Chudinka kocourek

21. července 2012 v 16:59 |  Krátké povídky

Chudinka kocourek



Nastala noc.

Byla to ta noc, kdy se v horách Beraní hlavy otevírají poklady a dobří skřítkové pomáhají lidem.

Ten večer se Stařenka Oggová chystala ke spánku. Naklepala peřinu a z ní vypadl rozespalý kocour Silver.

''Chudinko kocourku, ani tě nenechají pořádně vyspat,'' řekla Stařenka svému ''malému rozkošnému koťátku''.

Kocour se chystal na svůj obvyklý noční výlet. Stařenka na něj ještě křikla: ''Nechoď daleko, něco se ti stane!'' Jen otočil hlavu a vyšel ven. Všude kolem domečku byla mlha - magická mlha. Silver se protáhl, zívl a ponořil se do ní.


Ve stejnou dobu projížděl stejným lesem řiditel blešího cirkusu se svým vozem, koněm a prosklenou truhlicí, která byla plná malých umělců.

Povoz táhl vyzáblý koník, který se svému pánovi velice podobal. Ředitel vlastnoručně své umělci krmil (a to doslova). Vrchní sklo truhly mělo víčko, kterým jednou za den prostrčil ruku (velmi opatrně, aby ani jeden z mistrů neunikl) a čekal, až se jeho miláčkové najedí. Po krmení se musel vždy posilnit - ukrojil si kus okoralé slaniny, která visela na provázku nad truhlou.


Silver se mrzutě potuloval po lese. Už tu byl hodinu a ještě nic nezahlédl, co by stálo za řeč. Byl vyhlášen svou žravostí a všechny, alespoň trochu myslící bytosti, se vyhýbaly chaloupce Stařenky Oggové velikým obloukem.

Náhle uslyšel pohvizdování. Znělo mu to jako pištění malé myšky. Vydal se tím směrem.

Na svítícím pařezu seděl obtloustlý skřítek, který měl na zádech dvě roztomilá průsvitná křidélka. Zasněně se díval na hvězdy a pískal si.

No vida, řekl si Silver, alespoň něco. A v tlamě se mu začaly sbíhat sliny.

Tiše se plížil trávou. Už se těšil. Najednou mu začalo kručet v břiše.

Skřítek se probral ze zasnění. Silver v duchu zaklel. Skočil po skřítkovi, ale ten byl rychlejší a kocour narazil do pařezu.

Skřítek se svou váhou a šířkou v pase byl velice mrštný a úspěšně před tou ošklivou kočičkou unikal. Křičel na celé kolo a svítil.

Dostali se až na cestu, kde zrovna projížděl bleší cirkus. Skřítek stačil přeběhnout těsně před koněm, ale Silver narazil hlavou do koňského kopyta. Kůň si toho téměř nevšiml a pokračoval dál.

Silver chvíli čekal až mu zmizí ty hvězdičky kolem hlavy, které se točí a točí...

Pak ucítil tu vůni - vůni slaniny. Rozběhl se a skočil na pomalu jedoucí vůz.

Rozhlédl se po temném voze. Pak to uviděl... nad prosklenou truhlou, kde malí umělci zrovna nacvičovali nové číslo s kolotočem, visel na provázku velký kus okoralé slaniny. Silver se olízl. Odrazil se a drápy se zaryl do slaniny. Ukousl si a tiše přežvykoval.

Najednou sebou vůz trhl, nadskočil a Silverovi podklouzly drápy. Padal.

Propadl se vrchním sklem rovnou mezi blešky a jejich kolotoče.

Blešky si našly nový domov.

Lekl se a díky tomu se proměnil ve člověka, který měl celou zadní část svého těla posetou střepy.

Utíkal pryč.

Vyděšený majitel cirkusu se zmohl jen dívat a zakřičet: ''Vrať mi moje blechy!''

''Si pro ně poď!'' zasyčel Silver a zmizel v křoví.


Mezitím ostatní skřítkové hledali svého postrádaného.

Konečně ho našli. Ležel v příkopu u cesty v bezvědomí. I když Silverovi utekl, bylo to na něj moc. Na takovéhle honičky nebyl stavěný.

Pěknou chvíli ho ostatní křísili. Když se probral, pomohli mu ostatní zpět k pařezu.


Silver se potřeboval uklidnit, vytahat si střepy a olízat rány, což mu jako člověku dělalo značné potíže.

Za okamžik se proměnil zpět v kocoura a odešel hledat svou oběť, která mu unikla.

Po několika metrech uviděl u pařezu hemžící se skřítky. To je náhodička!

Silverovi se opět sbíhaly sliny.

Přikrčil se.

Vyběhl.

Zaútočil na skřítky. Nastal zmatek. Skřítkové utíkali, létali, svítili a panikařili. Byl to magický masakr. Když už ze skřítků, kteří nestihli utéci nebo se skrýt, zbyly jen cáry oblečení a několik křidélek, Silver si blaženě krkl.

Najednou se vzduch zavlnil a zhoustl. Objevila se postava v černém plášti. Rozhlédla se po tom, co zbylo ze skřítků, nevěřícně potřásla hlavou a otočila se k Silverovi.

''SILVERE, SILVERE. CO MI TO DĚLÁŠ?'' hlas zněl jak z hrobu. ''TY NEVÍŠ, ŽE SKŘÍTKOVÉ JSOU KOUZELNÍ?''

Silver na Smrtě jen hleděl, jako když neví, o čem je řeč.

''TOHLE NE, SILVERE. JÁ MÁM I BEZ TEBE DOST PRÁCE A TY MI JI JEN PŘIDĚLÁVÁŠ.''

I když se Smrť zlobil, podrbal ho za uchem. V tu chvíli na Smrťovu konastnatou ruku skočilo několik blešek. Nestál o ně. Nenápadně setřásl blechy zpět na Silverův hřbet.

''UŽ NIKDY NEJEZ KOUZELNÉ BYTOSTI, JASNÝ?'' řekl Smrť a zmizel.

Silverovi bylo celkem jedno, co Smrť říkal. Stejně si bude dělat, co chce.

Obrátil se tedy na cestu k domovu.


Vyšlo slunce. S posledními cáry mlhy se Silver protáhl oknem do kuchyně. Stařenka právě vstala.

''Ty můj chudáčku,'' litovala ho. ''Zase ti někdo ubližoval. Měl jsi zůstat pěkně doma. Vezmi si teplé mlíčko, to ti udělá dobře.'' Silver se rád napil, protože ho cosi stále škrábalo v krku. Stařenka ho vzala do náručí. Kocour začal přédst, až se rozdrnčela okna a láskyplně jí zaťal drápy do ruky.

''Jestlipak víš, kocourku, že se dnes v noci otvíraly poklady? Hlídají je takoví malí skřítkové.'' Kocour tázavě nadzvedl obočí. ''Jak někdo může tak malinkým lidičkám ublížit.'' Silver soustrastně zavrtěl hlavou.' 'Mají taková roztomilá křidélka,'' pokračovala Stařenka.

Jedno z těch křidélek se Silverovi dralo z krku ven, ale kocour rozumně držel tlamu zavřenou. Stařenka Silvera položila do postele a šla si po své práci. Ani si nevšimla, že pár bleších umělců odešlo s ní.

Přežraný Silver šťastně škytl, z tlamy mu vylétlo třpytivé křidélko a zvolna dopadlo na polštář, kde tisíc malých artistů stavělo z chlupů a nití své kolotoče.

KONEC


Chudinka kocourek (2001) - Povídka na motivy Úžasné Zeměplochy od Terry Pratchatta
© 2001 Krysa s hedvábnou srstí & Krysa z bambusového háje
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ♪Sabush♫ ♪Sabush♫ | Web | 21. července 2012 v 17:05 | Reagovat

Pěkný. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama