Kapitola 10.

21. července 2012 v 18:57 |  Pánové Náměsíčník, Červíček, Tichošlápek a Dvanácterák

Zmijozelská kolej a tajné chodby



Dalšího dne ráno Sirius nalistoval v knize zaklínadla a do Pobertova plánku domalovali školní pozemky. Teď byli plně rozhodnutí, že prohlédnou ostatní koleje a najdou všechny tajné chodby v hradě.

První byl na řadě Zmijozel - to bylo jasné, Sirius a James se o to prosadili. Byli strašně zvědaví, jak to ve zmijozelské koleji vypadá a doufali, že vyslechnou i nějaký tajný rozhovor (třeba Snapeův).

V noci se vyplížili z ložnice. Byla už skoro jedna hodina po půlnoci, tak měli volnou cestu přes společenskou místnost. Pobertův plánek měli s sebou, aby se pojistili, že na chodbách nikdo nečíhá.

Kde je vchod do zmijozelské koleje, věděli přesně - jedna extra ohavná zeď ve sklepení. Heslo si vyslechli přes den, když po obědě nenápadně sledovali několik zmijozelských prváků, kteří si nedávali pozor.

''Hlavně doufejme, že v jejich společenské místnosti nikdo nebude,'' zašeptal Peter, když dorazili k tajnému vchodu.

''Drago mortis!'' řekl James jako odpověď na Peterovy obavy. Zeď se rozevřela a čtyři neviditelné postavy vstoupily do temné místnosti, kterou osvětlovalo jen světlo z vyhasínajícího krbu.

''A jsme ve Zmijozelu!'' zašeptal James.

''Pst!'' šťouchl do něj Sirius, protože uviděl čtyři chlapce, jak sedí v rohu a hořečnatě debatují.

Když se zeď otevřela, všichni čtyři zmlkli. ''Co se to děje s tou zdí?'' zeptal se jeden.

''Nevím, třeba si jen Protiva hraje...'' pokrčil rameny druhý, když důkladně projel pohledem celou místnost. Neviditelná čtveřice se přesunula tak, aby nebyl slyšet jejich dech a zároveň aby slyšeli rozhovor.

''No nic... takže jsme se dohodli,'' řekl tmavovlasý chlapec, kterému se oheň odrážel od mastné hlavy. Byl to Snape. Zbylí tři přikývli.

''Fajn, tak dobrou,'' rozloučili se a rozešli do svých pokojů.

Sirius se ohlédl po svých kamarádech a vypadal, že by jim moc rád něco sdělil, ale nemohl mluvit, kdyby se tu ještě někdo objevil. Mávl na ně, že to počká, a pokračovali.

Když si prohlédli společenskou místnost, vešli do chlapeckých ložnic. Byly to malé, vlhké místnosti, které ležely ještě hlouběji ve sklepení než zmijozelská společenská místnost. Úplně na konci chodby byl na dveřích štítek s nápisem: ''Pátý ročník''. Tam za těmi dveřmi musí spát Snape - tedy jestli po tom rozhovoru už usnul.

Pod pláštěm došlo k menší potyčce, když se Remus snažil zastavit Jamese, který chtěl vtrhnout do Snapeovy ložnice a proklít ho ve spánku. Nakonec Jamese přesvědčili, že je Snape ještě určitě vzhůru a jsou s ním v pokoji i další spolužáci.

Asi tak po hodině se vydali zpátky. Po chodbách šli jak nejrychleji to šlo, když byli čtyři namačkaní pod pláštěm.

Jakmile se dostali do společenské místnosti Nebelvíru, kde bylo celkem bezpečné něco vykládat, sesedli se u krbu a James se okamžitě otočil k Siriusovi: ''Tak co jsi nám tam chtěl říct?''

''Jenom to, že se Snapem byl i můj mladší bratr Regulus,'' odpověděl mu.

''Jsi si jistý, byla tam celkem tma?'' zeptal se ho Peter.

''Věř mi, svého bratra poznám i po tmě!''

''A co ti zbylí dva?'' nadhodil Remus. ''Ty jsem nepoznal.''

''To já taky ne. Ale zajímalo by mě, co mohl Snape domlouvat s mým bratrem?''

''Škoda že jsme nepřišli o něco dřív, mohli jsme si to poslechnout celé!'' James vypadal rozmrzele.

''No, nic s tím nenaděláme. Ale alespoň víme, odkud Snape ví, že Sirius už nesmí domů,'' napadlo Remuse.

''To máš pravdu. Regulus nikdy nedokázal moc dlouho držet jazyk za zuby. A pokud jde o jeho prospěch, udělá cokoli. Proto se taky dostal do Zmijozelu - jako téměř celá rodina,'' Sirius se po dlouhé době zase rozpovídal o své rodině, tak ostatní tiše poslouchali. ''Já jsem jedna z těch 'světlých' ovcí, co je v Nebelvíru! Nevěřili byste, jak byla tenkrát matka naštvaná!'' dutě se rozesmál. Ostatní se usmáli, ale tak směšné jim to nepřišlo. Žádný z nich by si nepřál mít osud jako Sirius - většina rodiny ve Zmijozelu a on jediný v celém domě v Nebelvíru, navíc jeho rodina byla přímo posedlá černou magií a matka mu věčně vyčítala, že se nechová, jak by měl, a nakonec ho vyhnala z domu.

''Tak,'' prolomil chvíli ticha Sirius,'' dokreslíme ten Zmijozel, dokud ho máme v živé paměti?''

Všichni tři byli rádi, že načal nové téma, a nadšeně přikývli. Po několika minutách čarování si ještě chvíli poseděli u krbu a pak se odebrali do ložnice.


Další den ráno - při hodině obrany proti černé magii - vypadal Snape neuvěřitelně spokojeně. I když to jeho výraz moc nezměnilo, James si toho všiml a zase ho napadla myšlenka, kterou se zabývali v noci: ''Všiml sis Srabuse?'' naklonil se k Siriusovi.

''Jasně,'' přikývl mu, ''jen by mě zajímalo, proč se tak tváří? Sakra! Co tam mohli zrovna tihle řešit?''

''Tak se zeptej Reguluse,'' zašeptal s úsměvem James.

''Jasně,'' ušklíbl se Sirius. ''Milý bratříčku, řekni nám, co kuješ za plány s naším drahým přítelem Srabusem Snapem?'' odrecitoval.

Oba se tiše zajíkali smíchy, drželi si ruku před pusou a měli co dělat, aby jim nevybuchly zuby. Ale už pomalu začali svou debatou přitahovat pozornost profesora Burna, tak na chvíli zmlkli a Sirius přemýšlel.

Pak naléhavě sykl: ''Jamesi! Co když je Snape na straně zla? Vzpomínáš - má matka přeci pořád tvrdila, že se Regulus přidá k Pánovi zla!''

''Myslíš, že Snape je na tom stejně a teď něco plánují?'' odpověděl mu James.

''Nevím, ale je to možné.''

Při obědě se se svou teorií svěřili i Remusovi a Peterovi. Lupin tomu nechtěl ani věřit, ale uznal, že by toho byl Snape schopný.

Tento týden po nocích objevili jednu tajnou chodbu. Byla ukryta za zrcadlem ve čtvrtém patře - celkem prostorná a vedla přímo do Prasinek.

Každý týden systematicky prohledávali jedno patro. Objevili už několik zkratek a celkem šest tajných chodeb do Prasinek. Jednu z nich už ovšem znali - vedla rovnou pod Vrbu mlátičku, kde trávili každý měsíc několik nocí. U čtyř chodeb se přesvědčili, že o nich školník Filch ví. Díky Pobertově plánku viděli, jak při svých hlídkách zjišťuje, jestli nějaký student chodby náhodou neobjevil.


Období zkoušek se blížilo a už jim chybělo jen jedno patro. Tentokrát Peter prohlásil, že nepůjde, protože se chce učit, a Remus slíbil, že mu pomůže. James se Siriusem se rozhodli, že to risknou a půjdou bez pláště.

Remus se je snažil přesvědčit, ale ti dva neustoupili. Vydali se ze společenské místnosti těsně před večerkou s výmluvou, že jdou ještě pro něco do knihovny. Sešli schodiště z nebelvírské věže a netrvalo dlouho a objevili další tajný průchod. Vedl přes hrb sochy Jednooké čarodějnice přímo do sklepa Medového ráje v Prasinkách.

Prošli dlouhou temnou chodbou. Když zjistili, kde jsou, rozhodli se zajít ke Košťatům na máslový ležák. Madam Rosmerta - místní hostinská - je měla oba moc ráda. Když se ovšem objevili, docela se zhrozila: ''Co vy dva tady takhle pozdě děláte?''

''Dobrý večer,'' usmál se Sirius.

Rosmerta je zavedla ke stolku v rohu, kam nebylo moc vidět. Lokál byl téměř prázdný, protože bradavičtí žáci neměli vycházky.

''Tak co tu děláte?'' vyjela na ně. V jejím hlase byl spíše slyšet strach z toho, aby je nechytili.

''Stavili jsme se na máslový ležák,'' prohodil James.

''Ale jak jste se sem dostali?'' zajímala se Rosmerta.

''Máme své způsoby,'' naklonil se k ní spiklenecky Sirius přes stůl. ''Ale ocenili bychom, kdybyste se o naší návštěvě raději nikomu nezmiňovala.''

''Samozřejmě,'' usmála se na ně a vytratila se k pultu pro pití.

''Je to zvláštní pocit - sedět tu, lokál skoro prázdný a nikde nikdo z Bradavic. Co říkáš?'' zeptal se James.

''Je to skvělý pocit!'' řekl Sirius a na tváři mu pohrával úsměv. Oba vypadali, že jsou spokojení sami se sebou.

Za okamžik k nim přicupitala Rosmerta a nesla s sebou tři máslové ležáky. Přisedla si k nim a vyptávala se dál: ''A kde máte Remuse a Petera?''

''Zůstali na hradě,'' oznámil jí James. ''Prý se budou učit.''

''No vidíš - vás vlastně brzy čekají NKÚ! Málem bych zapomněla! A jak se připravujete vy dva?''

''Ále - něco jsme si přečetli,'' protáhl znuděně Sirius.

''Vy dva to nepotřebujete. Co jsem slyšela, patříte mezi nejlepší žáky ročníku, i když občas máte problémy se školním řádem,'' zašeptala jim.

''Ale neříkejte,'' mávl rukou James, ale vypadal nadmíru spokojený.

Pak rychle dopili a museli odejít. Medový ráj brzy zavíral a James ani Sirius by se neradi vloupávali do obchodu. Prošli chodbou a nenápadně prolezli hrbem čarodějnice.

''To bylo dobrý, ne?'' radoval se James, když mířili zpátky do nebelvírské věže.

''To jo, ale průchod za tím zrcadlem je lepší,'' odpověděl Sirius.

''Tak vy si myslíte, že si můžete dělat, co chcete?!'' zahřměl jim za zády Filchův hlas, když už byli skoro u schodiště. Školník musel projít jednou ze zkratek a zřejmě slyšel jejich hlasy.

Oba se najednou zarazili a otočili. ''A ... pane Filch,'' začal James.

''Co tady děláte takhle pozdě?!'' vyjel na ně Filch.

''Jdeme z knihovny,'' oznámil mu Sirius, pak se podíval na hodinky a vytřeštil oči: ''Páni! To už je tak pozdě!?'' Věrohodně předstíral zděšení. Ani Filche nepustil ke slovu a pokračoval: ''Podívej, Jamesi, kolik je hodin! Jak jsme se mohli takhle zdržet?! To je hrůza. To abychom rychle šli spát. Dobrou noc!'' Otočil se na podpatku a táhl Jamese pryč.

''To bylo dobrý - skvělý herecké výkon!'' sykl James.

''Pst! Ještě z toho nejsme venku!'' pošeptal Sirius a mířil ke schodům.

Pak se ale Filch probral: ''Hej, vy dva, stát!''

''Sakra!'' zaklel Sirius. Doufal, že školníka udolal argumenty. Oba se teď zastavili a čekali na ortel.

Školník je dohnal: ''Nevěřím vám! Určitě zase chystáte nějakou lumpárnu!''

''To bychom si nikdy nedovolili,'' nasadil James nevinný výraz.

''Tak to ani náhodou!'' rozčiloval se Filch tak, až na studenty prskal. ''Po večerce nemáte na chodbách co dělat! Nahlásím to profesorce McGonagallové a ta vám udělí trest! Teď koukejte plavat na kolej!''

Sirius a James dál neotáleli a spěchali po schodech - co kdyby si to Filch rozmyslel a udělil jim ještě nějaký další trest navíc.

''Tak to nám nevyšlo, kámo,'' řekl zadýchaně Sirius, když dorazili před obraz Buclaté dámy - tajného vchodu do nebelvírské koleje.

''To je fakt, ale řeč jsi měl pěknou... Jablečné bochánky!'' Po tomto hesle se dáma na obraze předklonila a obraz se otevřel jako dveře.

''Za to nikdo nemůže, že měl Filch blbou náladu. Jindy by to určitě zabralo,'' utěšoval James Siriuse, když mířili ke krbu, kde na ně čekal Remus s Peterem.

''Co jsem to zaslechl - Filch vás nachytal?'' zeptal se Remus.

''Jo!'' zahučel Sirius a klesl do křesla. ''Ale kdyby měl jen o trochu lepší náladu, vymluvil bych se z toho...'' Pak jim všechno vyprávěli - jak našli další chodbu, kam vede a jak je těsně u cíle Filch chytil.

''Já vám říkal, ať si vezmete ten plášť,'' pokáral je Remus.


Hned ráno u snídaně si Siriuse a Jamese našla profesorka McGonagallová. ''Tak jsem slyšela, že jste se včera v noci toulali po hradě.''

''Víte, paní profesorko, my jsme...'' začal James, ale učitelka ho přerušila: ''Nechci slyšet žádné výmluvy, Pottere. Po večerce nemáte mimo kolej co dělat! Pan Filch si přeje, abyste dostali pořádný trest. Ale protože máte před zkouškami, zredukujeme to na dnešní večer... V osm hodin se hlaste u mě v kabinetu,'' řekla rozhodně a odešla.

''No, tak to jsme dopadli celkem dobře,'' pousmál se po chvilce James.


Večer Sirius s Jamesem vyrazili do kabinetu profesorky McGonagallové.

''A - to jste vy!'' řekla ředitelka nebelvírské koleje, když jim otevřela. ''Tak pojďte dál, mám pro vás práci.'' Vstoupili dovnitř a profesorka je vedla dál přes pracovnu do dveří v rohu, které vedly někam do sklepa.

''Máme trochu nepořádek ve sklepě a možná tam budou i nějací brouci... Jako trest za to, že jste se potloukali v noci po hradě, ten sklep uklidíte,'' zadávala jim úkoly, když šli po schodech.

Pak otevřela jedny dveře v temné chodbě. Naskytl se jim pohled na osvětlenou místnost plné špíny a harampádí. ''Trochu nepořádek'' znamenalo, že si do téhle místnosti každý profesor odložil všechno, co už nepotřeboval.

''Asi tak za dvě hodiny vás přijdu zkontrolovat. Dělejte, co uznáte za vhodné, ale ukliďte to tu,'' oznámila jim a byla na odchodu. Pak se najednou zarazila ve dveřích, otočila se a dodala: ''A že to tu podpálíte, jasné?''

Oba studenti přikývli, ale střelili po sobě pohledem.

''Tak - copak tu máme zajímavého?'' usmál se James, když se za profesorkou zavřely dveře, a rozhlížel se kolem.

Všude byl prach a špína. V několika policích byly lahvičky s něčím nerozeznatelným, ve starém gauči, který se už zřejmě nikomu nehodil, měly hnízdo kluběnky (stvoření podobající se štěnicím a blechám zároveň).

''Podívej - kdo myslíš, že si to sem odložil?'' ukázal Sirius na velký sud se zelenou bahnitou hmotou.

''To nevím,'' odpověděl mu James a šťouchl do hmoty prstem. ''Fuj, je to pěkně hnusný!'' zatvářil se znechuceně.

Sirius se štěkavě zasmál: ''A teď to nesundáš!''

James zamával rukou a zeleným slizem postříkal své okolí - včetně Siriuse.

''To nebylo vůbec hezký,'' zavrčel Black a utíral si břečku z hábitu.

''No, aspoň víme, že je to jen špína... nic nebezpečného.''

''To je jasný - McGonagallová by nás k ničemu nebezpečnému nepustila.'' Sirius hrábl do sudu s bahnem a nabral si hrst, kterou mrskl po Jamesovi.

''Zbláznil ses?'' vyprskl Potter,co mu uvízlo v ústech.

''Ještě ne,'' zazubil se Sirius.

''Tak si zkus tohle,'' hodil James lahvičkou s něčím oranžovým, která se Siriusovi roztříštila u nohou.

''Pulírexo!'' vyřkl Sirius a z hábitu mu zmizela všechna špína. Pak se prohlédl a zaklel.

''Co se stalo?'' otočil se rychle James.

''To oranžový svinstvo mi prožralo hábit! ... Reparo!'' další zaklínadlo mu hábit zcelilo. Ještě jednou mávl hůlkou a vyčistil oblečení i Jamesovi.

''To je lepší,'' liboval si Potter. ''Asi bychom toho měli nechat. Třeba je tam ještě nějaká žíravina...''

Oba se tedy dali do práce, jak jim nakázala profesorka. Pár kouzel a bylo uklizeno. Když je McGonagallová přišla zkontrolovat, byli už hotoví, takže se rozloučili a šli spát


© 2005 Krysa z bambusového háje

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama