, která mu stále odkapávala z otevřené rány.

''Počkej,'' zastavil ho Remus a prohlížel si ránu. ''Myslím, že vím, jak se toho zbavit. Nehýbej se.'' Máchl hůlkou a rána se zacelila.

''Díky.''

Už je dohnal i Peter a začal se Lupina vyptávat na kouzla, která by se mu mohla hodit k poslední zkoušce.

''Tak bych řekl, že mě ta...ehm, potyčka se Srabusem trochu probrala a jsem připravený na přeměňování. I když nás zase vyrušili...'' pronesl Sirius, když se ocitli s Jamesem o samotě.

''Jo, ale nedopadlo to tak, jak jsem si představoval,'' řekl naštvaně Potter.

''Ty myslíš Evansovou?'' odtušil Sirius.

''Jo!'' odsekl mu nabroušeně James.

''Byl to hold špatný čas a špatné místo...'' utěšoval ho Black. Ale pak ho napadalo, že to James s Lily zřejmě myslí vážně - ještě se nikdy netvářil takhle sklesla a naštvaně jen kvůli Snapeovi.

''Tys ji chtěl vážně někam pozvat, viď?'' Odpovědi se mu nedostalo, tak pokračoval: ''Řekl bych, že jestli to s ní myslíš vážně, měl by sis dávat bacha, aby tě neviděla, když někoho zaklínáš...''

''Asi máš pravdu,'' hlesl po chvilce James rezignovaně. Ať nad tím uvažoval, jak chtěl, lepší nápad nedostal.


Zbytek cesty už nepromluvili. U oběda bylo také nezvyklé ticho, které rušil jen Peter s Remusem. Ti se stále dohadovali o kouzlech a občas se Siriuse zeptali na jeho názor. Nikdo se do jídla moc nehrnul. James se šťoural ve svých šťouchaných bramborách, Peter s Remusem měli po stole rozložené knihy, jediný Sirius se nerušeně cpal smaženým kuřetem a vypadal spokojeně.

Pak se síň začala vyprazdňovat a Remus se podíval na hodinky: ''Už bychom měli jít.'' Všichni čtyři se zvedli a zamířili do Vstupní síně, kde měli čekat, až na ně přijde řada u zkoušky z přeměňování.

Byli tu skoro všichni z pátých ročníků. Lily s kamarádkami stála na druhé straně místnosti. Když James vstoupil, ani se po něm nepodívala.

''Jakým zaklínadlem se proměňuje zvíře v pohár?'' vyjekl najednou Červíček a vytrhl tak Jamese ze zamyšlení - stále nemohl vyhnat z hlavy události u jezera.

''Feraverto,'' odpověděli dvojhlasně James a Sirius automaticky.

Peter na ně chvíli obdivně hleděl a pak poděkoval.

''Co je? Vždyť je to jedno z nejjednodušších kouzel,'' reagoval Sirius na jeho pohled.

''Doufám, že dostanu něco těžkýho, abych se mohl vytáhnout,'' usmál se James, kterému se už zjevně vracela nálada.

Jenže právě do síně vstoupila profesorka McGonagallová a všichni se utišili. ''Až přečtu vaše jména, půjdete se mnou... Už to určitě znáte. Doufám, že mi neuděláte ostudu,'' rozhlédla se po studentech.

Siriusovo jméno bylo zase v první skupině.

''Zlom vaz,'' popřál mu Remus.

''Tak ahoj na druhé straně,'' rozloučil se s přáteli a vykročil k místnosti, kde na ně čekali zkoušející.

Na Blacka zbyl profesor, který ho za celý týden ještě nezkoušel, tak nevěděl, co od něj může očekávat. Profesor byl celkem mladý - v porovnání s ostatními zkoušejícími - a vypadal sympaticky.

''Dobrý den,'' pozdravil Siriuse, pohybem ruky ho vyzval, aby se posadil, a usmál se. ''Sirius Black?''

''Ano,'' odpověděl Sirius a zkoumal ho pohledem.

''Takže...'' máchl profesor hůlkou a vyčaroval barevného papouška. ''Máme tu tohle zvíře. Můžete mi ho proměnit v pohár na vodu?''

Sirius vytáhl hůlku, třikrát poklepal na papouška a zvolal: ''Feraverto!'' Pták se okamžitě proměnil v křišťálový pohár, který silně odrážel světlo přicházející okny.

''Báječné!'' zaradoval se profesor. Asi nečekal, že hned první student bude tak úspěšný. ''A teď mi ho naplňte vodou.''

Siriuse najednou něco napadlo: ''Jakýmkoli kouzlem?''

''Vyberte si, co chcete.''

''Accio džbán!'' otočil hůlku na džbán s dýňovým džusem od vedlejšího stolu, který tu měli zkoušející k dispozici. Nádoba vyletěla do vzduchu a přistála Siriusovi v ruce.

Profesor, kterému džbán proletěl kolem hlavy, se na Siriuse zlobně podíval. ''Pardon,'' omluvil se Sirius, který právě nalil trochu šťávy do poháru a vracel džbán kouzlem na své místo. Když to zkoušející viděl, usmál se a obrátil se zpět ke svému studentovi (ten se marně pokoušel nechat zmizet potkana).

Black máchl hůlkou ještě jednou a dýňový džus se proměnil ve vodu.

''Skvělé! To jsem tedy opravdu nečekal!'' přiznal profesor. ''Přidám vám pár bodů za originální nápad! Ještě mi ho ale proměňte zpátky, prosím, ať s tím mohu potrápit i někoho jiného,'' dodal a mrkl na Siriuse.

Jediné kouzlo vrátilo papouška zpět - neměl pocuchané jediné peříčko. Pak Blacka propustil. Byl první, kdo z učebny vyšel. Zabral si jednu pohovku v místnosti, kde měli po zkoušce čekat, natáhl se na ní a byl potěšen sám sebou za to, jak ho profesor pochválil.

Za chvíli se místnost začala plnit. První k Siriusovi dorazil Remus: ''Za chvilku tu bude i Dvanácterák, byl s Červíčkem ve skupině hned po mně. Jak jsi dopadl?''

''Přímo skvěle!'' usmál se na něj Sirius. ''A co ty - co jsi dostal?''

''Nechával jsem mizet nějaký potkany...''

''To bylo hned vedle mě,'' zarazil se Black a pokrčil nohy, aby udělal Remusovi místo. ''Vypadá to, že nemají moc fantazie, co?''

''Co jsi měl přeměnit, Tichošlápku?!'' obořil se na něj James, který právě dorazil a vypadal uraženě.

''Cože - proč?'' zamrkal Sirius.

''Uhni trochu,'' strčil do něj James a posadil se vedle. ''Měl jsi přeměňovat papouška v pohár?''

''Jo, ale proč?''

''Protože jsme měli dost podobný nápad!''

Sirius se hlasitě rozesmál. ''To snad ani není pravda! My jsme měli stejnýho zkoušejícího? A co ti řekl?''

''Nic, přidal mi body. Ale prý: 'Evidentně se přátelíte se Siriusem Blackem, je to pravda?' Přikývl jsem a zeptal se ho, jak to ví. A on na to: 'Byl tu chvíli před vámi. Jste opravdu dobří přátelé?' Na to jsem mu taky přikývl. A on mi řekl: 'Je to vidět. Přemýšlíte stejně. Měli jste totiž dost podobný nápad. Opravdu originální!' Vypadal, že se báječně baví. Dík, žes mě předběhl!''

''Já za to nemůžu, že jsem v abecedě dřív než ty!'' zajíkal se Sirius smíchy. ''A stejně ti taky přidal body, tak si nestěžuj!''

''Vysvětlíte mi, o co jde?'' vložil se do toho i Remus.

''Měli jsme stejného zkoušejícího,'' vysvětloval mu James, protože Sirius nebyl schopen delší věty.

''Proměňovali jsme papouška v pohár a pak ho naplňovali vodou. Přivolal jsem si džbán s džusem, proměnil jeho obsah ve vodu a nalil ji do poháru. Pak jsem zbytek proměnil zpátky a vrátil džbán.'' Tázavě pohlédl na Siriuse, který se už trochu uklidnil.

''Já tu šťávu proměnil až v tom poháru,'' doplnil Jamesův výklad. Pak se rozhlédl: ''Kde je Červíček?''

''Ten tam ještě tvrdne!'' řekl James. ''Když jsem odcházel, ještě se potýkal s nějakýma potkanama.''

''Mizení hlodavců - to jsem měl já,'' zareagoval Remus. ''Než jsi přišel, zrovna jsme říkali, že nemají moc fantazie.''

''To je pravda,'' přikývl James vztekle.

''Tak se už uklidni - vždyť se nic nestalo,'' řekl Sirius a přemáhal další úsměv.

Pak dorazil i Peter a vypadal zničeně. ''Zůstaly mi po tom potkanovi na stole zuby, který jsem za žádnou cenu nedokázal zlikvidovat,'' zhroutil se na pohovku vedle svých přátel.

''Aspoň něco,'' uklidňoval ho s úšklebkem James. ''Když jsem odcházel, tak ten potkan byl ještě celý...''

''Jo, nemohl jsem si vzpomenout na to zaklínadlo. Naštěstí jsem si na poslední chvíli vzpomněl. Už mě chtěl vyhodit!''

''Tak to bylo štěstí!'' zaradoval se na oko Sirius a střelil pohledem po Jamesovi. Pak se oba zasmáli.

''Nechcete těch zkoušek už nechat?'' zeptal se Remus. ''Už to máme za sebou, tak proč se v tom teď rýpat - stejně s tím už nic neuděláme.''

''To je fakt,'' souhlasil s ním James, kterému už také šlo na nervy, jak se všichni přehrabují ve svých poznámkách i po zkoušce. ''Máme teď týden volna! Tak si ho užijeme, ne?''

Všichni mu nadšeně přikývli.


© 2005 Krysa z bambusového háje

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama