Kapitola 1.

21. července 2012 v 19:28 |  Pánové Náměsíčník, Červíček, Tichošlápek a Dvanácterák

Útěk z domova



''Už toho mám dost!'' křičel tmavovlasý mladík na svou matku.

Stáli v temné kuchyni velkého domu, kterou osvětlovalo jen pár svíček.

Bylo ráno, ale nikdo nesnídal. Právě probíhala hádka mezi matkou a jejím patnáctiletým synem, ke které se schylovalo už nejméně týden.

''Zůstaneš doma a budeš se ke svým rodičům chovat slušně!'' prořízl hlas jeho matky tmu. ''Vem si příklad ze svého bratra!''

''Á ten? Jestli mám jít v jeho stopách, tak se se mnou rovnou rozlučte!''

''Tak ty chceš odejít?! A kam si myslíš, že bys šel, co?''

''To je snad moje věc!'' To už mladík mířil ke dveřím.

''Jestli teď odejdeš, už nebudeš náš syn! Nikdy se nebudeš moci vrátit!''

''Tím lépe!'' Zabouchl za sebou dveře a zamířil po schodech ke svému pokoji.

Za chvíli se už ozývaly zvuky, které otřásaly celým domem, jak šel chlapec po schodech a za sebou táhl velmi těžký kufr a velkou klec s tmavou sovou. Své věci měl sbalené už pár dní, protože tohle všechno čekal a také měl plán, co by v takovém případě dělal.

''Varuji tě naposled! Vrať se, jinak jsme spolu skončili!'' rozkřikla se na něj matka, když už byl skoro u domovních dveří. Její obraz v životní velikosti v hale ji polohlasně přitakával: ''Zrádce rodu! Zrádce své krve!''

''V tom případě jsme skončili,'' prohlásil hoch klidným hlasem, i když uvnitř sama sebe šíleně zuřil. A vyšel z domu.

Když šel po přeplněné londýnské ulici, přehrával se v hlavě znovu celou hádku. Jak si jeho matka mohla myslet, že bude úplně stejný jako bratr, kterého mu s oblibou předhazovala jako příklad? ''Regulus je výborný v černé magii! Regulus se přidá k Pánu Zla!''

''Ne, děkuji pěkně!'' mumlal si pro sebe. ''Jak bych se mohl přidat na stranu Zla?! ... A navíc - já jsem výborný téměř ve všech předmětech! A ta jejich posedlost čistou krví!''

Bylo už skoro poledne, kufr začínal být těžký (i když si na něj loni ve škole přičaroval dvě kolečka - tenkrát to bylo z legrace, nyní to bylo celkem šikovné. Ano - ´přičaroval´. Chlapec nebyl jen tak obyčejný a nechodil do normální školy. Byl totiž kouzelník a chodil do Školy čar a kouzel v Bradavicích. Jenže nezletilým kouzelníkům není dovoleno kouzlit mimo školu. Takže nemohl kufr nechat jen tak vznášet za sebou - navíc před obyčejnými lidmi - mudly, kteří o kouzelnících nic nevědí (těm se říkalo mudlové). A navíc ještě nejedl. Potřeboval se dostat ke svému nejlepšímu kamarádovi ze školy - Jamesovi. Už mu o těch hádkách psal a James slíbil, že připraví své rodiče na to, že budou mít zřejmě návštěvu, která u nich stráví zbytek prázdnin.

Zatímco se trmácel po ulicích, jeho matka v pokoji, kde na stěně visel obrovský gobelín s vyšitým rodokmenem jejich rodiny, vypalovala hůlkou jméno svého nezdařeného syna. Když po chvíli ustoupila, zbyla po jméně jen ohořelá díra (takových děr už v gobelínu bylo několik - každá znamenala nějakého člena rodiny, který se jí znelíbil).

Už se skoro blížila noc a chlapec se konečně doplahočil ke svému cíli. Když zaklepal na dveře, otevřela asi čtyřicetiletá žena s tmavými vlasy.

''Dobrý večer, paní Potterová, pamatujete si na mě, já...'' Než stačil dopovědět větu, žena vykřikla a vrhla se k němu, aby ho objala: ''Siriusi! Sirius Black! Samozřejmě, že si tě pamatuji! James říkal, že se asi v nejbližší době objevíš. Pojď dál. Jamesi, je tu Sirius!'' Poslední věta se rozlehla po domě, jako by všude byly reproduktory.

Za okamžik se na schody vyřítil brýlatý chlapec s černými vlasy. James byl přibližně stejně vysoký jako Sirius, měl oříškové oči a vlasy mu neposlušně trčely (na rozdíl od Siriuse, kterému vlasy padaly do očí s nedbalou elegancí a oči měl modré). ''No konečně! Už jsem se o tebe bál! Vítej! Pojď, musíš mi všechno povědět!''

''Ale prosím tě, nech toho chudáka vydechnout,'' obořila se na svého syna paní Potterová. ''Drahoušku, určitě máš hlad,'' otočila se k Siriusovi. ''Sice jsme už po večeři, ale něco ti najdeme. Kufr zatím nech tady.'' To už Siriuse táhla za sebou do kuchyně - ani nestačil poděkovat. James je dychtivě následoval.

Když do sebe Sirius nacpal tři obložené chleby, začal vyprávět. Vyložil jim, jak vypadal předchozí týden a uzavřel to: ''Dneska ráno jsem to už prostě nevydržel. Matka mi zase začala předhazovat Reguluse a vyčítala mi, že se nechovám, jak bych měl. Myslí si, že náš rod je snad královská rodina a já se prý mám chovat povýšeně - jako nějaký princ! Ta jejich posedlost čistou krví!'' vykládal pohrdavě. ''Pohádali jsme se a já odešel. Řekla mi, že už se nemám nikdy vracet a že už nejsem její syn. Ani jsem nejel Záchranným autobusem - potřeboval jsem se trochu uklidnit a pročistit si hlavu... Už určitě vypálila mé jméno z toho starého gobelínu s rodokmenem.'' O gobelínu ovšem už mluvil s úšklebkem a mrkl při tom na Jamese. Pak se otočil k jeho matce, která měla při vyprávění slzy na krajíčku: ''Paní Potterová, jsem vám moc vděčný, že jste mě přijala, ale kdybych nějak obtěžoval...''

''Nesmysl! To ať tě už nikdy nenapadne! Tady budeš vždycky vítán! Kdykoli budeš potřebovat, máš u nás dveře otevřené. Přeci tě nevyženu na ulici. Po tom, co jsem vyslechla...'' Odmlčela se a vypadala, jako by měla sto chutí jít do sídla rodiny Blacků a osobně si to s paní Blackovou vyřídit. Ovšem pak dodala s úsměvem: ''Je to vlastně i pro naše dobro - James se tu sám už začínal nudit. Bylo to s ním téměř k nevydržení... Tak, Siriusi, dáš si ještě něco k jídlu?''

''Ne, děkuju, už mám dost.''

James hltal každé jeho slovo. Konečně se zase něco dělo! Paní Potterová měla pravdu - vážně se už nudil.

''Myslím, hoši, že už byste si měli jít lehnout. Sirius měl perný den a určitě by se rád vyspal. Už je pozdě. Jamesi, vem Siriuse do svého pokoje, kufr jsem mu tam už poslala.''

Chlapci si šli lehnout, ale ještě nějakou dobu po tmě povídali - James Siriusovi vykládal, co se dělo o prázdninách u nich.


''Snídaně! Vstávejte!'' hlas paní Potterové se rozléhal po domě.

Když sešli dolů, jídlo už bylo na stole.

''Dobré ráno, právě přišla pošta,'' obdařila je úsměvem Jamesova matka.

''To jsou jen seznamy učebnic na příští školní rok. Hele, Siriusi, tenhle je pro tebe - Bradavicím nic neujde,'' zašklebil se James. ''Máš ponětí, co budeš dělat dál?''

''No, trochu jsem nad tím v noci přemýšlel. Říkal jsem si, že napíšu strýčkovi Alfardovi - vždycky jsme si celkem dobře rozuměli, tak by mi snad mohl pomoci nebo aspoň poradit. Hned po snídani mu napíšu.''

Jakmile dojedli, dal se Sirius do psaní. Zahrnul do dopisu všechny události, kde momentálně je a požádal strýce o pomoc.

Během dne se dali na průzkum okolí, protože Black nikdy nebyl u Potterových tak dlouho, aby si ho mohl prohlédnout. Prošli celé město. Prohlédli si několik mudlovských obchodů, které jim připadaly zajímavé.

Po večeři se vrátila sova s odpovědí od Alfarda - asi nebyl nijak daleko.


Milý Siriusi,
vždyť víš, že tě mám ze svých synovců nejraději. Je hrozné, co se stalo. Ale abych pravdu řekl, tušil jsem, že k něčemu podobnému dříve či později dojde. Samozřejmě, že ti pomůžu. Mohli bychom se sejít ve čtvrtek v Příčné ulici? Aspoň ti tam koupím učebnice, kdybychom náhodou nic nevymysleli.
Byl bych rád, kdybys mi odepsal co nejdříve.
Tvůj strýc Alfard


Sirius si dopis přečetl a podal ho Jamesovi.

''No, prima! Pojedeme všichni - řeknu mamce a můžeme napsat Remusovi,'' zajásal James.

''Tak jo. Řekni to mamce a já zatím odepíšu strýčkovi,'' odvětil Sirius. Byl radostí bez sebe - alespoň někdo z rodiny je na jeho straně. Navíc se s Alfordem konečně zase uvidí.

Hned, jak James vyrazil ze dveří, vzal brk a pergamen a načmáral odpověď.


Milý strýčku,
jsem ti moc vděčný!
Čtvrtek mi vyhovuje. Potterovi pojedou také a dáme si tam sraz ještě s jedním naším kamarádem - Remusem Lupinem (myslím,že jsem ti o něm už psal).
Sirius


Jen, co poslal sovu, vřítil se do pokoje James. ''Mamka souhlasí! Už jsi to poslal?''

Sirius přikývl. ''Napíšeme teda Remusovi?''

A začali dávat dohromady dopis.


Ahoj Remusi,
nevěřil bys, co se včera stalo. Sirius má doma dost velké problémy, tak je teď u nás. Ve čtvrtek se má sejít na Příčné ulici se svým strýcem,který mu slíbil pomoc. My tam jedeme taky, tak nás napadlo, že bychom se tam mohli sejít všichni. Co ty na to?
Ve čtvrtek ti všechno povíme.
James a Sirius


Těch pár dnů uběhlo až moc rychle. Tajně se snažili se vylepšit své znalosti o zvěromázích. (Od druhého ročníku, kdy se dozvěděli, že je Remus vlkodlak, se mu snažili nějak pomoci a zpříjemnit mu úplňky, kdy byl Lupin zavřený v Chroptící chýši poblíž Prasinek. A zvěromágové bylo to nejlepší, co je napadlo. Vlkodlaci mohou ublížit lidem, ale zvířatům ne.) Nemohli se dočkat, až si to ve škole vyzkouší. Chybělo už jen málo. Dokonce si už vybrali v co se budou proměňovat. James se chtěl měnit v jelena a Sirius ve velkého psa - potřebovali taková zvířata, která by zvládla vlkodlaka. Peter Pettigrew - další jejich kamarád - se bude měnit v krysu (na víc jeho síly nestačily a také potřebovali někoho malého, aby proklouzl kolem Mlátivé vrby a otevřel jim tajný vchod do Chroptící chýše).

Samozřejmě to bylo nebezpečné, ale byla to jediná možnost, jak trávit úplňky s Remusem.

Někdy také pomáhali paní Potterové s domem a občas se museli podívat i na domácí úkoly do školy, které jim ještě zbyly.


© 2005 Krysa z bambusového háje

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Rychlonožka Rychlonožka | 2. května 2015 v 19:30 | Reagovat

Booooooooooooooožíííííííííííííííííííííí!!!!

2 Syd Syd | 2. května 2015 v 19:36 | Reagovat

[1]: Ty jo, tak to jsem ráda, že se líbí ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama